Stalo se něco úplně normálního, a přece zajímavého. Když přivedl stranu k prachbídným pěti procentům ve volbách, Miroslav Kalousek oznámil, že příští měsíc jako předseda TOP 09 skončí.
Normální reakce lídra na nepovedené volby, říká se tomu "vyvození politické zodpovědnosti". Dělává se to v takzvaných "tradičních stranách", což je slovní spojení, které ve volbách 2017 dostalo díky Andreji Babišovi absurdní pejorativní význam. Taková strana po rezignaci lídra obvykle pokračuje dál po stejné cestě, nejde o výbuch sopky.
V netradičních stranách jednoho muže (nebo jedné ženy) je to jinak. Šéf může skládat funkci také - ale zároveň se kácí i celá partaj, protože strana je on. Dvě takové obsadily ve volbách první a třetí místo, dostaly dohromady 40 procent hlasů a vedou je Andrej Babiš a Tomio Okamura. Rezignovat nemají na rozdíl od Kalouska proč. Ale kdyby odstoupili, zkusme si to představit, mají kolegové a voliči po parádě. Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura musí změnit i svůj název.
TOP 09 (číslice upomínají na letopočet založení) je jen o necelé tři roky starší než hnutí ANO. Přesto, ukázaly volby, je v porovnání s ním demodé - drží totiž na takové archaické záležitosti, jako jsou hodnoty a ideje, prostě staromódní demokratická partaj.
To jí a Kalouskovi ale umožňuje, aby se také staromódně demokraticky chovali.
Babiš sice zválcoval volby, ale jaké jsou hodnoty a ideje ANO, těžko říct. Bude líp, makat a neblábolit a Babiš samotný hodnotami nejsou. Chce být premiérem čtyři roky a pak v politice skončit, na to žádnou ideologii nepotřebuje - naopak.
Ať už je předsedou Karel Schwarzenberg, nebo Miroslav Kalousek, a po nich někdo třetí: že se TOP 09 za osm let etablovala jako tradiční strana s hodnotami liberální demokracie a evropanství, není její stigma, ale úspěch.
Ve volbách, kde rozhodovalo něco jiného - emoce, ikony a poptávka po autoritách -, to stačilo tak tak na vstup do parlamentu. Volby byly demokratické a volič není hloupý; problém je na straně topky, která nedokázala zaujmout. Vždyť s emocemi a ikonami pracovala také.
Kouzlo z roku 2010, kdy jako nováček po zdařilé kampani "… víc, než si myslíte" brala skoro 17 procent hlasů, je pryč. Charisma liberální změny převzali piráti, voliče Babiš, ODS a piráti. TOP 09 se - především od roku 2013, kdy Miloš Zeman navzdory parlamentu jmenoval Rusnokovu vládu - snažila vyprofilovat jako rozhodující síla při obraně demokracie proti autoritářství. Jenže to byla v roce 2017 pro rozmařilé voličstvo trochu nuda. Pět procent.
Už před volbami bylo očividné, že strategickou chybou proevropské pravice je roztříštěnost - TOP 09, STAN, KDU-ČSL, plus ne-evropská ODS k tomu. Volební výsledek partaje z tohoto klubu snad konečně přiměje k nějaké integraci. Obnovení aliance TOP 09 a STAN by bylo minimum.
Oznamuje svůj odchod, Miroslav Kalousek o sjednocování na pravici pravil: Dle mého názoru je nutno postupovat pragmaticky a nesentimentálně, tedy nepodléhat ani subjektivním pocitům křivdy a vzájemným animozitám. Jakkoliv je někdo může cítit subjektivně palčivě, jsou to směšné maličkosti ve srovnání s tím, čemu teď čelíme a čelit budeme.
To je - v narážce na Babiše, Okamuru, Zemana - pravda. Teď to ještě promítnout do skutků. Že se tak nestalo před volbami, byl nepřiměřený risk, na kterém se podílel i veterán Kalousek (v parlamentu od roku 1998). Pro Babiše a Zemana terč číslo 1, podle průzkumu mu nedůvěřuje bezkonkurenčních 81 procent lidí. A pro některé potenciální spojence prakticky nepřijatelný. Je správné, že se stáhne; a něco musí obětovat i jiné strany, jinak se demokratická pravice nedomluví nikdy.
