Není Letná jako Letná. Pražská Letná, plná liberálních mileniálů, kaváren a "cool" podniků, do určité míry slibuje obyvatele, pro které jsou předsudky snad něco cizího. (Snad, průzkum na to nemám.)
Na jinou skupinu obyvatel narazíme ve zlínské městské části Letná, kde na zasedání zastupitelstva přišlo ve čtvrtek protestovat asi třicet lidí kvůli připravované výstavbě bytů pro lidi s duševním onemocněním.
Vedle protestujících dalších 700 lidí podepsalo petici proti výstavbě. Jejich snahy byly bezúspěšné. Zlínští zastupitelé i přes námitky některých obyvatel i opozice (nečekaně) výstavbu bytů schválili. A udělali dobře!
Odpůrci měli podle vyjádření problém hlavně s tím, že město sice chystá s obyvateli zlínské Letné besedu o výstavbě, ale až po jednání zastupitelstva, kde se o výstavbě rozhodne. Ale i kdyby beseda proběhla předtím - těžko si představit, že by se na ní protestující dali přesvědčit. Debata? Chtěli prostě prosadit svou.
Jejich námitky působí absurdně, až je z toho přihlížejícímu trochu šoufl. Situace je taková, že na zlínské Letné má vzniknout jedenáct malometrážních bytů, díky kterým se duševně nemocní naučí samostatně fungovat, přičemž jim tam bude neustále k dispozici odborný personál. Handicapovaní tam nejsou nic nového, za různými aktivitami do městské části dochází mnoho let. Je to jenom logické navázání na předchozí aktivity, které tam mají.
I přesto mají někteří místní strach o svou bezpečnost. Podle vyjádření iniciátora petice proti výstavbě bytů ale tak úplně o strach o vlastní zdraví nejde. Číší z nich malost, absolutní absence empatie v podobně zavírání očí před problémy světa okolo nás. Podle Slováčka místním vadí, že město nevyužívá objekty pro obyvatele, ale místo toho slouží handicapovaným.
"Nejvíc nám vadí to, že město se pokusilo přestavět, co původně mělo sloužit občanům Letné, na něco, co v současné době slouží duševně nemocným," uvedl podle ČTK iniciátor petice Ondřej Slováček. Šílená slova. Duševně nemocní nejenže jsou nemocní, ale ještě si budou překážet nám zdravým, o které se nikdo nemusí starat!
Nechápu signatáře. Tohle si může někdo dovolit říct maximálně doma partnerce nebo partnerovi, a ještě tak na půl úst. Nebo v poloprázdné hospodě po šesti pivech a nějaké kořalce. Ale přihlásit se k tomu veřejně? Do určité míry je to pochopitelné, ale ne omluvitelné, to jsou dvě úplně odlišné věci.
Je těžké, možná až nepříjemné dívat se na lidi, kteří neměli takové štěstí jako my, co jsme zdraví a dokážeme normálně fungovat. Odvracíme od nich zrak. Narušuje to náš ostrůvek pohody a zajetého stavu věcí.
To ale neznamená, že bychom neměli chtít vystupovat z naší komfortní zóny. Obzvlášť ve chvíli, když o nic nejde. Je to zdravé pro obě zúčastněné strany. Jedině tak můžeme nalézt oboustranné pochopení a zjištění, že ono to vždy není tak horké (a nebezpečné), jak se může na první pohled zdát. Třeba vlastně zjistíme, že to může být úplně naopak.
Na zlínskou Letnou vzkazuju, ať jsou dobří a nechovají se jako ignoranti. Ono vždycky všechno dobře dopadne.
