Americký prezident už je zpět doma, jeho cesta po starém kontinentu skončila. A ukázala důležitou věc. Spojenci to s Amerikou ještě chtějí zkusit. V přímém kontaktu s Joem Bidenem mezi evropskými politiky výrazně vybledl strašidelný přízrak možného návratu Donalda Trumpa.
Boris Johnson nazval současného šéfa Bílého domu "douškem svěžího vzduchu", což je na britského premiéra jazyk překvapivě poetický. Summit G7 se pak přímo přihlásil k Bidenově agendě, když do svého závěrečného komuniké zcela záměrně jako červenou niť zabudoval frázi "Build Back Better". Tedy slogan, jímž Joe Biden po lednovém nástupu do funkce zarámoval celý svůj politický program pro Ameriku.
Ještě podstatnější však je, že G7 i NATO se aktivně připojily k americkému akcentu, podle nějž je dnes Čína zásadní výzvou svobodného světa. A Evropská unie to pak konkrétně podpořila tím, že v součinnosti s Bílým domem vyřešila letitý spor Boeing versus Airbus, z něhož se Peking dosud mohl radovat.
Pragmatik Vladimir Putin si nemohl nevšimnout, jak silnou spojeneckou podporou všechny tři summity (G7, NATO a EU-USA) vybavily Bidena do ženevského jednání s jeho maličkostí. Kremelský vládce, který tak rád fouká do každé doutnající transatlatické neshody, nic nepřiznal, ale musel pochopit, že teď to bude mít těžší.
Konec dovolené, vítejte zpátky
Potud vše dobré. Těsně před nástupem do letadla směr Washington, D.C., ale dostali američtí novináři ještě příležitost k dotazům. "Pane prezidente, jelikož už teď míříte domů, mohu stručně ke dvěma tématům?" Následovaly otázky na to, jak Biden vidí šance, že bude schválen jeho návrh investic do infrastruktury. A co říká na slova šéfa republikánů v Senátu, který avizoval, že kdyby se snad v Nejvyšším soudu USA mělo uvolnit místo a Biden by dostal možnost pozici obsadit svým nominandem, pokusí se to protistrana všemi silami zablokovat.
Takže konec evropské dovolené, pane prezidente, vítejte doma. V zemi stále ještě nazývané Spojené státy americké, i když schopnost společnosti a politiků se nad čímkoli spojit je mizivá. A právě ve světle evropské cesty to není jen Bidenův problém. Je to spojenecký problém. Může americký prezident zaručit, co sám vyžaduje po celém Západu? Tedy prokázat, že demokracie jsou schopné fungovat, že obstojí v soutěži s autokratickými režimy, v prvé řadě s Čínou?
Web Bílého domu nabízí Bidenův vnitropolitický program To Build Back Better Agenda ve třech základních položkách. První krok - mohutnou podporu jednotlivců i byznysu v boji s dopady pandemie - Biden a demokraté v Kongresu na sílu prosadili.
S druhým bodem, kterým je zmíněný plán investic do infrastruktury, už to ale budou mít prezident a jeho parta mnohem složitější. Biden sám by byl patrně ochoten ke kompromisu a kývl na požadavek republikánů, aby z návrhu zmizely výdaje na přechod Spojených států k čistým zdrojům energie. Jenže proti takové možnosti se velmi důrazně ohrazují progresivní demokraté v Kongresu, bez jejichž hlasů se prezident neobejde.
Zastavte to
Výsledek bude hodně zajímavý pro Evropany. Americký prezident alespoň o nějaké investice do "tvrdé" infrastruktury - tedy do silnic, mostů, přístavů či vodovodních sítí - evidentně velmi stojí. Ty peníze by byly vidět ve formě opravených dálnic a také je to potenciální zdroj pracovních míst. Jenže kdyby kvůli tomu zásadně slevil ze svých "zelených" plánů, měli by politici na druhé straně Atlantiku o čem přemýšlet.
Vyplatí se nám držet linii s Amerikou? Trump Pařížskou dohodu vypověděl, Biden se k ní vrátil, ale možná ji nebude schopen naplnit v praxi. Tahle otázka je namístě i z jiných důvodů. V Evropě na to nejsme tolik zvyklí, ale v USA jsou soudy skutečně jedním ze tří rovnocenných pilířů moci - a mohou tak Bidena zastavit v zeleném rozletu.
Už se tak mimochodem děje. Tribunál v Louisianě minulý týden zrušil prezidentem vydaný zákaz nových těžařských povolení na federální půdě. Navíc to určitě není poslední případ, přijdou další žaloby. A vzpomeňme si, co se stalo Baracku Obamovi. Jedno z jeho klíčových klimatických opatření - exekutivní výnos, jímž předepsal uhelným elektrárnám a dalším producentům emisí jejich snížení - napadlo přes dvacet amerických států. A Nejvyšší soud jim nakonec v roce 2016 vyšel vstříc.
Nezapomeňme ale kvůli tomu na třetí položkou Bidenovy Build Back Better agendy. Tedy na mohutnou podporu rodin s dětmi. Přiznejme, že v tuto chvíli jde spíše o přelud, protože si nelze představit, že by se demokraté a republikáni, kteří to nazývají "zkratkou k socialismu", dokázali dohodnout.
Přání a naděje
Je dobře, že Evropané Bidenovi věří. Jak už bylo na tomto místě řečeno minule, žádnou lepší možnost ani nemají. Ale tíha, kterou si šéf Bílého domu naložil, je obrovská, se závažím na obou březích Atlantiku. Spadne-li Biden v Americe, pocítíme to, silně a nebezpečně, i v Evropě.
Uprostřed své evropské mise, na odjezdu z Cornwallu do Bruselu, americký prezident porušil nepsané pravidlo, že na zahraničních cestách nemluví o domácí politice. K překročení této čáry ho vyprovokovala otázka reportérky deníku Washington Post, která se v přímém odkazu na Donalda Trumpa zeptala Bidena, jak může evropským spojencům zaručit, že následovník dodrží jeho sliby.
Šéf Bílého domu odpověděl: "Myslím, že Republikánská strana se výrazně početně zmenšila a že Trumpovo křídlo představuje výraznou menšinu amerického lidu". A dodal: "Už jsme si v historii prošli takovými obdobími, já myslím, že to pomine."
Při cestě po americkém venkově ale opravdu nemáte pocit, že Trumpovi voliči by někam odcházeli, cokoliv vzdávali. Chtějí být a jsou vidět. A když s nimi mluvíte, nezaváhají: jsou připraveni dát svému oblíbenci znovu hlas, přijde-li čas. Jsou-li v menšině, pak nejspíše stále jen o tolik, o kolik prohráli listopadové volby. Zatím nic neukazuje, že by se Trumpova základna drolila.
V Bidenově odpovědi, podle níž Trump představuje pomíjivý jev, je v tuto chvíli mnohem více přání než faktického základu. Nic lepšího ale momentálně ani není po ruce. Snad kromě známého výroku Václava Havla. "Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne." A vsadit na aktuálního amerického prezidenta smysl určitě má. Ustrašeně vyčkávat, zda se náhodou nevrátí Trump, by bylo stahováním kalhot zatraceně daleko před brodem.
