Je ale třeba si položit otázku, jak americká populace roste. Vzhledem k vysoké migraci především v minulých dvou dekádách totiž ve Spojených státech značně posilují legální i nelegální "latinos", tedy přistěhovalci z Latinské Ameriky. Jsou oprávněné obavy o ztrátu americké identity?
Masivní migrace z jihu je pro Američany do jisté míry novodobým fenoménem, neboť ještě v šedesátých letech se imigranti rekrutovali především z Evropy. Pak ale došlo k obratu a dnes latinos, a z nich především Mexičané, tvoří převážnou část legálních migrantů (a naprostou většinu u nelegálních), následováni Asiaty z Číny, Filipín a Indie.
Mezi těmito dvěma skupinami je však výrazný rozdíl. Druhá jmenovaná z nich je z hlediska integrace do americké společnosti daleko tvárnější. Zatímco Asiaté si sice do značné míry zachovávají svou kulturu, ale snaží rychle naučit jazyk, nemalá část latinos má pocit, že angličtinu v zásadě nepotřebuje. Ve spoustě měst se bez ní dnes v podstatě obejdou, jelikož hispanofonní enkláva je zde díky značné regionální koncentraci latinos již tak široká, že není problém vystačit se španělštinou.
Právě jazyk je často jmenován jako jednotící prvek národa a široký zástup odborníků upozorňuje na to, že v některých částech USA španělština pomalu vytlačuje angličtinu. Kritika tohoto jevu se pak nerekrutuje pouze z pravicových kruhů, které představuje například Samuel P. Huntington, jehož představám by odpovídala asimilace menšin kulturou tzv. WASPs (White Anglo Saxon Protestants), dnes prakticky nereálná. Jazyk jako základ integrace do společnosti a sebeidentifikace s americkým národem jmenují i liberální kritici teorie multikulturalismu. Latinos však často i v druhé či třetí generaci preferují španělštinu - když ne na veřejnosti, tak alespoň doma.
Vysoká porodnost u latinos, která činí v průměru tři děti na matku ve srovnání s necelými dvěma u bílých žen, pak hispánský prvek v americké společnosti posiluje, stejně tak jako nekončící příliv dalších ilegálních i legálních mexických migrantů. Ročně je na hranicích zastaveno přes milion osob, pokoušejících se hledat štěstí na bohatém Severu. Kolik jich pohraničním strážím proklouzne, těžko říci. Nejpesimističtější odhady hovoří o více než tři sta tisících ročně. Již před několika lety se početním stavem Hispánci dostali před černochy a dnes představují asi 13% populace USA.
Současný stav ovlivňuje americkou politiku více, než je na první pohled patrné. Podle průzkumu renomované společnosti Zogby více než polovina Američanů (58%) volá po tvrdší imigrační politice. Prakticky stejnou podporu, a to 60%, má plánovaný plot proti ilegální migraci na části hranic Spojených států s Mexikem. Tři čtvrtiny dotázaných pak v jiném průzkumu prohlásily, že imigrační politika je důležitá pro jejich rozhodování v prezidentských volbách.
Na lehkou míru nelze brát též iniciativy jako je SOS (Save Our State!), která v minulosti usilovala o značné omezení přístupu ilegálních migrantů v Kalifornii k výdobytkům sociálního systému. Referendum o tomto návrhu v roce 1994 dopadlo sice úspěšně, ale jeho převodu v praxi zabránily soudy.
Padají dokonce i návrhy, že by mělo dojít ke změně podmínek pro udělení občanství. To lze nyní nabýt pouhým narozením ve Spojených státech na základě tzv. ius soli. Děti imigrantů, a to i těch nelegálních, tak v současnosti již nejsou imigranti, ale občany USA. Dost často pouze formálně, s větší mírou identifikace s hispánskou komunitou, nežli s americkým národem.
Americká společnost se v současnosti nachází ve složité situaci, ze které těžko ven. Vždy fungující tavící kotel jakoby najednou přestal fungovat a nedokáže si poradit s latinskoamerickou menšinou, která navíc neustále posiluje. Již dnes představují vztahy mezi latinos a většinovou americkou společností důležitou štěpící linii. Poslední léta navíc ukázala nikoli snahu o integraci ze strany latinos, nýbrž naopak její sílící emancipační snahy.
Americký ministr školství v roce 2000 propagoval bilingvní program a prohlásil, že do padesáti let bude španělsky mluvit čtvrtina národa. Že tomu tak bude, je velmi pravděpodobné, nicméně zůstává otázkou, zda čtvrtinu nebudou tvořit jen přistěhovalí latinos a jejich potomci, hovořící svým jazykem. Podle některých odhadů ano. Každé další sčítání obyvatel by tak pro "pravé Američany" mohlo být méně a méně radostné.
Autor je doktorandem na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity v Brně.
