Prezident Joe Biden byl už v letadle na cestě do Evropy, když agentury ve středu večer oznámily úmrtí Madeleine Albrightové, jež se v Praze narodila jako Marie Jana Korbelová. "Madeleine Albrightová byla silou. Odmítala konvence, znovu a znovu bořila bariéry. Byla imigrantkou utíkající před pronásledováním. Uprchlíkem hledajícím ochranu. A stejně jako mnoho před ní - a po ní - byla hrdou Američankou," stojí v Bidenově prohlášení.
Z jeho nařízení budou až do nedělního západu slunce "na znamení respektu k bývalé ministryni zahraničí" americké vlajky nad Bílým domem a všemi budovami federální vlády USA staženy na půl žerdi.
Jedno z dobrých pravidel zaoceánské žurnalistiky říká, že nekrolog má být "o životě v okamžiku smrti". Tyto řádky ovšem nechtějí být nekrologem. Nýbrž připomínkou, že Bidenova aktuální návštěva v Evropě, kam přijel na krizová jednání kvůli ruské agresi vůči Ukrajině, byla do značné míry předpovězena ještě Madeleine Albrightovou.
Putinova historická chyba
Jen den předtím, než ruský diktátor přepadl Ukrajinu, napsala Albrightová (patrně ve svém vůbec posledním zveřejněném textu) do deníku New York Times: "Pokud podnikne invazi, bude to historická chyba."
Z prvního setkání poté, co se Putin stal v roce 2000 ruským prezidentem, si jej americká exministryně zapamatovala jako "malého, tak chladného, jako by byl plaz". A zaznamenala si tehdy také, že "Putin je zahanben tím, co se stalo jeho zemi, a je odhodlán obnovit její velikost".
V citovaném textu také varuje, že udeří-li Kreml na Kyjev, pak "místo aby Rusku vydláždil cestu ke slávě, invaze na Ukrajinu panu Putinovi zaručí hanbu. Jeho zemi by diplomaticky izolovala, zanechala ekonomicky poničenou a strategicky zranitelnou tváří v tvář silnější a jednotnější alianci Západu".
V některých bodech se její slova alespoň částečně naplnila. Evropané s Američany spojili síly a snaží se odložit vnitřní půtky jako sotvakdy v posledních desetiletích. Různá marnivá hašteření jdou nyní stranou.
"NATO," avizovala Albrightová v New York Times scénář po případné Putinově invazi, "podstatně posílí své východní křídlo a zváží trvalé umístění sil v Pobaltí, Polsku a Rumunsku." Což se právě teď děje.
Nikoli šachy, ale judo
Od zahájení invaze už Američané svou přítomnost na starém kontinentu posílili o 15 tisíc vojáků. Poprvé od chvíle, kdy se před deseti roky začal tehdejší prezident Barack Obama z Evropy vojensky stahovat, jich zde tedy znovu mají více než 100 tisíc.
A už před včerejším mimořádným summitem NATO agentury oznámily, že jedním z jeho výsledků bude dohoda na vytvoření čtyř nových bojových skupin na základnách v Bulharsku, Maďarsku, Rumunsku a na Slovensku.
Ale - jak Albrightová už vícekrát v minulosti upozornila - Západ se plete, když v Putinově počínání hledá strategii. Protože jeho "sportem nejsou šachy, nýbrž judo".
Tedy nikoli promyšlené plánování, ale zápas vedený chvat za chvatem. Zkusí to, a když uspěje, zopakuje svůj postup. Dokud mu to dovolíme a nepřijdeme s vlastní "kravatou", která by jej skutečně paralyzovala. V tomto ohledu zatím ale není Západ bohužel ochoten jednu klíčovou část výzvy Madeleine Albrightové vyslyšet: "To, co zcela jistě bude krvavou a katastrofickou válkou, která vysaje ruské zdroje a která bude stát ruské životy - bude pro Evropu zároveň naléhavým podnětem, aby se odsekla od své nebezpečné závislosti na ruských energiích."
Neplaťme už ruskou válku!
Není to, jak říkají Američané, "žádná raketová věda". Bez peněz za ropu a plyn půjdou ruská ekonomika a s ní i Putin rychle do kolen. A přesto Evropané stále Kreml dotují zhruba miliardou dolarů denně. Na tomto online počítadle se lze podívat, jak utěšeně naše peníze stále naskakují na Putinově válečném účtu.
Pro Evropu je to děsivé a hanebné vysvědčení. Lze pochopit a přijmout, že Západ nechce jít na Ukrajině proti Moskvě přímo do zbraně. Strach na přechodnou dobu obětovat existenční pohodlí a přestat odebírat ruskou ropu a plyn je ale výrazem zbabělosti.
Bylo by to finančně bolestivé, to všichni víme. Ale také víme, že bohatá Evropa by to zvládla. Přestála by konec této i celou příští zimu. Bohatí by se uskromnili, chudí by byli podpořeni. A vše ostatní jsou už jen politické výmluvy.
Strůjcem a vykonavatelem válečné hrůzy na Ukrajině je Vladimir Putin. Ale jako Evropané už nemůžeme alibisticky říkat, že jsme zcela bez viny. Protože máme ve svých rukou nástroj, jak jeho válečné zlo zastavit.
O Madeleine Albrightové bylo v uplynulých dvou dnech právem napsáno mnoho slov plných respektu. Největší poctu bychom jí ale prokázali, kdybychom se konečně odstřihli od Putinových ropných a plynových trubek.
Ukrajině jde doslova o život, Západu ovšem o nic menšího než o budoucnost. U Kyjeva se podle Madeleine Albrightové rozhoduje, zda budeme žít "ve světě vlády zákona, nebo ve světě bez zodpovědnosti k jakýmkoli pravidlům".
