Tak nám Donald Trump vrátil do debaty staré dobré téma - klimatickou změnu.
Nemíním přispívat do lidové debaty o klimatologii. Přiznám se rovnou, že teplotním modelům, tání ledovců a podobným věcem rozumím zhruba asi jako Václav Klaus starší. Což znamená, že o nich určitě nikdy nenapíšu knížku.
Lidstvo hledá odpověď na tři základní otázky. Za prvé - mění se klima Země? Za druhé - může za to (převážně) druh homo sapiens? A za třetí - stačí naše síly na to, abychom to zvrátili?
Kladná odpověď na první otázku je dnes snad už celkem mimo diskusi - ostatně, znáte nějaký jiný názor, na kterém se bez problémů shodne rakouský vlekař, český zahrádkář, somálský pastevec a všech 350 tisíc Maledivanů?
Výbušnější diskuse provázejí hledání odpovědí na druhý a třetí problém. Není to nic divného. Stejné nebo ještě dramatičtější provázely zrod mnoha poznatků, které ohrožovaly něčí mocenské postavení - ať už v církvi nebo byznyse. Kdysi se za ně upalovalo, později exkomunikovalo, dnes si odpůrci nesouhlasně podtrhávají vlnovkou. To je nepopiratelný pokrok.
Žerty stranou, mám návrh: nemohli bychom se jednoduše tvářit, že za klimatické změny může člověk a že je v našich silách je zvrátit, i když tomu nevěříme? Hned vysvětlím proč.
Nemám sice žádný radikální názor na příčiny vysychání už tak dost suchých regionů v Africe, ale zato si myslím své, pokud jde o banálnější otázku: zda se v Praze na magistrále dá ve špičce nadechnout. Podle mě nedá. A o tom se budu klidně s kýmkoliv hádat a nepřesvědčí mě ani zvedání obočí.
Co vlastně riskujeme, pokud budeme s klimatickou změnou bojovat? Jen to, že urychlíme technologickou revoluci, která stejně přijde, nebo spíš je už v plném proudu. Jako nebylo možné zůstat po objevu parního stroje u koní a po nastartování spalovacího motoru v nostalgickém století páry, není dnes možné ignorovat přechod celého vyspělého světa na novou energetiku a dopravu. Z celkem 13 587 ikonických žlutých taxíků v New Yorku jich v roce 2016 mělo 9920 hybridní pohon. Německo v roce 2016 vyrábělo 29 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Peníze vložené do těchto projektů nejsou vyhozené oknem, bez ohledu na to, co si myslíme o klimatické změně. Jsou to investice - a zdaleka nejen do čistého životního prostředí. Vznikají celá nová ekonomická odvětví - zdroj pracovních míst a technologické převahy, z níž budou země jako Německo a USA těžit dalších sto let.
Jistě, lze si hypoteticky představit, že mají skeptici pravdu. Vyloučené to není. Třeba nakonec vážně zjistíme, že celá klimatická změna byl jeden velký hoax a konspirace.
To bude samozřejmě tristní - ukáže se, že jsme se vzdali výfukových plynů úplně zbytečně. Že pro nic za nic žijeme v čistých městech kvůli tomu, že jsme věřili víc NASA než Institutu Václava Klause. Že jsme se ukvapeně zbavili závislosti na režimech v Rusku a Saúdské Arábii kvůli vlastní ideologické zabedněnosti.
To ale přece není důvod k obavám. Pokud nám dnešní stav na pražské magistrále bude scházet, řešení se najde. Nějaký šikovný start-up vyvine high-tech agregát, v němž budeme moci spalovat tu nejsmradlavější naftu, jakou ještě seženeme, a zplodiny po Legerově a Sokolské pak rozfoukávat speciálními ventilátory.
Ty ventilátory už ale nejspíš budou na solární pohon. Snad to nostalgikům jejich pravidelnou nedělní procházku moc nepokazí!
