Severoněmecký Gütersloh a slezská Karviná k sobě mají mnohem dál i mnohem blíž, než by se na první pohled mohlo zdát. Obě zeměpisně odlehlá sídla dnes zažívají podobné drama. V obou jej ale vlády řeší velmi rozdílným způsobem.
Poté, co se v Güterslohu nedávno na místních jatkách explozivně rozšířil covid, uvalily úřady na celou oblast přísnou karanténu. Spolková vláda totiž doporučuje předem stanovená bezpečnostní opatření, bude-li v oblasti za týden více než padesát nakažených na sto tisíc obyvatel. V Güterslohu v minulých dnech tento ukazatel dosáhl sedmaosmdesáti lidí.
V Karviné se nyní nákaza prudce rozšířila v místních dolech. Nakažených je tam za poslední týden třikrát více než v Güterslohu (270 na sto tisíc obyvatel), česká vláda ale žádnou razantní akci zatím nechystá.
Příliš málo karantén
Jak se u nás věci mají? Ministerstvo zdravotnictví stanovilo postup, který má společnosti umožnit návrat k běžnému životu. Zavazuje v něm hygienické stanice, aby vyhledávaly významné kontakty každého nakaženého člověka a neprodleně takové lidi izolovali v domácí karanténě. Následně pak mají být i testováni. Rodinní příslušníci ihned, ostatní po pěti dnech od data rizikového setkání. Takový postup odpovídá mezinárodní praxi, a v mnoha zemích úspěšně udržuje virus pod kontrolou i po rozvolnění plošných opatření. Problém je, že v našich poměrech zřejmě není dodržován s potřebnou důsledností.
Alespoň tedy soudě podle dat, která každý den zveřejňuje ministerstvo zdravotnictví. Klíčem k naší analýze je, že počty nakažených každodenně kolísají. Klidné periody střídají dny, kdy jsou odhalena celá nová ohniska covidu-19.
Pokud by vše fungovalo, jak má, mělo by tedy po každém dnu s vysokým počtem nakažených následovat několik dnů se zvýšeným počtem karantén a testů. Pokud by například na jednoho nakaženého připadalo v průměru deset intenzivních kontaktů, měl by každý nově zjištěný pacient vést k deseti karanténám a stejnému počtu testů.
Podle záznamů hygienických stanic sice každý den s vysokým počtem nálezů nakonec skutečně vede ke zvýšenému počtu karantén. Jde však o navýšení překvapivě malé.
Například v období od 29. května do 25. června každý zjištěný nakažený vedl v průměru pouze k 1,2 karantény během následujících čtyř dnů. Co z toho lze vyvodit? Že trasování zřejmě typicky končí u nejbližšího rodinného příslušníka a má prodlevu.
Teprve po zhoršení epidemie v Karviné nabralo trasování mírně na intenzitě. Zahrneme-li do předchozího propočtu i data získaná mezi 26. a 30. červnem, vede každý nakažený ke 2,4 karantény - a to rovnoměrně v průběhu pěti následujících dnů.
Trasování bylo donedávna laxní zejména v Moravskoslezském kraji. Od 29. května do 25. června tam na každý případ covidu v průměru připadalo následující den pouze 0,15 karantény. Po zahrnutí krizového období 26.-30. června pak údaj poskočil k 0,75. To kontrastuje s pražskými čísly. V hlavním městě totiž každý případ covidu vede do čtyřiadvaceti hodin k přibližně 0,7 karantény, a za poslední dobu se nezměnil
Balkánská čísla
Intenzita i rychlost trasování rozhodnou o tom, zda udržíme virus pod pokličkou i nyní po rozvolnění skoro všech omezení.
Podle údajů z Wikipedie při absenci jakýkoliv restrikcí nakazí jeden nemocný v průměru více než pět dalších osob. Ačkoli ohledně všech uvedených čísel panuje mnoho nejistoty, je pravděpodobné, že rychlost a intenzita, s níž u nás dnes trasujeme, nebudou bez dalších opatření stačit k tomu, abychom zabránili propuknutí druhé vlny epidemie.
Nedávný výzkum z Velké Británie (Keeling et al.) odhaduje, že průměrný denní počet epidemiologicky riskantních kontaktů se za běžného provozu pohybuje v nižších desítkách. V tomto světle se tedy česká praxe, v jejímž rámci na každého nakaženého připadají jen nižší jednotky karantén, jeví jako nedostatečná.
Věříme, že jednotliví hygienici svoji službu vykonávají svědomitě a s obrovským nasazením. Problém tedy tušíme zejména u kapacity stanic. Dle mediálních vystoupení členů karvinské samosprávy, je například ta místní silně přetížená. Lidé se do ní nedovolají, a testovat se - pokud to nevzdají - jezdí do okolních měst.
Výmluvný je v tomto ohledu i fakt, že u nás v poslední době prudce narostl poměr pozitivních testů, který se dnes pohybuje nad třemi procenty. To je hodnota pro současnou Evropu netypická a řadí nás někam po bok několika balkánských zemí s rychlým růstem epidemie.
Na vládě tedy teď je, aby se kapacitu ochrany veřejného zdraví snažila co nejrychleji navýšit. Je to cesta nepochybně obtížná, nicméně lepší prostředky pro boj s covidem nemáme. Naděje vkládané do technologických řešení a mobilních aplikací se totiž nikde na světě zatím nenaplnily.
Dobře utajená data
Každý statistický model, tedy i ten, na kterém stojí tento text, vychází z mnoha předpokladů, a může tak vést k chybným závěrům.
Správci chytré karantény i Ústav zdravotnických informací a statistiky mají k dispozici data lepší a jistě i přesnější odhady, jenže veřejnost s nimi neseznamují. Nezbývá tedy než jim veřejně klást klíčové otázky dneška: Jaké procento nakažených je trasováno? Kolik kontaktů je průměrně kontaktováno a izolováno? Kolik intenzivních kontaktů má průměrný Čech denně?
Dokud na ně nebudeme znát odpovědi, nelze se zbavit ani obavy, že naše strategie v boji s epidemií aktuálně připomíná hazardní hru.
Ole Jann je ekonom. Působí na CERGE-EI, společném pracovišti Akademie věd a Univerzity Karlovy.
Vasily Korovkin je ekonom. Působí na CERGE-EI.
Jakub Steiner je ekonom. Působí na CERGE-EI a na univerzitě v Curychu.
