Daniel Anýž Daniel Anýž | Komentáře
5. 2. 2021 11:11

Zápas republikánů s Trumpem. Vyhmátl starosti voličů, ale přinesl zlobu, lži a násilí

Spolustraníci se snaží separovat exprezidentovu politiku od jeho toxické osobnosti. To první by brali, to druhé je děsí. Lze ale vůbec jedno od druhého oddělit? Odpověď je klíčem k budoucnosti Republikánské strany i Spojených států.
D. T. - muž, který duní, i když mlčí.
D. T. - muž, který duní, i když mlčí. | Foto: Reuters

Slyšíte to ticho? Odstřižen od Twitteru, daleko od Washingtonu, užívá si golf doma na Floridě. Donald Trump zmlkl. Přesně tak, jak by to mělo být, jak jsme na to u Amerických prezidentů zvyklí - že se po odchodu z Bílého domu vždy na nějaký čas, někdy definitivně, dobrovolně uchylují do politického a společenského ústraní.

Foto: Aktuálně.cz

Přesto je tomu ve skutečnosti u Trumpa právě naopak. Stále je na scéně: uvnitř republikánského tábora to duní a vře, strana ho má stále v hlavě a má s ním plné ruce práce. Jak lze vidět právě v těchto dnech v Kongresu.

Jeho čerstvě zvolená členka z Georgie Marjorie Taylor Greenová je nejenom prvotřídní lunatička a propagátorka konspirací QAnon, ale není jí cizí ani schvalování brutálního násilí. Kromě jiného si myslí, že hromadné vraždy na základní škole v Newtownu (Connecticut) v roce 2012 a na střední škole v Parklandu (Florida) v roce 2018 byly záměrnými provokacemi, aby mohli demokraté volat po přísnějších zbraňových zákonech.

Kdo je tady nosorožec?

Podle jejích republikánských kolegů je ovšem Greenová v zásadě O. K. - obsadili ji do výboru pro vzdělávání. Šéf republikánů ve sněmovně Kevin McCarthy prohlásil, že její "minulá prohlášení jednoznačně odsuzuje", ale tím je i pro něj věc vyřízena. Kromě voličů ze svého okrsku má totiž Greenová i silnou, veřejně deklarovanou podporu Donalda Trumpa. Nazval ji "příští hvězdou" a ona se zase na Twitteru chlubí, že si s ním telefonuje. Prostě "don't mess with her", jak před časem řekl exprezident.

K demokratům, kteří ve čtvrtek Greenové zrušili členství ve výborech pro vzdělávání a pro rozpočet, se přidalo pouze 11 z celkem 211 republikánů (pět procent) ve sněmovně.

Na druhou stranu, republikáni nepotrestali ani Liz Cheneyovou, třetí nejvýše postavenou poslankyni strany ve Sněmovně reprezentantů, která se před třemi týdny připojila k ústavní žalobě demokratů, jež Trumpa kvůli útoku jeho příznivců na Kapitol viní z "podněcování povstání". Část republikánů chtěla Cheneyovou sesadit z vedení strany, ale středeční hlasování ve sněmovně dopadlo poměrně jasně (145 ku 65 hlasům) v její prospěch.

Pozoruhodná jsou vyjádření, která spory o obě zmíněné ženy doprovázejí. Podle šéfa republikánů v Senátu Mitche McConnella jsou "bláznivé lži a konspirační teorie", jež šíří kongresmanka Greenová, "rakovinou strany". Zatímco Liz Cheneyovou označil za "důležitého lídra naší strany a země". Podle senátora Mitta Romneyho pak není republikánská strana dost velká, aby se "pod jednu střechu vešli šílenci i konzervativci" - a je jasné, koho čím myslí.

Jenže - tvrdí Donald Trump Junior - Cheneyová není žádný konzervativec, ale klasický nosorožec, tedy "RINO - Republic In Name Only". Jinými slovy někdo, kdo se za skutečného republikána jen vydává. Ve Wyomingu, státě, který Cheneyová zastupuje v Kongresu, se naštvaní republikáni nechali slyšet, že je představitelkou tradičního "starého establishmentu". Myšleno kriticky. Prý zkrátka nezastupuje autentické venkovské straníky, protože vyrostla na bohatém předměstí washingtonských bažin.

Stará dobrá parta na odchodu

Co dnes vlastně znamená být "tradiční, konzervativní, pravý, skutečný" republikán? A neměli bychom už spíše mluvit o nové, Trumpově republikánské straně? Samé otázky, žádné odpovědi. Naštěstí ne tak docela.

Shodou okolností, právě minulý týden oznámil senátor z Ohia Rob Portman, že za dva roky už nebude znovu kandidovat. Podle některých komentátorů - například Peggy Noonanové, která psávala projevy Ronaldu Reaganovi -, spolu s Portmanem odejde do historie i kus poctivé republikánské strany. Nechuť prát se dál s Trumpem ostatně přiznal i senátor sám, když si posteskl, že "pro službu veřejnosti je dnes hodně složitá doba". Jako by říkal: zkoušel jsem to, ale nejde to.

Jenže například známý politolog Norm Ornstein nebo historik a komentátor Max Boot jsou k Portmanovi mnohem kritičtější. Shodně upozorňují, že se celkem bez problémů srovnal s drtivou většinou Trumpových politických kroků a byl ochotným vykonavatelem jeho politiky v Senátu.

Sloužil v administrativách obou prezidentů Bushů, kde podporoval volný obchod, ukázněnou rozpočtovou politiku a obecné dodržování demokratických zásad a norem. Ale jako senátor za Trumpa hlasoval proti tržní dohodě USA s několika asijskými zeměmi a nevadil mu rostoucí státní dluh. V roce 2016 - devět měsíců před volbami - zablokoval Obamova kandidáta do Nejvyššího soudu, aby o čtyři roky později Trumpovi pouhý měsíc před volbami novou soudkyni potvrdil.

Kde je ta republikánská strana, která "vyznávala omezenou vládu, svobodný obchod, podporovala imigraci a prodemokratickou zahraniční politiku?", ptá se Ornstein. A soudí, že Portman jen pasivně přihlíží, jak jeho republikáni začínají vyznávat "xenofobní kult osobnosti", přičemž se proměňují v uskupení "konspirátorů a obchodních protekcionistů, pro něž je kompromis sprostým slovem".

Odkud fouká vítr

Ornstein to stále myslí spíše jako varování do budoucnosti, jenže jeho lament už v jedné podstatné věci popisuje současný stav. Republikáni se sice Trumpově politice zpočátku bránili, pak si ale mnohé jeho postoje přisvojili, když pochopili, že vyhmátl dobovou náladu jejich voličstva lépe, než si uměli představit.

Odpor proti ekonomické globalizaci, proti imigraci, proti zámořským vojenským angažmá ve jménu obrany nějaké vzdálené demokracie, když naopak ty skutečné hrozby, přímo doma pod nosem, jejich politici neviděli. Například zhoubnou politickou korektnost, která ničí pravou kulturu Ameriky, jak řekl Trump.

Na to všechno dnes už bývalý prezident ukázal  - a programově jsou teď republikáni jinou stranou, než byli před ním. Jen jeden příklad. V roce 2007 za George Bushe a znovu v roce 2013 za Baracka Obamy se v Senátu společně s demokraty pokoušeli o velkou imigrační reformu. Její součástí byl i návrh, aby ilegální imigranti žijící v USA mohli po splnění řady podmínek získat americké občanství.

Členem tehdejší nadstranické skupiny, která zákon připravovala, byl v roce 2013 i floridský senátor Marco Rubio. Ale nyní, když prakticky identický návrh předložil demokratický prezident Joe Biden, jej Rubio v jednohlasné shodě s dalšími stranickými kolegy smetl se stolu jako "čistokrevnou amnestii". Myšleno kriticky.

Už v roce 2016 totiž Trump v primárkách vygumoval Rubia a mnohé další soupeře, například Jeba Bushe, když je označil za naprosté politické "měkkoty", co se vztahu k ilegálním imigrantům týká. Ty pak vykreslil jako zdroj potíží - ekonomických, bezpečnostních i kulturních - pro americkou pracující třídu. A poražení protikandidáti rychle pochopili, odkud v republikánské základně vítr fouká.

Sledujte Liz, uvidíte budoucnost

Trump nebyl sám, kdo vnímal nedůvěru a temnou náladu uvnitř této části voličstva, mluvili o tom i někteří jeho soupeři. Například bývalý guvernér Arkansasu Mike Huckabee nebo bývalý guvernér New Jersey Chris Christie. Jenže zatímco Christie upozorňoval, že Američané "jsou plni nejistoty", Trump vyhlásil, že "Američané mají zlost".

A v tom je ten zásadní rozdíl a současný rozkol. Trump vychází ze zloby a na zlobě staví. Zlost a vztek jsou ovšem pak nejen generátorem, ale také ospravedlněním konspirací, nenávisti a násilí.

Část Republikánské strany je s tím smířena. Buď z naprosté oddanosti Trumpovi, nebo proto, aby je jeho skalní zastánci nevyobcovali. Mnozí jsou ale tiše, nebo i zcela otevřeně proti. Vědí, že návrat ke staré předtrumpovské politice už není možný. A mnozí by to ani nechtěli. Odmítají ale Trumpovu toxickou osobnost, a pokoušejí se proto separovat jedno od druhého.

Ale lze to vůbec oddělit? Trumpovu politiku od jeho stylu a metod? Odpověď na tuto otázku je klíčem k budoucnosti republikánské strany, ale i Spojených států. Liz Cheneyová v minulých letech v 90 procentech svého hlasování podporovala prezidentovy návrhy. Jím vyprovokovaný útok na Kongres ale už nedala, prohlásila "Trumpa za nebezpečí pro Ameriku". Příští politický osud Liz Cheneyové se vyplatí mimořádně pozorně sledovat.

Zlom v Kapitolu: Policista neměl proti davu žádnou šanci (video z 6. ledna 2021)

Zlom v Kapitolu: Policista neměl proti davu žádnou šanci | Video: Igor Bobic / Twitter
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 2 hodinami

Bayern i v oslabení zvládl bundesligový zápas ve Fürthu a vyhrál 3:1

Fotbalisté Bayernu Mnichov porazili v předehrávce 6. kola německé ligy Fürth 3:1, přestože proti nováčkovi hráli takřka celý druhý poločas v oslabení. Po úvodní remíze vyhráli v sezoně páté utkání za sebou a vedou neúplnou tabulku o tři body před Wolfsburgem, který má sobotní zápas k dobru.

Skóre otevřel v 10. minutě Thomas Müller, po půlhodině hry zvýšil na 2:0 Joshua Kimmich. Tři minuty po začátku druhého poločasu ale dostal za ostrý faul červenou kartu Benjamin Pavard a bavorský tým se v deseti na výhru ještě hodně nadřel. Ve vyhrocené atmosféře dostal žlutou kartu v 64. minutě i trenér Bayernu Julian Nagelsmann.

Uklidnění úřadujícím šampionům přinesl v 68. minutě vlastní gól Sebastiana Griesbecka, po němž Bayern vedl už o tři branky. V závěru už jen zkorigoval stav přesnou hlavičkou Cedric Itten.

Aktualizováno před 3 hodinami

Brabec vnímá po debatě o Turówě posun, příští týden se sejde s polským ministrem

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) vnímá po pátečním jednání expertních týmů významný posun v některých bodech ohledně polského hnědouhelného dolu Turów. Příští týden, pravděpodobně v pondělí, bude jednat s polským protějškem Michalem Kurtykou, později opět zasednou i odborné týmy.  Polský prezident Duda ke sporu řekl v televizi, že se Polsko nemůže připravit o 7 procent energetického trhu a že vybízí k dialogu.

Podle Česka důl Turów u česko-polské hranice mimo jiné ohrožuje zásoby pitné vody v českých obcích. Soudní dvůr Evropské unie v pondělí uvalil na Polsko pokutu půl milionu eur denně (asi 12,7 mil. Kč) za neuposlechnutí předchozího soudního příkazu k přerušení těžby v dole.

Unijní soud už v květnu vydal na základě české žaloby předběžné rozhodnutí o zastavení těžby v dole. Polská vláda reagovala oznámením, že důl zavřít nehodlá, a stejné stanovisko zaujal také generální ředitel společnosti PGE, vlastníka dolu. Náhlé zastavení těžby by podle Polska ohrozilo energetickou bezpečnost země a tisíce pracovních míst. Soud následně vyměřil Polsku zmíněnou pokutu.

Polský ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro v pátek podle agentury PAP řekl, že Soudní dvůr Evropské unie neměl v dané etapě sporu o důl Turów právo uložit Polsku pokutu. Spor o Turów před unijním soudem ještě nedospěl k verdiktu. 

Brabec nechtěl být ohledně možné dohody konkrétní. "Dokud není domluveno všechno, není domluveno nic. Nicméně bylo několik bodů, které byly významně sporné celou dobu. Dnes po jednání vnímám posun v některých a uvidíme. Nechci konkretizovat," řekl v pátek. "Jsem rád, že se i po dnešním jednání přiblížil kompromis, který snad bude přijatelný pro obě strany, který snad budou umět schválit obě vlády," doplnil liberecký hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj).

Zdroj: ČTK
Další zprávy