Pátého září bylo v běloruském Minsku podepsáno příměří mezi Kyjevem a separatisty. Žili jsme tedy v domnění, že na východu Ukrajiny panuje klid. Jenomže příměří v Donbasu nenastalo. V posledních dnech už o něm vůbec nelze mluvit. Zase se bojuje, přibývá mrtvých, vojenské techniky, vojáků z Ruska. Pokračuje „hybridní válka“, jen její účel není na první pohled jasný. Vladimiru Putinovi zřejmě nejde o připojení Donbasu k Rusku, o Krym číslo dvě. Donbas není Krym, není to poklad, ale jeho opak.

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek řekl před pár dny o východu Ukrajiny: „Ujišťuji vás, že podle přesných informací, které mám k dispozici, je tam asi deset a půl tisíce těch ruských mužíku. Když vám na vaše území přijde deset a půl tisíce mužíků a každý týden nebo skoro každý den vám tam někdo posílá vojenský materiál, jaká je odpovědnost za ty mrtvé, kdo ji nese?“ – Přesné informace mohou pocházet v podstatě jedině ze zdrojů NATO.

Tisíce ruských vojáků, kolony tanků a těžké techniky z Ruska. Válka pokračuje. Tvrzení, že „zelení mužíci“ jsou dobrovolníci, je komické. Kde by vzal dobrovolník tank? Kde by vzal třicet tanků? Padesát? Severoatlantická aliance potvrzuje, že má důkazy o přesunu zbraní z Ruska do Donbasu, k separatistům. „Násilí přibývá každým dnem,“ řekl agentuře Reuters vrchní velitel sil NATO v Evropě Philip Breedlove. Oznámil, že ruská armáda má nyní na hranicích s Ukrajinou osm vojenských praporů.

Breedlove obvinil Moskvu, že na Krym poslala dokonce nosiče jaderných zbraní. „Zda nesou jaderné zbraně, anebo nikoli, nevíme,“ přiznal. Jaderné zbraně mají výhradně odstrašující funkci. Je to, jako když vám rváč v hospodě ukazuje bicepsy. Znamená to „ode mne pryč“ nebo „se mnou si nezahrávejte“. Západ ale ruské politice na Ukrajině nerozumí. „Přesouvání vojenské techniky a posil na východ Ukrajiny nedává žádný smysl. Nová konfrontace přinese problémy oběma stranám,“ řekl německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier.

Na MH17 už se zapomnělo

Nesmí chybět hlas z druhé strany, tedy negace veškerých západních zpravodajských informací. Ruské ministerstvo obrany vehementně popírá, že by ruské vojenské baganče během uplynulých dnů vstoupilo na území Ukrajiny. Dokonce ani do samozvaných, separatistických republik nikoli. „Už jsme přestali věnovat pozornost nepodloženým prohlášením generála Breedlova o 'zpozorovaných' ruských vojenských kolonách, které prý vtrhly na Ukrajinu,“ pravil mluvčí ruského ministerstva obrany Igor Konašenkov.

Proč vůbec Putin ono příměří-nepříměří dopustil? Co sledoval? Nebylo pro něj únosné, jaký odpor vyvolalo sestřelení letu malajsijského boeingu MH17. Z toho masakru se stal symbol. Byl negativně spojen s Moskvou, i když Západ netvrdil, že letadlo sestřelili Rusové. Vina byla dávána separatistům, potažmo však i Rusku, které je podporuje.

Let MH17 je instruktivní. Mluví se dnes o sestřeleném boeingu? Skoro vůbec. Teroristický akt upadá v zapomnění. Ptá se dnes někdo: Kdo boeing sestřelil? Zcela výjimečně. Australský premiér Tony Abbott vyzval v Pekingu Putina, aby přiznal podíl Ruska na zřícení letadla a omluvil se a odškodnil rodiny 298 obětí neštěstí. Toť vše. – Zrovna tak už se Západ smířil (oficiálně samozřejmě nesmířil, ale smířil, nic s tím neudělá) s okupací Krymu.

Z pohledu Moskvy už je klid a může pokračovat hybridní válka, válka-neválka. Proti čemu? Proti snaze přiblížit Ukrajinu Evropské unii. Taktika zůstala skoro stejná. Intenzivní podpora separatistů. Novinkou jsou nosiče jaderných zbraní, zaťaté bicepsy, vyceněné medvědí zuby.

Dál naplno jede ruská propaganda, která tvrdí, že to, co objevují tajné služby zemí NATO, vojenské družice, satelitní snímky, ale také pozorovatelé a zpravodajové, je ve skutečnosti... propaganda. Západní. K tomu zpráva: Ruská mediální skupina Rossija segodňa, placená Kremlem, odstartovala v pondělí mezinárodní informační službu. Cíl: bojovat proti propagandě ve světových sdělovacích prostředcích...

Rozeštvávat a vyčerpávat Ukrajinu

Co ruská propaganda vtlouká lidem do hlavy? Že je Rusko ohroženo, zahnáno do kouta. NATO se přece rozšiřuje, expanduje, dostalo se až na hranice Ruska, ruská civilizace je ohrožena, putinismus je ohrožen. Proto nejen ruští vojáci, ale i ruští dobrovolníci bojují v Donbasu proti armádě Kyjeva. Kupodivu se najde dost důvěřivých lidí i u nás, kteří Rusům věří. Zvlášť když na jejich straně stojí i prezident Miloš Zeman.

Příměří v Donbasu mělo uklidnit veřejné mínění. Že ho obě strany nedodržují, je druhá věc. Celou dobu se bojuje o strategicky významné doněcké letiště. Jak mi řekl bezpečnostní analytik Jiří Schneider: „Zprávy z letištního terminálu jsou jak od Stalingradu, v prvním a druhém patře Ukrajinci, v podzemí a ve třetím podlaží Rusové, odstřelovači atd. Rusové dál chtějí získat přístup ke Krymu po pevnině, podél pobřeží.“

Rusko na tom není dobře ekonomicky, fungují sankce a přidávají se další faktory. Kreml využívá propagandu ke sjednocení ruských mas proti vnějšímu nepříteli. A s chutí provokuje, protože ví: Západ válčit nechce. Proto ruské letectvo a námořnictvo testuje „bdělost Západu“; nejen NATO, viz ruskou ponorku ve švédských vodách.

Putin pěstuje dvě taktiky. Jednak eskaluje napětí, aby se všem na Západě ulevilo, až si zase v Minsku nebo v jiném městě sedne k jednacímu stolu. Pak bude zemím EU i Spojeným státům tak trochu jedno, jakou cenu za dohodu s Putinem zaplatí Ukrajina.

Druhá taktika podle znalců spočívá v trvalé, tiché podpoře povstalců. Proto byly uznány samozvané republiky. Neustále budou rozkládat a vyčerpávat Kyjev. Neustále budou zlobit. Kyjev nenajde sílu je zkrotit (díky ruské podpoře jsou silné). Moskva potřebuje Ukrajinu rozeštvávat, pokud nemá spadat pod její vliv. Ničit. Potřebuje Ukrajinu nestabilní, nešťastnou, krvavou.

Drsné. Velmoc, která cíleně destabilizuje sousední zemi. A tím i celou Evropu.