Prezident republiky zase jednou ukázal, že se umí vyvléct z lecjaké patálie. Po katastrofálním jmenování Aleše Michla novým guvernérem ČNB se rychle zorientoval a zařadil zpátečku. Zamítl ta nejhorší jména, které mu navrhovalo jeho korupční okolí, a vsadil na předsedkyni Národní rozpočtové rady Evu Zamrazilovou, hlavní analytičku Hospodářské komory Karinu Kubelkovou a dosavadního ředitele sekce finanční stability národní banky Jana Fraita. To není vůbec špatný výběr.
Od července nepochybně dojde k proměně sil v sedmičlenné bankovní radě, její příští většina zastává spíše holubičí názory - a nekloní se ani v časech prudce rostoucí inflace k tak výraznému zvyšování úrokových měr jako dosavadní "Rusnokova pětka". Neznamená to ale, že by nové radní bylo možné považovat za jakési "Michlovy kývače" - po odborné stránce každý z čerstvě nominované trojice příštího guvernéra přerůstá.
Až odezní akutní debata o tom, jak rychle zvyšovat sazby, možná ještě budeme překvapeni, kdo vlastně udává v nové bankovní radě tón.
Vzestup a pád Zemanových panošů
Říká se, že pokud nevíte, jak se jmenují centrální bankéři, pak to znamená, že jen dělají dobře svoji práci. To ovšem platí pouze v klidných časech. V těch krizových jsou naopak velmi viditelní, protože nesou břímě mimořádně nepopulárních měnových rozhodnutí v zájmu celé země. V takové situaci jsme právě nyní, kdy tu místo dvouprocentní inflace máme de facto novou desetiprocentní daň, která se dere do každé složenky a ke každému týdennímu nákupu v supermarketu, přičemž navíc rozežírá i úspory tomu, kdo vůbec nějaké má.
V aktuální bankovní radě se tak zformovala většina pěti radních, kterou odborně vede především Tomáš Holub a mediálně zaštiťuje svojí autoritou končící guvernér Jiří Rusnok. Během roku tito lidé vyhnali základní úrokové sazby až na 5,75 procenta. A na posledním červnovém zasedání je podle všeho pošlou ještě výrazně výše. Rusnok nynější nevděčnou úlohu centrálních bankéřů lapidárně shrnul v pondělním rozhovoru pro Aktuálně.cz: "Nikdo zatím nic lepšího, než nyní konáme, nevymyslel."
Miloš Zeman v této mimořádně citlivé chvíli ale neunesl svou odpovědnost - a do čela centrální banky minulý měsíc vyslal Aleše Michla - dosavadního radního se zcela minoritním názorem a velmi chaotickým vystupováním, který vždy důsledně hlasoval proti většině. Trhy na tento krok zareagovaly prudkým propadem koruny a ČNB musela intervenovat. Což je vývoj, který lze snad ze všeho nejvíce připodobnit k fotbalovým momentům, během nichž trenér pošle na hřiště nového nažhaveného hráče, ten ale hned po prvním doteku s míčem zaviní vlastní gól.
Jakkoliv je odpovědnost prezidenta v tomto případě nedělitelná, v "kauze Michl" selhalo mnohem více hráčů. Premiér a ministr financí se trestuhodně nezajímali, kdo se stane jejich novým klíčovým partnerem. Končící guvernér a letitý Zemanův přítel Rusnok se zase nedokázal dostat až do kanceláře hlavy státu a vysvětlit jí situaci. Prim hrála vykutálená hradní partička, která prezidenta zcela izolovala od reality, a podle toho to dopadlo.
První fáze hradčanským šmelinářům vyšla na výbornou. Jmenování Michla všechny překvapilo. Celá Praha počítala s tím, že pokud nedojde na Rusnokovo přání povýšit do čela národní banky jednoho ze dvou dosavadních viceguvernérů, padne volba na šéfa Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého, který by nepochybně byl schopen ČNB reprezentovat. Když navíc při jmenování Michla Zeman pábil, jak zvyšování úroků zvyšuje inflaci, vše vypadalo zcela ztraceno a pánové Mynář, Nejedlý, Kruliš se už chystali na vytáhnutí dalších třech jmen z klobouku.
Zeman si ale nemohl nevšimnout, co všechno jmenování Michla způsobilo. Ač se mu to bezprostřední okolí snažilo tajit, prozradily vše nakonec trhy i prezidentský poradní sbor, který se raději rozpustil, než aby byl nadále spojován s Hradem.
Miloš Zeman tak v zájmu zachování tváře začal rychle hledat trojici kompromisních kandidátů, díky kterým by se mu podařilo situaci uklidnit. V této disciplíně naštěstí uspěl.
Třikrát pragmatici
Nová viceguvernérka Eva Zamrazilová svou profesní historií dobře zosobňuje, jak nejisté je setrvání v bankovní radě. Po svém prvním mandátu v letech 2008 až 2014 právem očekávala, že se jí dostane i druhého období. Tím spíše, že byla ve vedení ČNB jedinou ženou. Zeman se s ní však rozloučil, protože si našel nové oblíbence.
Nyní Zamrazilová pro změnu nahrazuje jiné kolegy, kteří také nevidí sebemenší odborný důvod, proč by neměli pokračovat v práci - jde o Vojtěcha Bendu a Tomáše Nidetzkého, který ještě před pár týdny myslel dokonce až na guvernérský post.
Zamrazilová jistě najde s Michlem shodu na tom, že je možné zvolnit v prudkém navyšování úrokových sazeb. Zvláště pokud "Rusnokova pětka" na posledním červnovém zasedání zvedne základní sazbu až na 6,5 procenta. Na druhou stranu platí staronová radní za ráznou dámu s vlastní hlavou. To si jistě pamatuje třeba předchozí sestava centrálních bankéřů, v jejímž kolektivu v roce 2013 urputně bojovala proti zavedení kurzového závazku.
Za dobrou volbou lze považovat i Jana Fraita, taktéž někdejšího člena vedení ČNB. Nyní tam bude reprezentovat hlasy, které jsou si vědomy toho, jak důležité je udržet finanční stabilitu, tedy všemožně regulovat hypotéky a spotřební úvěry. V turbulentních časech jde už teď o velmi žhavé téma. Není vůbec vyloučené, že o požadavcích centrální banky vůči komerčním peněžním ústavům na zajištění špatných úvěrů se budeme za čas bavit mnohem více než o tom, zda je základní úroková míra o čtvrt procentního bodu výše či níže.
A velmi dobrou volbou je i Karina Kubelková. Nejen že spolu se Zamrazilovou popírají letitý mylný argument "ženy nejsou", ale představuje také nastupující velmi úspěšnou mladou generaci českých ekonomů.
Je sice trochu smutné, že na tato tři jména došlo až vylučovací metodou, ale konec dobrý, všechno dobré.
Nepopulárně, tedy správně
Zajímavé časy nyní nastanou pro nového guvernéra Aleše Michla. Při přijímání funkce sebevědomě tvrdil, že navrhne stabilitu sazeb. To byla nejen spektakulární chyba, protože seriózní centrální bankéř nemůže tušit, co bude konat za dva měsíce. Ale také to znamenalo, že si musel být velmi jistý příštím složením rady a tím, jaké budou mít její noví členové názory.
Nyní jeho jedinou jistotou zůstává, že jej čerstvě obsazený orgán rozhodně nebude poslouchat na slovo. Dámy a pánové Zamrazilová, Kubelková, Dědek i Frait jsou především pragmatici. Vidí, jaké následky mají vyšší úroky pro podnikatelskou sféru, hypotékáře i státní dluh. Zároveň ale nepatří k těm, kdo by si chtěli ničit jméno rezignací na svou hlavní zákonnou povinnost - udržování cenové stability v zemi.
Nadcházející poslední zvýšení sazeb "Rusnokovou pětkou" možná dá nové většině šanci chvíli s dalším šroubováním úroků počkat, ale už na podzim může být zase vše jinak. Korunu je třeba držet v podobném úrokovém koridoru jako další regionální měny - polský zlotý a maďarský forint. A nutné je rovněž vyřešit hodně drahou otázku, jak mocně intervenovat za posílení koruny. To jsou naléhavé otázky dneška. Naopak ty nejhorší Michlovy nápady - jako je třeba sanování důchodového systému ze zisku ČNB -, se naštěstí odkládají na neurčito.
Nově jmenovaná trojice je dostatečnou zárukou, že Česká národní banka bude v krizi stejně nepopulární jako dosud. Což neznamená nic jiného, než že dobře dělá svoji práci.
