reklama
 
 

Rychetský: Sociální sítě jsou zlo, cenzurovat! Omyl. Smysl má cenzurovat sám sebe

20. 4. 2018
Stačí si vzpomenout, jak těžké je u nás zakázat politickou stranu. A když ji stát "zruší", přejmenuje se a v klidu pokračuje dál.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský je odvážný muž. Prokázal to za bolševika i po listopadu 1989. Brání českou demokracii i proti svému příteli Miloši Zemanovi. V pátek mu vyšel rozhovor v Hospodářských novinách a zas jde do války, útočí na sociální sítě, jež masa lidí mylně považuje za poslední výron necenzurované svobody.

Rychetský v interview vysvětluje, že "naše civilizace prožívá krizi, je svým způsobem vypotřebovaná". Pozoruje svět s odstupem: "Globalizace přinesla vedle pozitivních důsledků i velmi výrazné dehumanizační tendence, lidé se cítí být zcela osamoceni… Mají pocit osamění, bezmoci a hlavně strachu."

V pasáži o sociálních sítích Rychetský upozorní, že "dnes žijeme v úplně jiné době", a pokračuje: "V našem rozhovoru jsme úplně pominuli neobyčejně zhoubné působení sociálních sítí. To je patologická oblast, která získává dominanci nad normální civilizovanou komunikací, ať už mezi jednotlivci, nebo mezi partnery na politické scéně." Má pravdu jen zčásti, většina komunikace na netu je přece slušná a normální.

Na otázku, zda se sociální sítě staly nepřítelem ústavního řádu, odvětí: "Jejich nezanedbatelný obsah nepochybně takovým nepřítelem je." Oceňuje, že Německo přijalo zákon, "který umožňuje bezprostřední cenzuru a zásahy do obsahu sociálních sítí". U nás, míní, by takový zákon neměl šanci.

Silný postoj. Rychetský tu oponuje značné části společnosti, která se na sociálních sítích "vylévá", "vyžívá", považuje je za prostor bez hranic a pravidel. Rychetský vnímá, "jak stoupá vliv anonymních sociálních sítí, kde se každý cítí naprosto svobodný a troufne si překračovat nejen elementární principy etiky a slušnosti, ale i trestního práva".

Takže řešením je státní cenzura opřená o názor nejvyšší české ústavní autority, předsedy Ústavního soudu? Vyčistila by sítě?

Stačí si vzpomenout, jak těžké je u nás zakázat politickou stranu, jakou fušku dá najít argumenty, že jedná protiprávně, představuje bezprostřední hrozbu pro demokratický právní stát, a zároveň není narušena proporce mezi omezením práva sdružovat se v politických stranách a ochranou jiných hodnot. Když se to po obří námaze povede, třeba Dělnická strana je "zrušena", obratem se přejmenuje a jede dál. Nebo vznikne podobná strana a slaví úspěch (viz hnutí SPD, o němž říká ministr spravedlnosti Pelikán, že je fašistické).

Zákazy nefungují

Cenzura by znamenala něco podobného, zákaz serverů, které lžou, šíří pomluvy, fake news na internetu, zákaz jednotlivci působit na Twitteru či Facebooku atd. Těžko představitelné.

Politických stran jsou desítky, lidí na sociálních sítích u nás miliony. Představa, že stát dokazuje v tisících či desetitisících případů, že svoboda slova musí ustoupit cenzuře, je absurdní. Stát by se změnil v obřího četníka, sítě by hlídaly tisíce úředníků. Soudy by buď klekly, anebo by se většiny cenzura netýkala, jen pár lidí či serverů by to odskákalo.

Už dnes se dá bránit před pomluvou či výhrůžkami, rasistickými útoky, dětskou pornografií a dalšími hnusy, pokud nejsou anonymní, pokud se podaří vystopovat autora. Rychetský: "Aspoň pléduji za to, aby orgány trestního řízení zvýšily kontrolu obsahu sociálních sítí a efektivně a rychle postihovaly veškeré projevy, které naplňují skutkovou podstatu trestného činu podněcování k rasové nenávisti a podobně."

O. K. To je dobrá cesta. I když platí, že takových projevů jsou mraky a policie stačí pracovat jen na málo případech. Zároveň bohužel stále platí, že málokdo trestní oznámení podá…

Ona "svoboda" sociálních sítí je úzce spojena s anonymitou nemalé části přispěvatelů. Pokud na ně lze psát anonymně, cenzura ztrácí smysl. Takže jednou z cest je zabránit anonymitě na sítích. Proveditelné? - Pikantní detail: pokud známo, policie dodnes neví, kdo stojí za twitterovým účtem Julius Šuman, který šířil odposlechy vicepremiéra Babiše.

Samo sebou, že lhát, pomlouvat, vyhrožovat, šířit rasistické statusy a tweety není svoboda, nýbrž její opak. Internet není o nic víc "svobodným prostorem" než ostatní svět. Je ještě hůř kontrolovatelný než třeba provoz na silnicích (a i tam většina pirátů ujede).

Když mluví o ochraně demokracie, Rychetský se trefuje: "Sebelepší ústava nemůže nahradit nedostatek politické kultury nebo schopnost politických subjektů a celé politické scény hledat společná východiska, mít odpovědný postoj ke státu," říká. Podobně se to má se sociálními sítěmi, jde o míru politické, lidské, osobní kultury.

Cenzura na internetu nevyřeší fakt, že se vytrácejí hodnoty. Na sítích není nejděsivější, že hlupáci, rasisté a další týpci vypouštějí svinstva. Děsivé je, jak ostatní tu špínu sdílejí a šíří buď z osobní hlouposti, nebo jako revanš za své nepovedené existence.

Kdo cenzuru zažil za komunistů, ten ví, že nefunguje. Cenzurující je vždycky v nevýhodě, i kdyby měl dnes, nikoli tehdy, pravdu. Jediné, co funguje, je skutečně svobodná společnost, která pravdu považuje za základní hodnotu. Cenzurovat mám sám sebe, brzdit své zhoubné tendence.

Stokrát lepší než cenzura je mediální či "síťové" vzdělávání, snaha, aby lidé všech generací pochopili: šířit lež, pomluvu ničemu neprospívá, společnost to rozkládá. Rychetského náklonnost k cenzuře sítí není řešení. Ne ve svobodné společnosti, jíž bychom se tak rádi stali.

autor: Martin Fendrych | 20. 4. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama