Varovná zpráva: Politický kabaret o Andreji Babišovi nazvaný Červený Kukiš - aneb Sorry jako! sponzoři odmítli podpořit, protože mají strach z Babiše, z finančních kontrol zřejmě. Autor hry Milan Deutsch k tomu řekl: "… česká společnost a politická scéna se nyní nachází ve stavu, který tady nemá obdoby od nejhlubšího socialismu. Jedná se v podstatě o absolutní diktát."
Tvrzení poněkud silné, za socialismu to bylo nesrovnatelně horší, ale strach z ministra financí Babiše mezi podnikateli existuje. Nejen proto, "aby nepřišla kontrola", i když mám všecko v pořádku, ale zjevně proto, aby nenásledovala šikana, série kontrol, buzerace.
Deutsch říká, že se na jeho hře ukázalo, jak to u nás vypadá: "To lze obsáhnout jedním slovem - strach. To znamená, že všichni, kteří odmítli jakoukoliv podporu, se prostě bojí, a to mě samotného vyděsilo. Říkal jsem si, že někdo se s tím třeba nebude chtít spojovat, někdo se tomu zasměje, ale že se bojí podporovat divadelní hru proto, aby po něm náhodou někdo nešel, tomu jsem nechtěl věřit. Například sponzoři nechtěli na plakátu logo, protože se báli kontrol a podobně."
Strach popisuje: "Majitel reklamních ploch mi nejdříve slíbil partnerství, a když už jsme jej měli domluveno, tak se prostě stáhl, protože zjistil, o čem ta hra je. Každý subjekt na to má právo a já to respektuju, že nechtějí být v ohrožení kvůli svým zaměstnancům a tak dále, ale děsí mě, že si vůbec myslí, že kdyby podpořili divadelní hru, tak jim někdo ublíží. Kde to jako žijeme? A tohle jsou mimochodem média, sponzoři a reklamní plochy. To znamená vlastně všichni, které potřebujeme."
Funguje to skutečně tak? Platí, že na koho Červený Kukiš ukáže, ten má hned kontrolu? To samozřejmě nevíme, ale existují signály, že to tak může probíhat.
Po založení serveru Echo24, který je, jak známo, vůči Babišovi velmi kritický, v březnu 2014 ministr financí označil redaktory z Echa za tuneláře a investora projektu Jana Klenora za bílého koně. Řekl, že doufá, že má Klenor dostatečně velké majetkové přiznání - v podstatě mu pohrozil finanční kontrolou. (Zakladatel serveru Dalibor Balšínek tehdy uvedl, že Klenor je věřitelem, peníze jen půjčil.)
Do českého systému perfektně pasuje
Milan Deutsch popisuje dnešní realitu, jež vypovídá o Babišovi a jeho pověsti mezi podnikateli, ale také o podnikatelích. Jedna věc je strach, že když se, byť nepřímo, postavím Babišovi, dočkám se jakési "státní vendety". Při debatách s podnikateli to člověk slyší často. Takové to "jen si to nerozházet", nebo spíš "jen na sebe zbytečně neupozornit" v nich vězí. Deutsch si nevymýšlí, ostatně tím tvrzením sám riskuje, že mu příště nepomohou, ani kdyby nešlo o Babiše.
Ta neodvaha je zarážející, ukazuje, že se myšlení od dob "hlubokého socialismu" skutečně nijak zásadně nezměnilo, že je zde zakořeněné, výchova ke svobodě je stále slabá a neúčinná jak ve školách, tak ve společnosti.
Netýká se to jen Babiše, občané to znají ve svých bydlištích. Pokud něco chtějí od úřadu, nechají na sobě dříví štípat, sledují, jak termíny pro úřad jakoby neexistují, jak po nich úředníci vyžadují nesmysly, ale neozvou se, aby si situaci při jednání ještě nezhoršili. Babiš do tohoto prostředí dokonale pasuje.
Změnit se to dá jedině odvážným, občanským přístupem. Poukazovat na chyby, na lemplovství, podporovat divadlo, které se nebojí jít do střetu, hlasitě kritizovat Babiše i jiné politiky, pokud si to zaslouží.
Pokud je podnikatel (nebo kdokoli jiný) vystaven šikaně zas svůj postoj, pak má stejnou možnost jako Milan Deutsch, může na ni veřejně poukázat. Pro Babiše bylo velmi nepříjemné, když se za útok na Jana Klenora musel omluvit. Je pro něj nepříjemné, když ho v televizi za EET kritizuje podnikatelka a druhý den jí přijde kontrola z úřadu. (Sice ne z finančáku, místo toho ze správy sociálního zabezpečení v Domažlicích, ale ta úřednice potvrdí, že to bylo kvůli vystoupení podnikatelky v televizi.) A zase: obranou je to zveřejnit. Ukázat, jak to u nás chodí.
Zneužitím úřadu naruby je pak nekontrolování, nebo laxní kontrolování, jehož smyslem je nic nenajít, nebo nález aspoň maximálně oddalovat. To sledujeme v případu korunových dluhopisů a padesátimilionové dotace pro Čapí hnízdo. Táhne se jak med, ač to těžko může být tak složité.
Milan Deutsch a jeho Červený Kukiš - aneb Sorry jako! znovu ukázal, že podnikatelé mají z Babiše strach (tak vypadá jeho lepší Česko) a že máme daleko do svobodné, sebevědomé společnosti, která se nenechá zastrašit.
