Slyšíte to ticho? Odstřižen od Twitteru, daleko od Washingtonu, užívá si golf doma na Floridě. Donald Trump zmlkl. Přesně tak, jak by to mělo být, jak jsme na to u Amerických prezidentů zvyklí - že se po odchodu z Bílého domu vždy na nějaký čas, někdy definitivně, dobrovolně uchylují do politického a společenského ústraní.
Přesto je tomu ve skutečnosti u Trumpa právě naopak. Stále je na scéně: uvnitř republikánského tábora to duní a vře, strana ho má stále v hlavě a má s ním plné ruce práce. Jak lze vidět právě v těchto dnech v Kongresu.
Jeho čerstvě zvolená členka z Georgie Marjorie Taylor Greenová je nejenom prvotřídní lunatička a propagátorka konspirací QAnon, ale není jí cizí ani schvalování brutálního násilí. Kromě jiného si myslí, že hromadné vraždy na základní škole v Newtownu (Connecticut) v roce 2012 a na střední škole v Parklandu (Florida) v roce 2018 byly záměrnými provokacemi, aby mohli demokraté volat po přísnějších zbraňových zákonech.
Kdo je tady nosorožec?
Podle jejích republikánských kolegů je ovšem Greenová v zásadě O. K. - obsadili ji do výboru pro vzdělávání. Šéf republikánů ve sněmovně Kevin McCarthy prohlásil, že její "minulá prohlášení jednoznačně odsuzuje", ale tím je i pro něj věc vyřízena. Kromě voličů ze svého okrsku má totiž Greenová i silnou, veřejně deklarovanou podporu Donalda Trumpa. Nazval ji "příští hvězdou" a ona se zase na Twitteru chlubí, že si s ním telefonuje. Prostě "don't mess with her", jak před časem řekl exprezident.
I had a GREAT call with my all time favorite POTUS, President Trump!
— Marjorie Taylor Greene 🇺🇸 (@mtgreenee) January 30, 2021
I’m so grateful for his support and more importantly the people of this country are absolutely 100% loyal to him because he is 100% loyal to the people and America First.
Cont’d...
K demokratům, kteří ve čtvrtek Greenové zrušili členství ve výborech pro vzdělávání a pro rozpočet, se přidalo pouze 11 z celkem 211 republikánů (pět procent) ve sněmovně.
Na druhou stranu, republikáni nepotrestali ani Liz Cheneyovou, třetí nejvýše postavenou poslankyni strany ve Sněmovně reprezentantů, která se před třemi týdny připojila k ústavní žalobě demokratů, jež Trumpa kvůli útoku jeho příznivců na Kapitol viní z "podněcování povstání". Část republikánů chtěla Cheneyovou sesadit z vedení strany, ale středeční hlasování ve sněmovně dopadlo poměrně jasně (145 ku 65 hlasům) v její prospěch.
Pozoruhodná jsou vyjádření, která spory o obě zmíněné ženy doprovázejí. Podle šéfa republikánů v Senátu Mitche McConnella jsou "bláznivé lži a konspirační teorie", jež šíří kongresmanka Greenová, "rakovinou strany". Zatímco Liz Cheneyovou označil za "důležitého lídra naší strany a země". Podle senátora Mitta Romneyho pak není republikánská strana dost velká, aby se "pod jednu střechu vešli šílenci i konzervativci" - a je jasné, koho čím myslí.
Jenže - tvrdí Donald Trump Junior - Cheneyová není žádný konzervativec, ale klasický nosorožec, tedy "RINO - Republic In Name Only". Jinými slovy někdo, kdo se za skutečného republikána jen vydává. Ve Wyomingu, státě, který Cheneyová zastupuje v Kongresu, se naštvaní republikáni nechali slyšet, že je představitelkou tradičního "starého establishmentu". Myšleno kriticky. Prý zkrátka nezastupuje autentické venkovské straníky, protože vyrostla na bohatém předměstí washingtonských bažin.
Stará dobrá parta na odchodu
Co dnes vlastně znamená být "tradiční, konzervativní, pravý, skutečný" republikán? A neměli bychom už spíše mluvit o nové, Trumpově republikánské straně? Samé otázky, žádné odpovědi. Naštěstí ne tak docela.
Shodou okolností, právě minulý týden oznámil senátor z Ohia Rob Portman, že za dva roky už nebude znovu kandidovat. Podle některých komentátorů - například Peggy Noonanové, která psávala projevy Ronaldu Reaganovi -, spolu s Portmanem odejde do historie i kus poctivé republikánské strany. Nechuť prát se dál s Trumpem ostatně přiznal i senátor sám, když si posteskl, že "pro službu veřejnosti je dnes hodně složitá doba". Jako by říkal: zkoušel jsem to, ale nejde to.
Jenže například známý politolog Norm Ornstein nebo historik a komentátor Max Boot jsou k Portmanovi mnohem kritičtější. Shodně upozorňují, že se celkem bez problémů srovnal s drtivou většinou Trumpových politických kroků a byl ochotným vykonavatelem jeho politiky v Senátu.
Sloužil v administrativách obou prezidentů Bushů, kde podporoval volný obchod, ukázněnou rozpočtovou politiku a obecné dodržování demokratických zásad a norem. Ale jako senátor za Trumpa hlasoval proti tržní dohodě USA s několika asijskými zeměmi a nevadil mu rostoucí státní dluh. V roce 2016 - devět měsíců před volbami - zablokoval Obamova kandidáta do Nejvyššího soudu, aby o čtyři roky později Trumpovi pouhý měsíc před volbami novou soudkyni potvrdil.
Kde je ta republikánská strana, která "vyznávala omezenou vládu, svobodný obchod, podporovala imigraci a prodemokratickou zahraniční politiku?", ptá se Ornstein. A soudí, že Portman jen pasivně přihlíží, jak jeho republikáni začínají vyznávat "xenofobní kult osobnosti", přičemž se proměňují v uskupení "konspirátorů a obchodních protekcionistů, pro něž je kompromis sprostým slovem".
Odkud fouká vítr
Ornstein to stále myslí spíše jako varování do budoucnosti, jenže jeho lament už v jedné podstatné věci popisuje současný stav. Republikáni se sice Trumpově politice zpočátku bránili, pak si ale mnohé jeho postoje přisvojili, když pochopili, že vyhmátl dobovou náladu jejich voličstva lépe, než si uměli představit.
Odpor proti ekonomické globalizaci, proti imigraci, proti zámořským vojenským angažmá ve jménu obrany nějaké vzdálené demokracie, když naopak ty skutečné hrozby, přímo doma pod nosem, jejich politici neviděli. Například zhoubnou politickou korektnost, která ničí pravou kulturu Ameriky, jak řekl Trump.
Na to všechno dnes už bývalý prezident ukázal - a programově jsou teď republikáni jinou stranou, než byli před ním. Jen jeden příklad. V roce 2007 za George Bushe a znovu v roce 2013 za Baracka Obamy se v Senátu společně s demokraty pokoušeli o velkou imigrační reformu. Její součástí byl i návrh, aby ilegální imigranti žijící v USA mohli po splnění řady podmínek získat americké občanství.
Členem tehdejší nadstranické skupiny, která zákon připravovala, byl v roce 2013 i floridský senátor Marco Rubio. Ale nyní, když prakticky identický návrh předložil demokratický prezident Joe Biden, jej Rubio v jednohlasné shodě s dalšími stranickými kolegy smetl se stolu jako "čistokrevnou amnestii". Myšleno kriticky.
Už v roce 2016 totiž Trump v primárkách vygumoval Rubia a mnohé další soupeře, například Jeba Bushe, když je označil za naprosté politické "měkkoty", co se vztahu k ilegálním imigrantům týká. Ty pak vykreslil jako zdroj potíží - ekonomických, bezpečnostních i kulturních - pro americkou pracující třídu. A poražení protikandidáti rychle pochopili, odkud v republikánské základně vítr fouká.
Sledujte Liz, uvidíte budoucnost
Trump nebyl sám, kdo vnímal nedůvěru a temnou náladu uvnitř této části voličstva, mluvili o tom i někteří jeho soupeři. Například bývalý guvernér Arkansasu Mike Huckabee nebo bývalý guvernér New Jersey Chris Christie. Jenže zatímco Christie upozorňoval, že Američané "jsou plni nejistoty", Trump vyhlásil, že "Američané mají zlost".
A v tom je ten zásadní rozdíl a současný rozkol. Trump vychází ze zloby a na zlobě staví. Zlost a vztek jsou ovšem pak nejen generátorem, ale také ospravedlněním konspirací, nenávisti a násilí.
Část Republikánské strany je s tím smířena. Buď z naprosté oddanosti Trumpovi, nebo proto, aby je jeho skalní zastánci nevyobcovali. Mnozí jsou ale tiše, nebo i zcela otevřeně proti. Vědí, že návrat ke staré předtrumpovské politice už není možný. A mnozí by to ani nechtěli. Odmítají ale Trumpovu toxickou osobnost, a pokoušejí se proto separovat jedno od druhého.
Ale lze to vůbec oddělit? Trumpovu politiku od jeho stylu a metod? Odpověď na tuto otázku je klíčem k budoucnosti republikánské strany, ale i Spojených států. Liz Cheneyová v minulých letech v 90 procentech svého hlasování podporovala prezidentovy návrhy. Jím vyprovokovaný útok na Kongres ale už nedala, prohlásila "Trumpa za nebezpečí pro Ameriku". Příští politický osud Liz Cheneyové se vyplatí mimořádně pozorně sledovat.
