Což o to, předvolební kampaně mají být ambiciózní. Nikdo v nich nebude tvrdit, že jde na porážku. Na druhou stranu vyhlašovat za cíl zisk patnácti a více procent a zároveň tvrdit, že jdu do voleb s ambicí stanout v čele příští vlády - to jaksi nejde dohromady. Obzvlášť pokud jste v čele strany, která volby nejen že nevyhraje, ale navíc v nich může - pokud jde o mandáty - ztratit nejvíce ze všech.
Protože pokud Vít Rakušan v úvodu čtvrteční akce, kterou Starostové zahájili ostrou fázi předvolební kampaně, pravil, že jsou v danou chvíli jen těsně druhou nejsilnější stranou ve vládě Petra Fialy, jaksi zapomněl dodat, že se tak stalo v lepším případě nedopatřením, v tom horším pak řízenou kampaní, která zařízla Piráty, tedy jejich koaličního partnera v minulých volbách.
V každém případě platí, že jsou Starostové v současné dolní komoře zastoupení s ohledem na jejich podporu mezi voliči výrazně nadproporčně. Jejich společná kandidátka s Piráty brala před čtyřmi roky necelých šestnáct procent hlasů, což pro ně celkem znamenalo zisk sedmatřiceti mandátů. Díky kroužkování jich ale Starostové mají třiatřicet a Piráti jen čtyři.
Všechny relevantní volební modely Starostům nepřisuzují podporu více než patnácti procent voličů, v danou chvíli je to naopak výrazně méně. Třeba podle posledního šetření agentury Median by jim v danou chvíli svůj hlas dalo jedenáct procent voličů. Celkově jsou čtvrtí za dominantním hnutím ANO, koalicí Spolu a SPD. Podle stejného volebního modelu je jejich potenciál 18,5 procenta hlasů, přesvědčených voličů mají ale pouhá čtyři procenta.
Pokud tedy Rakušan tvrdí, že chtějí získat více než patnáct procent hlasů, lze to označit za realistickou ambici v případě, že se jeho straně podaří kampaň a přetáhne k sobě takřka každého, kdo o volbě Starostů uvažuje. Ovšem i kdyby se to stalo, což není vůbec jisté, jen stěží si lze představit, že ho prezident Petr Pavel pověří sestavením vlády. Druhý cíl je s tím prvním tedy nejen v nesouladu, ale především není ukotvený v realitě.
Jistě, povinností prezidenta není pověřit sestavením vlády vítěze voleb. Co naopak lze říct, je fakt, že je to pravidlem. Pouze jednou, po volbách v roce 2010, se to nestalo. Tehdy totiž volby vyhrál Jiří Paroubek se svou ČSSD, avšak protože neměl s kým sestavit většinovou vládu, prezident Václav Klaus pověřil jejím sestavením předsedu druhé ODS Petra Nečase.
Heslo, které si STAN zvolil pro klíčovou fázi kampaně - "Starostové do čela" -, zní možná líbivě, fakticky jím ale vyhlašují něco, čemu lidé budou věřit asi tolik, jako že Slavia letos vyhraje Ligu mistrů. A pokud Rakušan tvrdí, že je to ambice velká, silná a vyslovená a že jeho strana potřebuje silnou podporu, možná to říká především kvůli tomu, že si nechce a nemůže připustit scénář, podle kterého STAN z voleb odejde jako nejvíc poražená strana. Nikdo další totiž dost možná nepřijde o tolik mandátů.
Platí ale i toto: když Starostové kandidovali samostatně naposledy, což bylo ve volbách v roce 2017, byl z toho zisk o něco více než pěti procent hlasů a šesti mandátů. Něco podobného jim ale letos nejspíš nehrozí. Rakušan tak sice bude muset přiznat, že se mu nepodařilo ani zdaleka obhájit třiatřicet mandátů, ovšem ve srovnání s tím, jak na tom byli v roce 2017, jsou přece jen silnější. Ostatně už citovaný Median jim uprostřed léta přisoudil zisk pětadvaceti mandátů.
