Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
4. 9. 2019 12:45

Škola: Kantor nese obří odpovědnost, otročí rodičům a "maká jak barevnej"

Není těžké pochopit, proč ne všichni absolventi „peďáku“ nastoupí do škol, kantoři ze škol vycucnutí odcházejí a české školství je podprůměrné.
Prestiž kantora šla rapidně dolů, stát s tím nedělá prakticky nic.
Prestiž kantora šla rapidně dolů, stát s tím nedělá prakticky nic. | Foto: Aktuálně.cz

Školní rok začal, první školní den provázela pro naši budoucnost temná informace, že chybí 6000 učitelů a bude hůř. Hodně se mluví o jejich platech, čteme, jak rostou "nejrychleji za poslední roky". Realita? Plat učitele v roce 2012 převyšoval o cca 2800 korun průměrnou mzdu. Dnes je vyšší asi o 2100 korun (učitel bere průměrně 36 224, průměr v zemi činí 34 105 korun). Platy kantorů se pohybují o třetinu níž, než bere průměr vysokoškoláků v Česku. Podstatnou roli hraje atmosféra, v níž učitelé pracují. Rodiče si navykli diktovat, zhusta vyučujícím diktují i děti, odpovědnost za výchovu se postupně přenáší z rodiny na školy, máma s tátou nemají čas.

Držme se základních škol, tam to začíná (s dovolením teď pominu předškolní zařízení). Jeden učitel (jeden z těch vskutku nemnoha mužů na základních školách) mi popsal, jak absolvoval školení o bezpečnosti práce: "Když to skončilo, měl jsem nutkání dát okamžitou výpověď."

Školitelka učitelskému sboru základní školy v Praze, kde on učí, vysvětlila, že kantoři odpovídají za děti v každé vteřině, i když s nimi fyzicky nejsou. Popsala případ s umyvadlem. Třída jela na hory. Několik dívek spalo v jednom pokoji. Po večerce se jedna holčička chtěla podívat do zrcadla, jenže viselo moc vysoko. Vylezla na umyvadlo, to se s ní utrhlo a při pádu jí urazilo palec u ruky. Učitelka zavolala pomoc, dívku odvezl vrtulník, prst však lékaři nezachránili.

Nastal problém s pojištěním, s vyplacením náhrady. Učitelka sice zařídila všechno, nenafotila si však místo nehody. Nebylo pak prý jasné, kdo za malér odpovídá, a ona má nyní platit odškodnění. - Chápete? Učitel nese odpovědnost, i když s dětmi není. Ve stresu, kdy má dítě utržený prst, učitelka volá záchranáře, uklidňuje dítě v šoku i dívky kolem ní, ale ještě musí myslet na dokumentaci nehody. James Bond hadr.

Ta příhoda je jen jeden střípek. Jiná kantorka mi popsala, jak jí matka jedné dívky oznámila, že "dcera nebude chodit na nulté hodiny", ač jsou v rozvrhu (nultá hodina v té škole začíná v 7:40), "nebudeme kvůli tomu vstávat". Další rodiče na prvním stupni na začátku roku žádají na ten či onen předmět jinou kantorku a trvají na tom (pokud školu finančně podporují, často jim je vyhověno).

Nedostatek učitelů má neblahý dopad na ty, kteří učí. Je jich málo a musí zaskakovat za kolegyně, případně kolegy, kteří nemají pedagogické vzdělání, pedagogické minimum, přesto učí a doplňují si aprobaci. Ve škole onoho mého známého studuje hned šest učitelek, velká komplikace při vytváření rozvrhu. (O tom, že mladé kantorky bez aprobace mají běžně třídnictví, ani nemluvě.) Část kantorů má jen menší úvazky, další složitost. Část marodí…

Učitel jako cestovka

Když přijde absolventka pedagogické fakulty nebo někdo odjinud, kdo se rozhodl učit, není, kdo by je zaučil. Učí neaprobovaní učitelé, kteří alespoň v prvním roce nemají vlastně žádné vedení nebo jim je poskytuje někdo, kdo na to de facto nemá čas. Pro srovnání: v Německu funguje propracovaný systém, "Referendariat", kdy budoucí učitel ještě chodí na fakultu, zároveň už učí minimum hodin a pedagog z vysoké školy s ním hodiny rozebírá. Zároveň má k dispozici i pedagogy ve škole, kde učí, a ti mu pomáhají. Opravdu jiné kafe.

U nás? Nastup do školy a plav, jak umíš. Jistě, někteří ředitelé se snaží nováčkům přidělit supervizorku, ale není to nijak institucionalizováno a představuje to další práci navíc.

Množí se střety vyučujících s rodiči, kteří by rádi školu řídili (ač nepedagogové). Jedni odmítají domácí úkoly, druzí by jich chtěli více. Kantoři narážejí s některými tématy (uprchlíci, klimatická změna, občanská společnost, výchova k demokracii), rodiče na ně posílají školní inspekci. Do toho papírování, vše mít zadokumentováno pro případné spory o známkách, případy šikany atd.

Nároky na učitele sahají do nebes, jeho prestiž je však nízká a stát s tím nic nedělá, žádné kampaně, osvěty, pomoc. Ale samozřejmě, každá vláda hlásá "vzdělání na prvním místě".

Do toho nejrůznější projekty, aby škola táhla, Erasmus, zahraniční školní výměny. Takové akce si ale učitelé musí zorganizovat sami, nemají k ruce cestovku, která by jim to zařídila, sami se ve volném čase stávají cestovkou.

Další složitost, GDPR (General Data Protection Regulation, obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Rodiče vyžadují "barevné" weby, kde najdou veškeré informace, to je dnes samozřejmost (weby zase musí krmit kantoři, škola nezaplatí pracovníka, který by to dělal), ale zároveň škola musí mít písemný souhlas rodičů, aby směla zveřejňovat fotky a videa dětí. Ne všechny matky a otcové to povolí, pak se musí hlídat, aby jejich Xaverek či Simonka někde náhodou nefigurovali.

Samozřejmě se čeká, že kantorka při tom všem nákladu na hřbetě bude empatická, milá na děti (i na ty, jejichž rodiče ji pravidelně prudí), komunikující s matkami a otci, neustále na telefonu, neustále na mailu, neustále usměvavá, vždy připravena.

Není těžké pochopit, proč zdaleka ne všichni absolventi "peďáku" do škol nastoupí, proč kantoři ze škol vycucnutí odcházejí a proč je české školství v evropském srovnání jen podprůměrné. Mezinárodní šetření PISA (Programme for International Student Assessment) je podle vědecké a matematické gramotnosti hodnotí jako deváté nejnižší, Světové ekonomické fórum jako desáté. Kantoři za to ale nejspíš nemohou.

Učitelství nejde dělat bez toho, abyste se dostávali do složitých situací, říká psycholožka Irena Smetáčková. | Video: Emma Smetana
 

Právě se děje

před 13 minutami

Ve velké části Prahy se zvýší daň z nemovitosti

Ve velké části Prahy se zvýší daň z obytných nemovitostí, v případě komerčních nemovitostí se zdvojnásobí na celém území metropole. Vyplývá to z úpravy vyhlášky pro výpočet daně, kterou schválili pražští zastupitelé. Městské části si mohly určit, zda daň u rezidenčních domů zvýší - z těch velkých tak učinily Praha 1, 3, 7, 8, 10, 11 a 12. 

před 31 minutami

Baseballisté v kvalifikaci o Tokio podruhé prohráli, s Itálií 1:5

Českým baseballistům se výrazně vzdálil přímý postup z evropsko-africké kvalifikace na olympijské hry v Tokiu 2020. V Boloni dnes podlehli domácí Itálii 1:5 a připsali si druhou porážku.

Potřebují teď vyhrát zbylé tři zápasy a doufat ve vyrovnanost ostatních utkání, aby měli teoretickou naději na prvenství v turnaji. Spíše ale ještě můžou bojovat o druhou pozici zajišťující účast v závěrečné jarní kvalifikaci na Tchaj-wanu.

Utkání s Italy rozjel Schneider dvoumetovým odpalem a Hejma s Červenkou ho dotlačili k prvnímu bodu zápasu. V dohrávce ale Italové hned srovnali a skóre otočili v dohrávce třetí směny. Nadhazovač Chroust dal metu zdarma, dalšího pálkaře trefil a hráč s čtyřletými zkušenostmi z MLB Colabello odpálil tříbodový homerun.

V páté směně Italové dvakrát odpálili a Chrousta na "kopci" vystřídal nejzkušenější český hráč Petr Minařík. Domácím se přesto podařilo přidat pátý bod. Na začátku šesté směny měli Češi po dvoumetové trefě Červenky šanci snížit, ale obrana Itálie si se složitou situací poradila dvojautem a zdramatizování souboje nepřipustila.

Zákrok večera předvedl v zadním poli Hejma, který rybičkou chytil míč ze vzduchu a vysloužil si aplaus. Ještě lepší počin mohl poté přidat na pálce, ale při plných metách poslal míč do vzduchu a body nestáhl. Stejně jako při středeční prohře s Nizozemskem (1:4) měli Češi více odpalů než soupeř, ale doběhli jen pro jeden bod.

V pátek čeká baseballisty od 14:30 duel s Jihoafrickou republikou. V sobotu narazí na silné Izraelce, kteří mají dvě výhry a evropské šampiony Nizozemce porazili vysoko 8:1. V neděli Češi uzavřou své vystoupení v turnaji proti Španělsku.

Další zprávy