Krach společnosti Bohemia Energy, po kterém zůstal milion lidí bez jistoty dodávek elektřiny a plynu, odhalil, jak děsivě dnes v Česku funguje energetický trh. Dravé společnosti slibují hory doly, jen aby nalákaly zákazníky. Jejich byznys plán je ale často postaven jen na příslibu nízkých cen a naprosto nezodpovědné sázce na to, že energie levně nakoupí na příslušných burzách. Jakmile tam ovšem komodity skokově zdraží, zdejší miliardáři s omluvou zavřou krám a vzkážou: Pardon, hledejte si před zimou někoho jiného, my už jsme si na vás své vydělali.
Z energokrize se bohužel hned tak nedostaneme. Nejen kvůli cenám na světových trzích, ale i kvůli řádění našich politiků. Dosavadní kroky ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka opravdu nepůsobí, jako by na problémy měl recept. Zjevně jej ale nemá ani nastupující premiér Petr Fiala, který začal končícímu Havlíčkovi radit, aby podal demisi. To teď opravdu statisícům domácností, kterým dvojnásobně stoupne účet za energie, hodně pomůže.
Věc je tak vážná, že naopak vyžaduje pokud možno úzkou spolupráci dosluhujícího i příštího kabinetu. Co ten současný nyní zavede, bude muset budoucí administrovat. A raději si ani nepředstavujme, jaké sociální dopady by přineslo, kdyby teď politici situaci nezvládli.
Fixlace místo fixace
Pád Bohemia Energy byl přitom jen startovním výstřelem. Krachují už i někteří menší poskytovatelé. Opravdové peklo by ale nastalo, pokud by lavina strhla ještě nějakou další velkou společnost. Což bohužel nyní nelze vyloučit.
Kdo se dosud nevěnoval nějak detailněji energetice, nemůže nežasnout nad zjištěním, jak vlastně celý liberalizovaný trh dosud fungoval. S naprosto šíleným risk managementem v něm dravé firmy sázely na nekonečně levné ceny energií. Po všech těch debatách, jak se ochránit před otřesy trhu, zůstává rozum stát nad tím, jak tohle mohli regulátoři dopustit.
Pokud teď stát tvrdí, že nic nezanedbal, lže. Možná neměl páky na to, aby přesně stanovoval, kolik elektřiny a plynu musí mít dodavatel předem zasmluvněno. Ale to neznamená, že se nemohl do některých firem pustit kvůli jejich příliš riskantnímu chování. Od čeho jiného tady Energetický regulační úřad máme?
Krom dozoru navíc erár zjevně zanedbal i ochranu spotřebitele. Jak dosvědčují aktuální smutné příběhy lidí, kteří žili v přesvědčení, že mají sjednanou fixaci, ve skutečnosti ji ale firma mohla kdykoli obejít tříměsíční výpovědí. K čemu tu stát byl, když dopustil, aby byly prostřednictvím nákladných reklamních kampaní miliony lidí takto mystifikovány?
Vřískot z plamenů
Tento nešťastný stav teď budeme muset napravovat v tu nejhorší možnou chvíli. Vzestup cen energií totiž nebude chvilkový. Výmluvně to ilustruje poslední obálka britského týdeníku The Economist, na níž je pod titulkem „Energetický šok“ vyveden plynový hořák, z jehož plamene vyvěrá maska známá z hororu Vřískot. Tak špatné to opravdu je.
Růst cen špinavých energií, výpadek těch čistých a mizerná regulace dohromady vytvořily časovanou bombu. U plynu alespoň existuje naděje, že by jeho cena mohla znovu trochu klesnout, neboť Vladimir Putin blahosklonně o kousek pootevřel kohouty. V případě elektřiny jsou ale vyhlídky temné.
Celou krizi totiž komplikuje evropský plán přechodu na zelenou energetiku, jenž k růstu cen přispěl. Úkolem systému emisních povolenek bylo a je zdražovat energii z ekologicky nevyhovujících zdrojů. Pokud ovšem nemáme zároveň k dispozici dostatek té čisté, dostáváme se do kritické situace. Peníze, které povolenky vynášejí, ale nyní sotva budeme moci investovat do rozvoje zelené energie, když jimi bude nutné narychlo sanovat zruinované spotřebitele.
Český příběh bude oproti mnoha evropským státům navíc ještě trudnější, protože země zatím nezvládá kočírovat inflaci. Centrální banka ji už sice brzdí, ale největší vzestup cenové hladiny máme pořád teprve před sebou - někdy na počátku roku se můžeme dostat až k šesti procentům. A přesně v tu dobu navíc poskočí mnoha lidem i výdaje na energie. Nejchudší desetina domácností za ně přitom už nyní utrácí pětinu příjmů. Má-li se Česko vyhnout tomu, aby se energetická krize přelila do sociálních nepokojů a spirály lichvářských úvěrů, bude muset vláda přispěchat s pomocí.
Pomoc, která nepomáhá
Premiér Andrej Babiš jako hlavní řešení navrhuje dočasné zrušení DPH u energií. To ovšem není možné, protože evropská pravidla ji vyžadují v minimálně pětiprocentní výši. Není sice vyloučené, že by se vládě nakonec mohlo podařit vyjednat v Bruselu výjimku, ale zatím jde o nahánění holuba na střeše.
Jedinou konkrétní momentální pomoc tak představuje odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje energie. Podle propočtů Karla Havlíčka má domácnostem ročně ušetřit zhruba 1500 korun. Půjde tedy o velký státní výdaj, ale naprosto nesmyslný, protože plošný. Chudé lidi, kteří bydlí v domku - a poplatky za energie jim stoupnou i o desítky tisíc -, patnáct stovek nezachrání. Ostatní, kteří mají dále cenu fixovanou u zavedeného dodavatele, zase tuhle sumu nepotřebují.
Jinými slovy: český stát opět neumí pomoci potřebným, takže pomáhá úplně všem trochu, čímž nakonec nepomůže nikomu a jsou z toho jen další státní dluhy.
Opozice to celkem pochopitelně kritizuje, jenže bohužel sama nenabízí nic moc lepšího. Jeden z kandidátů na post ministra průmyslu v nové vládě Věslav Michalik například navrhuje, aby se kvůli energetické krizi zvýšila daňová sleva na poplatníka v nízkopříjmových rodinách. Chce tedy opět po krátké době šachovat s berněmi z příjmu, které mají být ze zásady co nejstabilnější. Petr Fiala se zase nechal slyšet, že by lidem bylo možné pomoci prostřednictvím příspěvku na bydlení. K jeho smůle je ale tato dávka nastavena tak, že by na ni momentálně mnoho postižených nakonec vůbec nedosáhlo.
Naštěstí je ale k dispozici instrument, který by snad zafungovat mohl. Jmenuje se "mimořádná okamžitá pomoc". Během covidu ji státní aparát moc používat nedokázal, nyní tak získává šanci na reparát. Díky velmi jednoduché administraci by pak navíc úředníkům i politikům snad zbylo dost času a sil i na to, aby dali dohromady momentálně oslabený a rozhozený Energetický regulační úřad. Vzrostla by tak naděje, že napříště lidé nebudou ve velkém padat do rukou energetickým šmejdům.
