Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
11. 11. 2024 8:00

Svět před Trumpem skončil. Evropa musí překonat "posttrumpatický" syndrom a dospět

Evropa potřebuje ukrajinské odhodlání, to nám chybí. Potřebuje pochopit, že se o ni "máma Amerika" nebude pořád starat.
Donald Trump ukazuje na nás...
Donald Trump ukazuje na nás... | Foto: Reuters

Spojené státy si zvolily Donalda Trumpa. Liberálové u nás, a nejen u nás, lamentují a děsí se, jaký bude svět za Trumpa, vidí toho pána jako katastrofu. Slyšíme opakovaně, že Trump je nepředvídatelný. Slovem amerických voleb se tedy stala nepředvídatelnost, jež je chápána jako sestra chaosu. Jenomže z chaosu se může zrodit nejen zlá, ale i dobrá realita, jak ukazuje třeba začátek bible.

Nejčastější závěr z Trumpovy americké výhry zní: je to další z více výzev pro Evropu, aby se probudila, aby se starala o sebe, aby tenhle starý kontinent dospěl, aby se to staré dítě konečně odpoutalo od matky, která mu desítky let garantovala bezpečnost, a ono si na to zvyklo.

Je zarážející, jak je Evropa pomalá, nereagující, ospalá. Zhruba za tři měsíce bude válka na Ukrajině trvat tři roky. Denně slyšíme varování bezpečnostních expertů, že se Putin nespokojí s Ukrajinou, změnil ruskou ekonomiku na válečnou, chce uchvátit další země, má rozsáhlý plán, jak Rusko rozšířit.

Zároveň skoro stejně často slyšíme, že evropské země trpí zásadním nedostatkem munice i zbraní, nejsou na válku připravené. Dva roky to znovu a znovu slyšíme. Ale Evropa se nebudí, Evropa čeká, Evropa se spoléhala na USA, že ji ochrání.

Spoléhat na Ameriku musíme, pokud jde o atomové zbraně. Tam Evropa, jejíž velké země přistoupily na dohody o omezení jaderného potenciálu, na Rusko nemá a není to její vina. Ve všech ostatních zbraních by to mělo být na nás. Svět před Trumpem končí, přišel svět za Trumpa.

Jak se má Evropa (Evropská unie a evropské země NATO) probudit? Jistě ekonomicky. Může těžit především ze společného postupu, z maximální integrace, ke které je ale čím dál menší ochota. Není divu, tuto cestu už mnoho let zpochybňuje a rozkládá ruská hybridní válka, Putinův destruktivní aparát. A je v tom velmi dobrý. Kupříkladu je chyba, že všechny země EU nemají společnou měnu, euro. Taky je chyba, že nemáme společnou bezpečnostní politiku.

Jeden příklad. Na popud Ursuly von der Leyenové vypracoval bývalý finský prezident Sauli Niinistö report o připravenosti EU na válku nebo jinou velkou krizi. Niinistö zprávu představil 30. října a mimo jiné body doporučil vytvoření společné unijní tajné služby po vzoru americké CIA. Navrhuje také přijmout společný evropský zákon o připravenosti a investice do navýšení počtu kybernetických expertů.

Reakce premiéra Fialy na společnou tajnou agenturu: "Podporuji prohlubování vzájemné spolupráce zpravodajských služeb, vybudování skutečně funkční společné služby však za reálné nepovažuji," řekl pro server Euractiv.cz. Zamítla to i česká tajná služba BIS. "Podobné návrhy se v minulosti objevily už několikrát, podporu ovšem nikdy nezískaly. Za prvé, dnes zpravodajské služby v Evropě velmi úzce spolupracují v rámci několika platforem. Za druhé, evropské úmluvy v článku 4.2 říkají, že národní bezpečnost je v kompetenci států. Fungování takového úřadu by tedy z podstaty bylo velmi problematické," řekl mluvčí BIS Šticha.

Kus Evropy ví, velký kus stále nechápe

Velmi dobře umíme říkat "ne" a "nejde to". Přitom každý, kdo se zabývá bezpečností, ví, že spolupráce služeb je něco úplně jiného než společná centrála se společnou špičkovou analytikou. Podstatné však je, že prostě nechceme, držíme si své "národní zlato", zdaleka jsme ještě nepřekonali geneticky daný, omezený nacionalismus. Který nám ovšem osmdesát let nebrání spoléhat se na Ameriku.

Válka na Ukrajině evropské země po únoru 2022 na čas spojila. Nějakou dobu to vypadalo, že evropští státníci pochopili, co se děje. Nepochopili, Evropa se ani akutním ruským nebezpečím nedokázala probrat z letargie. Čím dál víc se blíží k obětování velké části území Ukrajiny. Ukolébává se bláhovou nadějí, že ta obětina ruskému zlému bohu bude stačit. Omyl. Mnoho evropských státníků se bojí Putina, bojí se Ukrajinu dostatečně vyzbrojit. Proto kupříkladu Olaf Scholz tak zarytě odmítá poskytnout Ukrajině rakety Taurus.

Volba Trumpa, ať už v USA vyústí v cokoli, by měla mít podobný efekt jako ruská agrese na Ukrajině: spojit Evropu. Reálně ovšem hrozí pravý opak, větší rozdělení. Orbánovi Patrioti pro Evropu jsou nyní na koni, maďarský premiér vsadil na Trumpa a trefil se. Jenomže Patrioti jsou zároveň protibruselští a silně nacionalističtí, představují tedy pravý opak toho, k čemu americká volba EU logicky nabádá.

Mimochodem Trump jednotnou Evropu nepotřebuje a nechce, stejně jako ji nechce a nepotřebuje Putin. Trump EU vnímá jako soupeře, lépe by mu vyhovovala Evropa národních států, které by mohl stavět jeden proti druhému.

Co má tedy Evropa dělat? Vyrábět zbraně. Ano, zní to strašně, odvykli jsme si od podobných slov, ale potřebujeme masivně investovat do zbrojního průmyslu. Měli jsme to udělat už dávno. A potřebujeme udržet NATO, nejen jako obranný pakt, nýbrž taky jako bezpečnostní spojovací prvek.

Zkuste ale voličům u nás říct, že bychom měli dávat nikoli dvě procenta HDP na obranu ("na NATO"), ale dnes mnohem spíš tři až pět procent HDP. Přitom to je holá realita. Dodám, že Polsko, které má válku za humny a ví, co je Rusko zač, chce příští rok zvýšit výdaje na obranu na 4,7 procenta HDP, což je o 0,6 procentního bodu více než letos. Čím blíž je západní země k Rusku, tím víc peněz vydává na obranu. Tak třeba nováček Aliance Finsko investovalo loni do své obrany 2,46 procenta HDP - zhruba 6,9 miliardy eur, tedy v přepočtu asi 170 miliard korun, více než my. Víc než dvě procenta HDP v roce 2023 daly na obranu také Estonsko, Lotyšsko a Litva. Kus Evropy ví, velký kus stále nechápe.

Výsledek amerických voleb ukazuje, že se Spojené státy mění, je to jiná země než třeba v 90. letech. Ukazují to kupříkladu hlasy Hispánců, kteří volili Trumpa. Změnit by se měla i Evropa. Odmítnout nacionalismus, mnohem víc se spojit jak ekonomicky, tak bezpečnostně. Bránit se ruskému hybridnímu vlivu, populismu, zaslepenosti.

A především se bránit strachu. Strachu z Putina a Ruska, strachu z Trumpa a jeho kroků. Skvělým příkladem nám mohou být Ukrajinci, jejich neskutečné odhodlání, které dokázalo Putina v roce 2022 zastavit a které trvá i přes obří ztráty a zničenou zemi dodnes. Ukrajinci se budou bránit, ať už jim USA pomohou, nebo ne. Bojují o svobodu a o život. Jsou mnohem slabší než Rusové, ale mají to podstatné: titánské odhodlání. To, co nám tak často schází.

Video: "Rus velmi dobře ví, jak to u nás vypadá." Šéf české armády popsal slabá místa Česka (14. 12. 2023)

Spotlight Aktuálně.cz - Karel Řehka | Video: Tým Spotlight
 

Právě se děje

Další zprávy