První půl rok Česko s rekordní inflací prohrálo. Ač se vláda nepochybně snažila, co do ekonomické a sociální pomoci dnes patří k nejhorším a nejpomalejším ve střední Evropě. Tak dlouho se jí žádná zahraniční opatření nezdála dost dobrá, aby se jimi inspirovala, až ve výsledku nenabízí prakticky nic.
Je až trapné to neustále připomínat, ale bohužel nelze jinak. Fialův ministerský sbor se nevydal ani cestou včasné masivní pomoci jako Poláci, Němci nebo Rakušané. Ani nezvolil cílenou podporu jako Slováci. Zatímco v okolních zemích tak už lidé dostávají příspěvky na astronomicky drahé energie, nebo jim pomáhá zastropování jejich cen, Čechům zatím stále zbývají při pohledu na složenky a účty jen oči pro pláč.
Obdivuhodnou odvahu a rozhodnost, již kabinet předvedl v zahraniční politice, na domácím poli zatím bohužel nezopakoval. Nezbývá tedy než chovat naději, že se k ní snad odhodlá alespoň nyní, když mu experti sdružení v Národní ekonomické radě vlády (NERV) nabízejí recept, jak zmírnit energetickou chudobu a zabránit tomu, aby se nejohroženější skupiny obyvatel zřítily do dluhového pekla.
Kropit a pomáhat
Píše-li NERV, že je třeba "co nejvíce využívat již zavedených nástrojů daňové a dávkové politiky, aby znamenala pro cílové skupiny podporu dlouhodobější, nikoli jednorázovou", jsou snad ministři natolik vnímaví, aby v tom zahlédli dosti tvrdý odsudek svého dosavadního počínání.
Jednorázový energetický příspěvek pro všechny, který připravují na letošní podzim - a který státní rozpočet přijde na desítky miliard -, je z ekonomických důvodů prakticky nemožné zopakovat i příští rok. Což je jen dobře, protože jde o přímo ukázkově neefektivní krok - přinese pár tisícovek i domácnostem, které to vůbec nepotřebují, zatímco těm opravdu ohroženým taková suma nepomůže zaplatit ani jednu měsíční zálohu a i nadále tak zůstanou ve velkých problémech.
Ještě horší je to pak s pětitisícovou dávkou. Její administrace není ani levná a jednoduchá, protože není plošná. Zároveň ale není ani efektivně zacílená, protože zasáhne asi čtyři pětiny rodin.
Místo chaotických opatření, která jsou plodem náhlých ministerských záchvatů, je už konečně třeba zavést dobře koordinovanou pomoc, jež bude mít sílu zachránit ty nejohroženější. Až bude mít republika v říjnu po komunálních a senátních volbách, doufejme, že politici ovládnou nutkání kropit penězi všechny a nasměrují je k té třetině domácností, které jsou coby nízkopříjmové opravdu potřebné.
Podporu je navíc třeba urychleně zracionalizovat i z makroekonomických důvodů. Vláda Petra Fialy (ODS) se tak dlouho chlubila jak bude protiinflační, až se rozhodla plošně rozdat 177 miliard. To opravdu není krok, který by centrálním bankéřům krocení dvacetiprocentní inflace ulehčil.
Už ne halíře za miliardy
Abychom se z bludného kruhu vymotali, nemusí ministři ani začít horečnatě počítat, NERV jim nyní nabízí řešení takříkajíc na stříbrném podnose v podobě několika uměřených balíčků, stačí se pro nějaký rozhodnout.
Dosud vláda prosazovala coby hlavní způsob podpory příspěvek na bydlení, bohužel ale tuto dávku stále nedokázala přizpůsobit současné krizové situaci, takže záměr nepřináší kýžené účinky a nepomáhá těm, kterým pomoci má. Ekonomičtí experti nabízejí cestu, jak to změnit a jak jeho účinnost rozšířit.
Zúžení naopak navrhují v případě takzvaného jednotného energetického tarifu, již výše zmiňovaného jednorázového vládního "klenotu", který nyní dobrušuje ministr průmyslu Jozef Síkela (za STAN). Zatím to bohužel vypadá, že desítky miliard, jež tato energetická dotace spolyká, se kvůli plošné aplikaci ve výsledku rozpadnou bez většího efektu na halíře. Vládní ekonomové proto plán celkem nevybíravě kritizují a navrhují jej zaměřit zhruba jen na čtvrtinu, maximálně třetinu domácností, které to nejvíce potřebují, aby jim přinesl alespoň trochu relevantní sumy.
Jednou z hlavních příčin aktuálního chaosu je fakt, že se jednotliví koaliční ministři snaží blýsknout nějakou vlastní novou dávkou, jíž by se pak mohli pochlubit před svými voliči. Což - jak nyní dokladuje NERV - nemůže skončit jinak než administrativním peklem, které za mnoho peněz nabízí minimum muziky.
Řešením je místo zavádění nových podpor maximální využití těch stávajících, případně jejich úprava do podoby, která by brala v potaz současnou realitu. A také masivní informační kampaň, jež by potřebné upozornila na možnosti, které se jim nabízejí. Jak disfunkční a tajuplný momentálně celý systém je, ukazuje například právě příspěvek na bydlení, jejž nyní čerpá jen asi 20 až 30 procent domácností s nárokem. Podobné je to s přídavky na děti. Jejich loňská úprava měla zdvojnásobit počet lidí, kteří je pobírají, meziročně se však prakticky nic nezměnilo.
Přijmout v celku
Na návrzích, s nimiž teď NERV přichází, ale v posledku nejsou nejpodstatnější jednotlivé parametry, nýbrž důsledně podložená kritika všech dosavadních nepromyšlených vládních dotačních ad hoc akcí z minulého půl roku. Místo jednorázové pětitisícovky žádají experti trvalou valorizaci přídavku na děti. Místo náhodných dotací trvalou pomoc chudším prostřednictvím takzvaného daňového bonusu. Místo ideologického sporu o to, zda se penzistům nepřidává plošně moc, skokové navýšení těch nejnuznějších důchodů.
Nápadů nabízejí ekonomové ve službách kabinetu opravdu hodně. A Úřadu vlády slouží ke cti, že jejich nelichotivou analýzu dosavadního zmatku byl ochoten zveřejnit na svých stránkách. O detailech NERV navrhované pomoci lze jistě diskutovat a různě je upravovat, podstatné je ale její sklenutí do jednoho smysluplného balíku. Pokud by z něj ministři chtěli nahodile vyjmout jen pár efektních jednotlivostí, nebude ve výsledku fungovat nic. Přesně tak, jako nefungují chaotické recepty, které nabízeli doteď.
