Souzení Davida Ratha připomíná divoký tanec. Show politika, který udělá všecko proto, aby zůstal „čistý“, aby odvrátil pozornost od toho, co je od 14. května 2012 nepochybné: poslanec a hejtman Rath těžce selhal. Byl lapen s krabicí od vína, ve které nesl sedm milionů korun. Tečka. Takhle může začínat každý text o Rathovi.
Když čtete další a další zprávy o jeho počínání, o obstrukcích, které před vynesením rozsudku vymýšlí, o výměně advokátů, o pádu z kola, o zranění, otřesu mozku, na krabici se sedmi miliony pomalu zapomenete. Někdo si začne říkat: Je to v pořádku, co s tím chudákem Rathem dělají?
Problém Rath je totiž také problémem „exemplárního trestu“, exemplárního stíhání, věznění. Exemplárnost je ze své podstaty nespravedlivá, každý má být souzen, případně trestán, „rovně“ nebo slepě (podle symbolu Spravedlnosti se zavázanýma očima), nikoli jako výjimečně odstrašující případ.
Co tropí Rath, se zdá na první pohled trapné a odsouzeníhodné: protahuje rozhodnutí soudu, který už má všecky důkazy v rukou. Rath nenabízí nové okolnosti, případně nové důkazy ve svůj prospěch. Všimněme si toho. Bývalý hejtman nyní tančí okolo svých právních zástupců. Dva odvolal, jednoho najal, příbuzného svého soudce, ale nějak podivně, dost možná ho podfoukl, nevíme. Dělá však to, co mu dovoluje zákon.
Vzpomeňme si, co předcházelo. Nejen slavná krabice s miliony místo lahví. Předcházela také nechutná chyba justice, rok a půl trvající vazba, kterou až Ústavní soud shledal jako nezákonnou. (Z vazby se Rath dostal 11. listopadu 2013; s krabicí ho policajti chytili 14. května 2012.)
Zbytečně dlouhou vazbu mu přitom dvakrát prodloužil Vrchní soud v Praze. Dodejme, že soudci ÚS všechny Rathovy stížnosti zamítali, aniž by je detailně projednali. Pak je jako zpravodajové dostali noví členové ÚS Kateřina Šimáčková a Ludvík David a vyhověli jim.
Justice má také máslo na hlavě
Proti sobě tedy stojí politik s miliony v krabici a justice, která nese taky máslo na hlavě. Na obé se zapomíná, jak na sedm milionů, s vysokou pravděpodobností a podle mnoha důkazů úplatek, který obnažuje mizérii české politiky, tak na nesmyslně dlouhou, rok a půl trvající „exemplární“ vazbu, která ukazuje na bídu a lhostejnost české justice v nejvyšších patrech.
David Rath není sympatický. Sympatie může vzbuzovat jen u lidí, kteří zavírají oči a zacpávají si uši před realitou. Ale zároveň už tři roky tento typický český politik stojí více méně sám proti systému. Zákon mu dává možnost vyvádět psí kusy, klidně i lhát, na svou obranu.
Vzpomeňme si, co předcházelo. Nejen krabice s miliony. Předcházela také chyba justice, rok a půl trvající vazba, kterou až Ústavní soud shledal jako nezákonnou. (Z vazby se Rath dostal 11. listopadu 2013; s krabicí ho policajti chytili 14. května 2012.)
Rath se stal jakousi zkouškou svého soudce, svého žalobce, policie, která ho sledovala a lapila, i svých obhájců. Na něm se ukazuje, kam jsme pětadvacet let od revoluce dospěli, kde máme slabiny, kde jsme silní.
Loni byla v Česku s velkým halasem založena Unie obhájců ČR. V prezidiu zasedla esa: Gřivňa, Nespala, Seifert, Sokol, Toman, Trojan, Vlk. Účelem unie je „dohled nad zákonností a dodržováním základních práv a svobod garantovaných ústavním pořádkem České republiky a respektováním přirozených práv člověka a poskytování ochrany před porušováním, poškozováním a krácením těchto práv a svobod v trestním řízení, zejména práva na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod“.
Překvapuje, když se unie vůbec nevysloví ke zmatku, který vznikl okolo právních zástupců Davida Ratha. Advokáta Michala Pacovského exhejtman obviňuje, že mu vypověděl dohodu o zastupování. Zároveň ovšem Pacovský (příbuzný předsedy senátu Krajského soudu v Praze Roberta Pacovského, který případ soudí) dost možná nevěděl, že má Ratha obhajovat právě v této kauze. Unie obhájců mlčí.
Ratha podporuje režisér Jan Kačer a předsedkyně Českého helsinského výboru Táňa Fischerová. Před dvěma roky se za něj dokonce osobně zaručili; snažili se ho dostat z protahované vazby. Kačer o Rathově nové taktice řekl Lidovkám.cz: „Každý v takové situaci se brání, jak může. I zvíře, když ho chytíte do želez, si ukousne nohu, aby zůstalo svobodné. Komu by se chtělo sedět ve vězení.“
Bývalý hejtman má dodnes své politické kouzlo, fluidum. Když sledujete jeho kariéru, napadne vás, že příměr se zvířetem sedí částečně. Když Ratha chytíte do želez, ukousl by nejradši nohu vám, jen aby zůstal svobodný.
