Onen „posvátný institut manželský“ se vyvíjí. Na manželství pro mnohé dávno není posvátného vůbec nic. Materializuje se, ostatně jako skoro všecko okolo nás. Z manželů a rodiny se stala ekonomická jednotka, ekonomické společenství. Andrej Babiš by možná řekl, že manželství je druh firmy. Stát je firma a muž a žena jsou taky firma. Citový vztah je potlačen. Nastupuje starost o peníze, dluhy, sepsání předmanželské smlouvy. Není divu, že když manželství přestane být „výhodné“ (firma krachuje), je bez potíží zahozeno a nahrazeno novým.
Občanský zákoník, který u nás platí od letošního ledna, nově upravuje také manželské majetkové právo. Snoubencům a manželům umožňuje lépe si uspořádat své majetkové poměry. Ale pořád dál v nové normě funguje společné jmění manželů. Právníci nikdy nespí, a proto by rádi tento typ vztahu muže a ženy ještě více majetkově „upřesnili“. Logicky: jakmile se manželství „odposvátnilo“ a místo toho ekonomizovalo, objevily se nemalé majetkové či dluhové problémy.
Zhruba polovina manželství se u nás rozvádí. Mnoho dvojic do té pra-instituce raději ani nevkročí. Zastánci manželství na materializaci vztahu nereagují. Zřejmě si myslí, že to nemá smysl, natolik je to přirozený vývoj, přirozený proces v rozvinuté spotřební společnosti. Manželství už dávno není svátost, stalo se z něj zboží. K akci se konzervativci vybičují jen tehdy, když je „manželství ohroženo“. Třeba okolo gay a lesbických svateb, nebo když páry stejného pohlaví projeví troufalou touhu vychovávat děti. To je pak zle a to se manželstvím divoce mává.
Spojení muže a ženy popisuje biblická kniha Genesis (2,24) takto: „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“ Míněno jedním organismem, společným a nedělitelným. Vztah muže a ženy je pak postaven na lásce a láska, jež má v křesťanství více podob, je u manželů chápána jako naprostý základ a smysl soužití. Jako odlesk božího vztahu k člověku.
Notář snoubencům: Jak se dohodnete při rozvodu?
To už dnes platí jenom výjimečně. V manželství jde čím dál víc o peníze, o majetky, čím dál častěji se řeší, jak se dohodnout při rozvodu, co s „věcmi“: s bytem, domem, dítětem, autem, psem a akciemi... Právníci chtějí potížím předcházet, takže by rádi, aby bylo hned na začátku jasno: nejde o lásku (ta se nedá spočítat, kodifikovat), ale jde o majetkové poměry. Hra na cit, na „jedno tělo a jednu duši“ značně vybledla. Dnešní hra se jmenuje dvě těla a jeden majetek, nebo dvě těla a dva majetky.
Někteří odborníci navrhují, nechť je zrušeno automatické společné jmění manželů. Aby se to usnadnilo, dostala ta slova dokonce zkratku SJM. (Ono se s tím lépe pracuje: Zrušme to esejemko, kluci, dyť to dělá jen potíže.) Místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala navrhuje, aby snoubenci před uzavřením sňatku museli povinně k notáři. Ten by je seznámil s majetkovými riziky. Dřív šli snoubenci často za farářem a ten se jich ptal: „Máte se opravdu rádi? Milujete se? Chcete být spolu ve zlém i v dobrém?“ Dnešní farář-notář se zeptá: „Tak jakpak si vypořádáte majetek? Chcete si vybrat režim podílového spoluvlastnictví, společného jmění, nebo raději sepíšeme předmanželskou smlouvičku? Až se budete rozvádět, bude se vám hodit.“
Dřív šli snoubenci často za farářem a ten se jich ptal: „Máte se opravdu rádi? Milujete se? Chcete být spolu ve zlém i v dobrém?“ Notář se zeptá: „Tak jakpak si vypořádáte majetek? Chcete si vybrat režim podílového spoluvlastnictví, společného jmění, nebo raději sepíšeme předmanželskou smlouvičku?"
V době padesátiprocentní rozvodovosti a odsvěcení manželství je to rozumné. Zvlášť notáři a právníci takovou úpravu, pokud bude časem přijata, přivítají. Do kanceláří se jim pohrnou snoubenci, přibude práce, kšeftu. Díky tomu se možná z notářů a expertů na rodinné a majetkové právo stanou noví zastánci starého institutu manželství.
Prachy, jenom prachy nečekají, jen po nich sáhneš a už tě mají
Soudci Fialovi jde o to, aby manželka či manžel nepřebrali, aniž by to tušili, dluhy svého partnera. Automaticky se tedy počítá s tím, že manželství uzavírají lidé, kteří jsou sice přitahováni jeden k druhému (buďto fyzickými a mentálními předpoklady, nebo majetky), ale zároveň si nedůvěřují, dokonce o sobě možná nic nevědí. Jinými slovy se automaticky předpokládá, že manželství je tak trochu podvod. Může být. Minimálně velmi nejistá firma. Jestli je naopak něco skoro jisté, pak to, že na rozvod nejspíš dojde. A pokud ti dva firemní manželé něco vlastní, nastane hustá bitva o majetky.
Dnes po svatbě automaticky, není-li dohodnuto jinak, platí společné jmění manželů. Fialovi jde o to, aby odpadla ona automatika, protože snoubenci často nejsou s to podstatu „SJM“ domyslet. Nedohlédnou, že společný mají nejen majetek, ale taky dluhy, které nasekal ten druhý. Budoucí manželé by tedy byli zákonem přinuceni, aby se předem rozhodli, jak budou nakládat se společným majetkem a nakolik bude společný. Jak zpívala skupina Pražský výběr: Prachy, jenom prachy nečekají/ jen po nich sáhneš/ a už tě mají.
Mimochodem, už dnes mohou budoucí manželé uzavřít předmanželskou smlouvu, která nakládání se společným majetkem dopředu upraví. Mohou omezit společné jmění, dohodnout se, co do něj nebude patřit. Fialův návrh by z před-dohody udělal povinnost. Podle rozvodových právníků rozumný krok. A vůbec nejlepší by prý bylo, kdyby taková předmanželská dohoda o nakládání s majetkem byla veřejně dostupná. Proč? Kdyby jeden z manželů zkrachoval a šli po něm věřitelé, měli by mít možnost se dozvědět, jak se manželé předem dohodli. Na kterého mohou skočit a na kterého ne.
Holt doba konzumní je doba konzumní. To se nenechá nic dělat. Už nejde na prvním místě o svátosti, o lásku, o hluboký, celoživotní vztah, ale o prachy. Vaše předmanželská dohoda bude viset na internetu. Nejlépe si ji vyvěsit rovnou na Facebook.
