Byly to nervy až do samého finále. Nakonec rozhodly zhruba dva miliony hlasů z možných více než 150. Do nejvyššího brazilského úřadu vynesly sedmasedmdesátiletého politického harcovníka, jenž strávil rok a půl ve vězení kvůli finančním skandálům své Strany pracujících, jež dala během řady let u moci vzniknout jedné z největších korupčních afér na celém jihoamerickém kontinentu.
Proč Brazilci zvolili někoho takového? Protože vizitka druhého kandidáta a resumé jeho čtyř let v prezidentském paláci Planalto vypadá ještě hůř.
Končící Jair Bolsonaro je od roku 1997, kdy brazilští prezidenti mohou usilovat o znovuzvolení, prvním, komu se mandát obhájit nepodařilo. Mnozí ho viní z nezvládnutí covidové pandemie, z neutěšeného stavu amazonského pralesa a především z mizerné ekonomické situace v nejlidnatější latinskoamerické zemi.
Brazilské prezidentské volby ukázaly - a jejich výsledek vyloženě podtrhl - hluboké rozdělení společnosti v zemi s 215 miliony obyvatel. Kampaň před hlasováním se táhla bahnitými stokami pomluv a osočování, které ani poměrně otrlý člověk neměl nejmenší chuť dosledovat do konce. Předvolební mítinky se odehrávaly v takovém napětí, že na nich oba kandidáti vystupovali v neprůstřelných vestách. Mimochodem už před čtyřmi lety Bolsonara pobodal rozhořčený sympatizant druhé strany. V jistém smyslu to tehdy někdejšímu vojenskému důstojníkovi - trpiteli - pomohlo ke zvolení. Letošní kampaň pak lze shrnout třemi slovy předního venezuelského politologa Naíma Moisése: populismus, polarizace a postpravda. Zemi uvrhla do stavu, v němž emoce hrály mnohem důležitější roli než fakta.
Čas na nádech
V Brazílii sice nakonec vyhrál ziskem rekordního počtu hlasů Lula, ale bezmála polovina lidí by si na jeho místě toužebně přála někoho jiného. Mezi ně ovšem rozhodně nepatří původní brazilští obyvatelé a ta část světa, která se znepokojením sleduje změny klimatu. Západ si v tuto chvíli může trochu oddechnout. Nebo jinak: oddechnout si mohou hlavně "plíce planety", jak se říká amazonskému pralesu, v posledních čtyřech letech brutálně devastovanému.
Dosluhující Jair Bolsonaro od počátku avizoval, že "nejbohatší region planety" nenechá ležet ladem. A své slovo dodržel. Těžba pralesního dřeva trhala za jeho éry každý rok rekordy. Odlesněny byly oblasti o rozloze rozsáhlých regionů, ba celých států. Zrušena byla většina státních ochranných a dohlížitelských úřadů, hlavní slovo dostali těžaři a chovatelé dobytka.
Nastupující Lula da Silva chce tento stav zvrátit. Už jednou se mu to podařilo. Když se ujal moci poprvé, inicioval mimořádně silný boj za ochranu deštného pralesa. "Za jeho vlády v letech 2004 až 2012 klesla těžba o čtyři pětiny, zatímco během posledních let s Bolsonarem znovu vzrostla o polovinu," shrnul nedávno situaci meteorolog Carlos Nobre z Univerzity v Sao Paulu. Lula teď slibuje návrat k environmentální politice, již uplatňoval v první dekádě 21. století. Ve výsledku tak jeho vláda může bez nadsázky významně ovlivnit stav celé planety.
Válka u barového stolku
Vpřed by se mohla navíc pohnout i další agenda. Kupříkladu dohoda o volném obchodu mezi Evropskou unií a společenstvím jihoamerických států známým jako Mercosur. Brusel ji totiž dosud odmítal právě kvůli sporům o ochranu životního prostředí. A není náhoda, že mezi prvními se do řady gratulantů nově zvolenému brazilskému prezidentovi postavil jeho francouzský protějšek Emmanuel Macron.
V těsném závěsu jej pak následoval také šéf Bílého domu Joe Biden. A to z nemalé části kvůli jedné z nejpalčivějších otázek dneška - vztahu k Rusku a jeho agresi vůči Ukrajině. Lula svůj postoj vylíčil v profilovém rozhovoru pro časopis Time letos v květnu. Viníci konfliktu jsou podle něj dva: Vladimir Putin a Volodymyr Zelenskyj, kteří si měli sednout k jednacímu stolu a "prostě to vyřešit". Dokonce uvedl, že v Brazílii by se takový spor urovnal někde v baru.
"Kdo má zájem o válku? Podle toho všeho, co jsem si o tom tady v Brazílii přečetl a slyšel, to chápu tak, že takhle válka by se dala vyřešit u sklenice piva. Když ne u první, tak u druhé nebo u třetí, zkrátka dokud by nedošlo k mírové dohodě," popsal své představy. Tehdy mimo jiné uvedl: "On (Volodymyr Zelenskyj) chtěl válku. Kdyby ji nechtěl, mohl vyjednávat o něco víc. Tak to prostě je. Zkritizoval jsem Putina, když jsem byl v Mexico City, řekl jsem, že invaze byla obrovská chyba. Myslím si ale, že k míru nepřispívá nikdo. Lidé jen podněcují nenávist vůči Putinovi. To ale problém nevyřeší. Musíte se snažit o dohodu, tady se ale povzbuzuje jen ke konfrontaci." Dodal pak, že pokud se stane prezidentem, pokusí se z Brazílie udělat hlavního vyjednavače smíru mezi znepřátelenými zeměmi. To samé zopakoval i v září. Uvidíme tedy, nakolik bude někdejší odborář schopen "přepít" ruské a ukrajinské vedení.
Jeho země každopádně dosud zastává neutrální pozici. Když se v dubnu hlasovalo o vyloučení Ruska z Rady OSN pro lidská práva, zdržela se hlasování. "Jsme na straně míru," zopakoval nedávno brazilský ministr zahraničí.
Končící prezident Bolsonaro se pak nikdy netajil tím, že Putina podporuje a k sankcím proti němu chová odpor (Rusko je pro Brazílii jedním z klíčových obchodních partnerů). Před časem se dokonce nechal slyšet, že by Zelenskému poradil, aby se zachoval jako Argentina v boji o Falklandy: "Jak to dopadlo mezi Buenos Aires a Londýnem v roce 1982? Je nám to líto, jsou to věci, které bolí, ale které musíme pochopit," prohlásil. A dodal, že Zelenskyj by měl - podobně jako kdysi Argentinci - přijmout porážku a kapitulovat.
Vzpruha pro levici
Za pozornost stojí fakt, že poražený Jair Bolsonaro, takto někdejší armádní důstojník, dosud na svou prohru veřejně nijak nereagoval. Zato dával dlouhodobě najevo, že brazilský volební systém považuje za špatný a že pokud prohraje, bude to známka zmanipulovaného hlasování. V pátek nicméně slíbil, že jeho výsledek přijme. Země tedy nyní napjatě čeká, zda své slovo dodrží. Pokud ano, Brazílie by se mohla přinejmenším na čas zbavit nevypočitatelnosti, která ji nyní tak sráží.
Vítězství Luly da Silvy potvrdilo nynější latinskoamerický trend, který přeje levici. Tímto směrem už zamířila Kolumbie, Argentina i Chile. Brazílie s charismatickým Lulou v čele by tak znovu mohla převzít roli lídra oblasti. Největší práce však staronovou hlavu státu čeká doma - země je politicky roztříštěná a zraněná. Bolsonaro útočil nejen na nezávislé soudy a protikorupční úřady, ale do značné míry podnítil i zhrubnutí rétoriky vůči menšinám a ženám. Nebude vůbec lehké poslepovat, co rozbil.
Globální společenství může být s výsledkem brazilských prezidentských voleb víceméně spokojeno, pro zemi samotnou je ale nástup bezmála osmdesátiletého (a do korupce zapleteného, byť nakonec viny zproštěného) politika dost možná cestou k dalšímu prohloubení skepse. Asi nejsmutnější je přitom fakt, že tak veliká země nedokázala vygenerovat lepší kandidáty. Zjevně v tom však není osamocena.
Autorka je portugalistka a novinářka.
