Facebook se rozhodl, že nebude falešné zprávy mazat, pokud nebudou porušovat jeho pravidla. Podle vysvětlení představitelů společnosti by to bylo v rozporu se základními principy svobody projevu. Problém chce sociální síť řešit tak, že bude obsah zobrazovat na nižších pozicích na newsfeedu, hlavní zdi uživatelů. Takový počin otázky spíš vyvolává, než aby je řešil.
Z jaké pozice by měl Facebook určovat, co je svoboda slova a co svoboda slova není? Odkdy hranice mezi tím, co se smí říkat a co ne, určují soukromé společnosti místo států, na jejichž území operují, a jejich zákonů? Stejně jako se musel Uber přizpůsobit kontextu České republiky tím, že jeho řidiči potřebují stejné oprávnění pro přepravu osob jako taxikáři, měl by se Facebook přizpůsobit kontextu států, kde jej lidé používají. Autor textu si je vědom, že se to snadno řekne, ale řešení bude značně komplikované, především když se jedná o nadnárodní společnost.
Když se Facebook ohání svobodou slova, jak zohledňuje, že v různých státech je pojímána různým způsobem? Spojené státy jsou v tomto směru mnohem liberálnější a popírání holokaustu tam není trestné. Kdežto například u nás ano.
Představitelé Facebooku obsah nechtějí mazat, ale jen snížit jeho viditelnost na hlavní zdi uživatelů o 80 %. Jak to chtějí udělat, se už nepochlubili. Bude to platit i pro příspěvky podporované placenou reklamou? Co když někdo z Ameriky zaplatí reklamu, aby u nás podporoval tvrzení, že se holokaust nestal? Je to pořád - jeho - svoboda slova? A jak to bude s živým vysíláním? Samé otázky.
Facebook se tváří jako svatoušek. Mark Zuckerberg na svém blogu píše, že se snaží propojovat svět, aby si byl bližší. S pýchou zmiňuje komunity pro nové rodiče nebo společenství lidi, kteří pomáhají středoškolákům dostat se na vysokou. Samozřejmě se nepochlubí komunitou okolo amerického dezinformačního webu InfoWars, který má na Facebooku přes 900 tisíc fanoušků. Lze se tam třeba dočíst, že studenti, kteří přežili střelbu ve škole v Parklandu, jsou jenom nastrčení herci, nebo že pizzerie ve Washingtonu byla centrálou pedofilní sítě (oblíbená konspirační teorie v čase prezidentských voleb 2016).
Nad tímhle si Facebook myje ruce. Měl by rozlišovat mezi názory a fakty. Názory můžeme mít různé, ale fakta sdílíme, platí pro všechny a neměl by si je nikdo veřejně vymýšlet nebo ohýbat.
Pokud někdo buď v cizím, nebo svém vlastním zájmu záměrně mate čtenáře, šíří nenávist a bludy, není řeč o svobodě projevu. To jsou účelové (zdravíme premiéra Babiše) dezinformace, které mimo jiné také podkopávají demokratické fungování států. Můžeme se podívat na americké volby a brexit. Nehledě na to, že algoritmy sociální sítě propojují hlavně lidi se stejnými názory a smýšlením. Tím vytvářejí sociální bubliny a přispívají k napětí ve společnosti.
Na konci dubna Facebook se vší pompou představil interní pravidla pro správu komunit uživatelů, ale o falešných zprávách tam není ani ň. Jde o pomůcku, kterou používá 7500 moderátorů obsahu při rozhodování, co smazat a co ne. Jestli je počet moderátorů dostatečný na bezmála 2,2 miliardy uživatelů sociální sítě, je na zvážení. Facebook se ohání základními principy svobody projevu, ale ve skutečnosti si myje ruce nad složitými otázkami a řešeními, které by měl vyřešit. Takhle se spíš zbavuje zodpovědnosti.
