Římští katolíci třeba nesmí slavit svatbu na palouku, my můžeme. Ač jsem za to rád, tak nemohu snadno od boku říci, že my to děláme dobře a oni špatně. Je povinností kněze disciplínu a pravidla respektovat, k tomu se zavazuje při svém svěcení. A pokud je poruší - a já jsem to z důvodů, které jsem měl za závažné, také párkrát udělal -, musí být připraven si to před představenými obhájit, nebo snést to, že bude kárán. Když jsem před pár lety požehnal partnerství stejnopohlavního páru, bylo to dřív, než jsme to jako církev oficiálně dovolili. Překročil jsem tehdy pravidla, ale z důvodu, který byl pro mě osobně zásadní. A kdyby mě za to můj biskup tehdy potrestal (neudělal to, vyčinili mi jiní), tak bych se na něj nemohl zlobit. Co by mi ale asi vadilo, je to, kdyby mi někdo zvenku radil a říkal, jak to mám nebo nemám dělat.
Mám trochu dojem, že teď celý národ místo hokeje nebo války na Ukrajině najednou rozumí katolické liturgii. Nepřijde mi to úplně v pořádku. Váchova mše v hospodě (viděl jsem ji ze záznamu) se mi v zásadě líbila jako akce pro lidi církvi spíš vzdálené. Ale dovedu pochopit, že pro někoho to už bylo moc. Eucharistie je pro katolického křesťana nejvlastnějším jádrem duchovního života, a je to proto věc citlivá. Sám bych o tom či onom aspektu asi uměl diskutovat. A nakolik znám římskokatolickou liturgiku, konečně studoval jsem ji, tak úplně podle pravidel to fakt nebylo. Dalo se to udělat jinak, třeba jako ta ekumenická bohoslužba beze mše, ale to je teď asi už jedno, po bitvě, jak známo, každý generálem.
Rozumím emocím, rozumím sympatiím a rozumím potřebné debatě o tom, jak se o problematických a konfliktních věcech má v církvi komunikovat a diskutovat, rozumím i tomu, že načasování bylo dost nešťastné. Potud ano. Co se mi moc nelíbí, je ten přístup, který by církvi chtěl zvenku říkat, jaká má mít pravidla pro svou vlastní bohoslužbu. Zkusme prosím v té debatě tyhle věci oddělovat. Jako kněz člověk dnes a denně kráčí po té hranici, co je církevní disciplína, věrnost vlastní tradici a co je pastorační potřeba a nezbytnost. Ty otázky jsou málokdy černobílé a málokdy jednoduché. Modlím se aktuálně za víc dobré vůle a respektu na všech stranách. Tu teď postrádám asi nejvíc a je mi z toho smutno.
Autor je teolog, religionista, starokatolický kněz, v letech 2017 až 2024 generální sekretář Ekumenické rady církví.
