Nemám rád slovo šok, ale slovenské volby šok přinesly. A memento, vážné varování: tohle se nám může stát taky. Slovenští nacionalisté a fašisté neuvěřitelně zabodovali. Jako by Slovensko končilo coby země demokraticky myslících lidí.
Slovenská národní strana (SNS) získala 8,6 procenta hlasů a Lidová strana Naše Slovensko (ĽS Naše Slovensko) 8 procent. Smer Roberta Fica vyhrál, uhrál 28,3 procenta hlasů. V minulých volbách získal 44,4 procenta, tedy nyní o 16 procent hlasů méně. Právě tolik, 16,5 procenta, dají dohromady SNS a ĽS Naše Slovensko. (Samozřejmě je nevolili výhradně odpadlíci od Smeru; volili je ti, kteří nenávidí všecko, nejen Fica.) Ten dosud vládl sám, měl 83 křesel ze 150. Nyní dostane pouhých 49 křesel a musí hledat partnery. To bude těžké. Slovensku hrozí nestabilita.
Varování ale nespočívá v tom, že Fico bude pracně skládat vládu a ta se možná brzy rozpadne. Týká se extremistů, politických radikálů, kteří v poměrně dobře prosperující zemi (roste ekonomika, klesá nezaměstnanost) brutálně uspěli.
Volební průzkumy odhadovaly, že Smer ztratí, ale ani zdaleka ne tolik. A úspěch nácků? Čekal to někdo v takové síle? Další faktor: 15 procent voličů se rozhodlo až úplně na poslední chvíli, koho budou volit. 20 procent jen týden před volbami a 16 procent měsíc předem.
Neodhadnutelnost voleb je znakem nečitelné společnosti, jejíž dosavadní struktura se rozpadá. Nastává chaos, nesrozumitelnost. Pro jakoukoliv vládu zoufalé podmínky.
Za Smerem skončila Svoboda a solidarita (SaS) i v Česku dosti známého Richarda Sulíka. Získala 12,1 procenta. Třetí se umístila strana Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti - NOVA (OĽANO) s jedenácti procenty. Čtvrtí a pátí nacionalisté a fašisté. Šestý skončil miliardář – populista Boris Kollár a jeho strana Sme rodina: 6,6 procenta. Politicky je Slovensko od soboty jiná země.
S extrémem si nehrát
Co nám ty volby vzkazují? Několik naprosto zásadních tezí. Hrát si na radikála, stavět se do pozice nacionalisty, strašit obyvatele, to je něco, co si slušná, klasická, demokratická strana nemůže dovolit. Nesmí si s radikalitou, s příklonem k extrému pohrávat.
Ze dvou důvodů. Špičkoví politici jako Robert Fico (u nás Miloš Zeman a další) takové postoje legalizují. Jakmile premiér veřejně hlásá „k nám ani muslim“, „zadrátujeme hranici“, „kvóty jsou zločin“ a podobné věci, jakmile se na těsno přiblíží k pekelným, totálně ne-EU heslům jako „nic než národ“, dělá takové postoje přijatelnými.
Druhý důvod. Fico ale nemůže nikdy jít tak daleko jako nacionalisté Andreje Danka nebo fašisti župana Mariana Kotleby. Je premiér, kandidoval na prezidenta, jedná s Evropskou unií. Tohle prostě nemůže. Ale dělá z radikálních, nedemokratických, neevropských postojů regulérní věc. A Kotleba s Dankem tu materii sdělí stokrát drsněji a přitažlivěji. Fico jim naservíroval strach z muslimů a pro ně to bylo jako kus masa pro vyhládlého tygra.
Tohle všechno, byť mírněji, probíhá i v Česku. Politici v čele se Zemanem vyvolávají strach. Andrej Babiš už taky říká: „žádného uprchlíka“ a „Evropa selhala“, „nic neumí“, „jsou neschopní“. Ano, ještě nemáme vypracovaného Kotlebu a Danka, ale kolik nám chybí? Málo. Konvička číhá.
Co přinese legalizace nedemokratických postojů? Třeba toto. Když agentura Focus dělala v sobotu v noci exit poll pro televizi Markíza, zjistila, že mezi voliči Mariana Kotleby je 55 procent lidí, kteří mají střední školu, a celá čtvrtina vystudovala vysokou! Tři čtvrtiny voličů fašistické strany jsou vzdělaní lidé. Naprostý děs.
Slováci zastávají i opačné postoje. Svědčí o tom fakt, že za prezidenta si v červnu 2014 zvolili Andreje Kisku, nikoli Roberta Fica. Jenomže tehdy nebyly události tak rozjeté, bylo krátce po okupaci Krymu, ještě nejela naplno ruská propaganda a uprchlická krize nás teprve čekala. Přesto Kiska skýtá jistou naději, že Slovensko neklesne do fašismu ještě víc než dnes.
Zakonšpirovaný štát
Nemalá část elit na Slovensku selhala, lidé jim nevěří. A u nás? S neonacisty a antiislamisty demonstrují spořádaní taťkové a mamky, inženýři a doktoři mi běžně posílají vysloveně fašounské maily. Tuto zkušenost udělala řada lidí, zdaleka nejen já.
I další důvod úspěchu radikálů na Slovensku je nám blízký, dobře ho známe. Slovensko se rychle změnilo v „zakonšpirovaný štát“, jak mi vysvětilo několik přátel z tatranské země. Mnoho tamních občanů loví informace na internetu, čerpá je ze sociálních sítí a z éteru od podivných vysílaček. Nová média sehrála obrovskou roli.
U nás to samé v zeleném. Lidé na veřejných debatách argumentují „informacemi“ (dezinformacemi) z různých často proruských serverů. Používají vymyšlená čísla, neexistující statistiky, události, které se nestaly. Útočí na vše západní, proamerické, vzývají národ a vidí se v současném Rusku.
Podstatná věc na Slovensku: tito konspirátoři (podle výsledku voleb statisíce voličů) neuznávají seriózní, klasická média. Protože jim nepotvrzují jejich paranoidní vidění světa, zatímco různé obskurní servery, které se netrápí s dokládáním zdrojů, s ověřováním informací, naopak je samy manipulují, jim to vidění potvrdí. Stačí, že nejsou a neberou v ničem establishment (sem patří třeba EU) a basta. Abonenti těchto pseudomédií se často vydávají za vlastence.
Regulérní, demokratičtí politici by neměli strašit, protože manipulátory, nácky a fašouny nikdy nedoženou. Nemají šanci. Radikalismus nefunguje, vždycky se najdou ještě hrubší radikálové. Nevládní. Rozeštvávat lidi vede do záhuby. Do chaosu, který teď dost možná Slovensko čeká. Nejsem ani náhodou ficovec, ale je mi Fica líto.
Připomeňme, od června se Slovensko stává předsednickou zemí Evropské unie. To bude jízda! Pravdou ovšem je, že dnes už předsednictví neznamená to, co dřív. Je rozředěno.
Krom zmíněných nových najdeme i staré známé příčiny výsledku slovenských voleb: masivní, neodhalovaná, netrestaná korupce, systém stále stejných politiků s pevnými vazbami na oligarchy, s krytím oligarchů atd. Do toho rozložené zdravotnictví a školství. Pro mnohé se to stává zdrojem vzteku a zoufalství.
Lidé tím, že volí různá podivná, antisystémová uskupení, třeba Borise Kollára (devět dětí s osmi milenkami), možná doufají, že naruší shnilé staré vazby politiků a miliardářů na státní správu, justici a policii.
Co předvedly slovenské volby? Co je pro nás varující? Zmatek v hlavách voličů. Mnozí nevěří ničemu. Nechali propuknout svůj hněv (Martin Šimečka v televizi použil výraz „tekutý hněv“ převzatý od slavného sociologa Zygmunta Baumana). Slovenský tekutý hněv vyvřel na povrch.
