První kolo vyhrály dvě nejsilnější značky. Stačí je vyslovit a každý ví, oč jde. Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. Muži s nejbohatší osobní historií, dva svým způsobem „nejprezidentštější“ ze všech kandidátů.
Nebyla to vůbec náhoda. K tradiční představě o hlavě státu se nejvíc blížili právě oni dva, ne příliš bezbarvý Jan Fischer a příliš agilní a mladý Jiří Dienstbier.
Zeman i Schwarzenberg měli také nejúčinnější volební kampaně. Zeman objížděl náměstí, Schwarzenberg a jeho tým byli hodně vidět v prostředí sociálních sítí, které zřejmě poprvé tak výrazně promluvilo do českých voleb.
Schwarzenbergova kampaň byla kromě toho nejlépe načasovaná, s viditelným finišem v posledních dnech po Novém roce.
Naše svrchovanost nefungovala
Hlavním poraženým voleb je Občanská demokratická strana se svým kandidátem Přemyslem Sobotkou. Vidět protáhlý obličej Petra Nečase, to je na povolebních tiskových konferencích už těžké déjà vu.
Je čím dál tím větší záhadou, jak je možné, že strana, která prohrává jedny volby za druhými, stále drží v rukou tolik moci.
Scénář je pokaždé stejný: ODS „respektuje vůli voličů“, ze strany zazní, že „voliči vyslali jasný signál, ze kterého se musíme poučit“, a nestane se nic. Jedeme dál.
Tentokrát si ale dovolujeme upozornit, že Vladimír Franz dostal víc hlasů, než ODS v celých krajských volbách. Nic menšího než ostuda to pro stranu není.
Dobrou zprávou prezidentských voleb je, že dva kandidáti, kteří v kampani – samozřejmě v různé míře – sázeli na nacionální tón a distanc od Evropy, skončili na předposledním a posledním místě. Myslíme Přemysla Sobotku a Janu Bobošíkovou.
„Přímá volba dala zemi do pohybu, volební kampaň měla smysl,“ napsali jsme v první den voleb. Velmi slušná účast a svým způsobem i výsledek voleb to potvrdily.
Tlačit na pilu se může vymstít
Schwarzenberg si bezprostředně po oznámení výsledků rýpl do Zemana jako do "muže minulosti", a ten na něj zaútočil jako na "muže přítomnosti", spoluodpovědného za Nečasovu vládu, včetně církevních restitucí a jiných nepopulárních věcí. To byla poměrně významná změna oproti tomu, jakým směrem se ubírala předchozí kampaň.
Najednou jako by na Zemanově místě stál Jiří Paroubek a tepal do Mirka Topolánka.
Pokud chce Zeman (nebo Schwarzenberg) kampaň před druhým kolem vyhrotit, a přitlačit na pilu, bude to podle našeho názoru taktická chyba. První kolo naznačilo, že hodně lidí chápe prezidentské volby jinak než ty parlamentní a rozhodují se podle jiných měřítek. Ostrý, konfrontační styl se může vymstít.
Ostatně, Schwarzenberg i Zeman jsou tak trochu skály, se kterými sotva pohnete, i když je budete sebeusilovněji okopávat. Zavedené politické značky. Vždyť je znáte.
Že je Schwarzenberg místopředsedou neoblíbené vlády, ví snad každý. Příčina, proč přesto dostal 1,2 milionu hlasů, tedy evidentně spočívá v něčem jiném.
Ne na život a na smrt
Neděláme si iluze, že dva týdny před druhým kolem budou čistě rytířským soubojem politických gentlemanů. Kampaň se vyhrotí tak, jako tak. Oba finalisté se budou ucházet o přízeň voličů, kteří v první kole hlasovali pro neúspěšné kandidáty, nebo vůbec nehlasovali.
To bez rámusu nepůjde.
Aktuálně.cz v redakčním komentáři před prvním kolem podpořilo Karla Schwarzenberga a je pravděpodobné, že na svém názoru setrvá.
Ovšem nebylo by dobré pojímat volby jako souboj dobra se zlem, pravdy a lásky se lží a nenávistí. Jakkoli k tomu postavy obou protagonistů mohou svádět. Jsou to pořád „jen“ volby. A zvlášť prezidentské volby by neměly společnost rozdělit hlubokým příkopem. Nebo alespoň jen do doby, než poražený pogratuluje vítězi.
