Konec prázdnin. Startuje školní rok. Ministryně školství Kateřina Valachová (za ČSSD, ještě není členkou oranžové strany) oznámila zásadní změny od ledna 2017. Přinese je novela školského zákona. Docházka má být napříště povinně desetiletá. Děti se budou státně vzdělávat už od pěti let.
Desetiletá povinná školní docházka by znamenala, že stát přebírá větší odpovědnost za výchovu a vzdělávání dětí. Rodiče budou povinně posílat dítě do školy o rok dřív. Jak to ministryně odůvodňuje? „Podle mě by měl stát garantovat rodičům a dětem stabilitu, pokud se hlásí k určité politice přístupu dětí ke vzdělávání, ale také k principům vyššího slaďování rodinného a pracovního života.“
Věta potřebuje přeložit. Co je ona „určitá politika přístupu dětí ke vzdělávání“? Skrývají se v ní sociálně vyloučené oblasti, ghetta, a potíž s dětmi, které tam žijí. Nejsou zdrcující většinou o nic hloupější než holky a kluci z ostatních koutů země, ale bývají zanedbané, rodiče se o ně málo starají, na začátku školy mají handicap.
Experti vědí: pro tyto děti je klíčové, aby se začaly učit dřív. Pak doženou ztrátu. Do školky dnes nastupuje jen asi pět procent dětí z ghett. To se skrývá za „politikou přístupu dětí ke vzdělávání“. Kvůli sociálně vyloučeným oblastem musejí všechny děti dřív do školy. Česko jako jedno velké ghetto. Dodejme, že podle výzkumu Agentury pro sociální začleňování dětem ze sociálně slabých rodin jeden předškolní rok na dohnání ztráty nestačí, potřebují dva roky.
Ministryně Valachová také řekla (pro Právo): „...tradiční délka povinné docházky v Evropě je skutečně deset let. Dala jsem si práci to ověřit. Pokud teď máme devítiletou docházku, tak jeden rok navíc mi přijde přiměřený.“
Přizpůsobujeme se Evropě. Podle mne nešťastně. Nerozumím té povinnosti. A pevné víře Valachové, že stát umí úplně malé děti vychovat lépe než rodiče. Že jim poskytne lepší péči. Jistě, v ghettech to podle průzkumů jednoznačně platí a předškolní výchova dětem pomůže. U jiných dětí je ale povinnost zbytečná a nesmyslná.
Logické by bylo rodičům nabídnout: máme dost školek, pokud dáváte přednost kariéře (Valachová to označila jako „principy vyššího slaďování rodinného a pracovního života“), pak můžete dítě poslat do školky nebo nulťáku. Pokud máte za přednější dítě, buďte s ním doma.
Rodinou dítěte bude od pěti let škola
V tomto jsme Evropu dohnali fofrem. Kariéra má přednost před dětmi. Problém budou mít rodiče, kteří tohle nechtějí. Budou muset žádat o nějaké výjimky, budou za exoty, škola jejich děti bude muset přezkušovat (z čeho?). Pravice bude tvrdit, že je to levičácké opatření, státně protektorské, ale omyl; jde o posun celoevropský, celosociální.
Dětí ubývá, nejen Česko, ale i Evropa rapidně stárne, za pár desítek let nebude mít kdo vydělávat na důchody. Ale rodinou dítěte bude od pěti let škola, stát. Rodiče, oba, se budou moci plně věnovat budování kariéry.
Všimněte si tichého, nenápadného kouzla, jež obsahují slova „slaďování rodinného a pracovního života“. Starat se doma o dítě, dnes skoro výjimečně o více dětí, není vnímáno jako práce. Práce je chodit do fabriky, do firmy, na ministerstvo, do úřadu, na pole. Žena (velmi zřídka muž), která vychovává doma děti, „nepracuje“. Rozuměj: nebuduje si kariéru, chudák jenom vychovává dítě. To je smutné poselství, jež nová ministryně školství sdělila Čechům na začátku školního roku.
Poznámka: nemálo kantorů je přesvědčeno, že devátá třída na základní škole by mohla být klidně zrušena. Nic moc se v ní neděje. Ale tím se Valachová nezabývá. Důležité je, aby stát zasáhl do rodiny co nejdřív. Než dítě zvlčí a získá příliš velké sebevědomí.
Do školy povinně od pěti let. Nárok na školku bude od čtyř let. Ať se kariéra může budovat. A časem to Valachová srazí ještě níž: „Zároveň posuneme nárok dítěte na vstup do předškolního vzdělávání, a také proto musíme garantovat personální a prostorové kapacity. A tento nárok budeme následně rozšiřovat pro tříleté a pak dvouleté děti. Zároveň jsem ponechala v novele ustanovení, že předškolní vzdělávání nebude přístupné dětem mladším dvou let.“
Postupně, za pár let, pokud Valachová vydrží, bude školka povinně dostupná pro děti od dvou let. Do dvou se budou muset starat rodiče. Není nijak nemožné, že se časem povinná školní docházka roztáhne na jedenáct a dvanáct let (do školky od tří let). Protože budovat kariéru, pracovat v práci (v rodině to není práce) je trend.
Možná se nám nakonec povede Evropu dokonce předběhnout. Stát převezme za dítě odpovědnost už po porodu a domů ho rodině bude půjčovat jen na oslavy (třeba při kariérním postupu ve firmě). Takové děti se snad budou dobře učit, vybudují si svoje kariéřičky, ale dost možná jim bude scházet cit, empatie... Vadí to? Zřejmě ne.
