Levice se dnes opět ve sněmovně při hlasování o důvěře vládě zaklíná sociálním státem, který by měl všem zajistit důstojný život. Pravice zase přísahá na jednotlivce, který je ochoten a schopen postarat se sám o sebe případně i o druhé.
Jedni jsou přesvědčeni, že stát musí garantovat solidaritu bohatých s chudými, zdravých s nemocnými, produktivních s těmi, co již třeba pracovat nemohou. Druzí hovoří o potřebě motivovat především ty aktivní, podnikavé, kteří jsou podle nich hnací silou ekonomiky.
| Čtěte také: | Nečasův program: Česko zamíří do slzavého údolí |
Oba přístupy v sobě ale skrývají rizika, která rozdělují jejich příznivce do dvou nesmiřitelných táborů.
Politolog Jiří Pehe má za to, že záměr nové vlády seškrtat sociální výdaje sice může ulevit státním financím, zadlužuje však zemi v jiném ohledu: narušuje sociální smír, který v budoucnu může přerůst v konflikt.
| Jiří Pehe: Jak lze také zadlužovat budoucnost |
„Každá vláda, která chce šetřit, si musí vybrat: může zdánlivě radikálně ušetřit hned teď a tady, ale někdo bude muset v budoucnosti zaplatit cenu, která se teď nedá ani přesně spočítat," píše Pehe a dodává:
„Účetní, kteří se u nás vydávají za ekonomy, mají ovšem rádi přesná čísla. A ta se nejlépe počítají teď. Pojmy jako je sociální soudržnost, sociální kapitál, lidská důstojnost, utrpení nebo třeba i kvalita demokracie se do takového účetnictví, vydávajícího se za reformně orientovanou politiku, nedají započítat vůbec."
Neméně důležitý aspekt solidarity nabízí ale publicista Miroslav Žák.
„Když uvažují (levicoví publicisté a politologové, pozn. red.) o solidaritě, jde právě vždy o solidaritu shora, tedy ve formě sociálního státu, který to vše zařídí jaksi za nás. Stačí, když nějakému úřadu odevzdáme své daně a on už to zvládne, obvykle nikoli tak, jak si představujeme," upozorňuje Žák.
| Miroslav Žák: Společnost solidarity a sociální stát |
Podle něj je ale neméně důležitá „solidarita zdola".
„Nezatěžuje státní rozpočet a je daleko pružnější, než jednání jakékoli státní instituce. I tato možnost by měla být zahrnuta do politické strategie stran, které mají solidaritu v programu, jako prvek doplňující již zavedený sociální stát. Myslím, že v tomto pojetí by byla přijatelná i aktivním mladým lidem," píše.
Žák poukazuje na to, že je v zájmu státu, aby společnost přijala i etické hodnot, které se jí nakonec vyplácejí i ekonomicky. Cituje přitom známého amerického filozofa, profesora politické ekonomie Francise Fukuyamu:
"Sociální kapitál plodí bohatství, a proto má ekonomickou hodnotu pro národní hospodářství. Je také nepostradatelný pro všechny formy skupinového úsilí, s nimiž se setkáváme v moderní společnosti, od provozování prodejny potravin na rohu ulice po lobování v parlamentu a výchovu dětí. Společenské ctnosti jako například poctivost, reciprocita (vzájemná výměna a spolupráce) či plnění závazků jsou nejenom etické hodnoty. Mají též hmatatelnou peněžní hodnotu a pomáhají skupinám lidí, kteří je uznávají a chovají se podle nich, dosahovat společných cílů."
A co si o státem garantované solidaritě myslíte Vy? Měl by se stát (či politické strany) kromě vyplácení nejrůznějších dávek a podpor více snažit, aby se lidé uměli postavit na vlastní nohy, byli ochotni si navzájem pomoci a nečekali, až jim pomůže stát? Jaká rizika podle vás skýtá štědrá sociální síť a jaká naopak ta příliš děravá?
