Živelní katastrofa zasáhla nebývale rozsáhlou oblast země pouhé tři měsíce před volbami, jež jsou naplánované na 14. května. Zda se nakonec uskuteční v termínu, je nyní velkou otázkou. V celkem deseti provinciích už totiž prezident Recep Tayyip Erdogan vyhlásil tříměsíční mimořádný stav, který má skončit až těsně před jejich konáním. Po zkušenostech s mimořádnými opatřeními, jež zavedl po neúspěšném pokusu o vojenský převrat v roce 2016 - a jež se vyznačují masivními čistkami, konfiskacemi majetku i zákazem řady spolků a institucí -, nelze vyloučit, že budou uplatněna i jako nástroj k umlčení stále nespokojenější veřejnosti.
Lídr turecké opozice a možný prezidentský kandidát Kemal Kilicdaroglu (ano, samotná opozice tři měsíce před volbami váhá, kdo se postaví Erdoganovi) u trosek zřícených domů obvinil prezidentský "palác" z odpovědnosti za to, jak záchranné práce (ne)probíhají. "Vláda rozkradla daně na opatření proti zemětřesení. Kde jsou tyto peníze?" tázal se rozhořčeně.
Otec Recep veze čaj
V "superprezidentském" systému maximálně koncentrované politické moci kritika vždy logicky směřuje vůči nejvýše postavené osobě. Ačkoliv záchranné operace by při tak rozsáhlém neštěstí bez pomoci nezvládla ani žádná jiná země, jakkoliv dobře řízená, prodlení a zmatky jsou dle kusých a částečně cenzurovaných zpráv nyní v Turecku do očí bijící. A to nikoli poprvé.
Během ničivých letních požárů v roce 2021 trvalo dlouhé týdny, než vláda dokázala mobilizovat leteckou techniku k jejich hašení. O to intenzivněji se ale starala o cenzuru médií i sociálních sítí. A Erdogan pak především o své PR, když se vydal do postižených oblastí osobně rozdávat balíčky čaje.
I mnozí činovníci vládní strany AKP v zasažených oblastech nyní přiznávají, že pomoci od státu se nedočkali buď vůbec, nebo v silně nedostatečné míře. Prezident je však ochoten veřejně připustit pouze tolik, že k nějakým komplikacím došlo jen bezprostředně po katastrofě.
V této souvislosti stojí za připomenutí, že právě v nejvíce postižených jihotureckých provinciích Kahramanmaras či Gaziantep Erdogan tradičně politicky dominuje. V posledních prezidentských volbách zde v roce 2018 získal 74, respektive 64 procent hlasů. Nespokojené obyvatele, kteří pod troskami ztratili své příbuzné či museli přihlížet tragédii a bezmoci druhých, nyní však sotva mohou ukonejšit propaganda či PR akce.
Mystický záchranář
Opozice kritizuje, že záchranné práce řídí nekompetentní lidé, kteří byli do svých funkcí dosazeni čistě pro svou loajalitu. Jako příklad uvádí Ismaila Palakoglua, generálního ředitele úřadu AFAD, který je zodpovědný za řešení následků přírodních katastrof. Vystudoval islámskou teologii, akademicky se věnoval mysticismu a před nástupem do zmiňovaného křesla působil až do roku 2018 čistě v čele státních institucí pro náboženské otázky.
AFAD, podobně jako mnohé jiné centrální úřady, sídlí ve velké, blyštivé budově v centru Ankary, postavené s velkými náklady v poslední dekádě. Právě kontrast mezi megalomanskou podobou institučních paláců a chabými výkony, které státní správa podává, podle opozice současné Turecko v lecčems trefně charakterizuje. Obdobnou paralelu lze najít také v moderních univerzitních kampusech, kde kvůli čistkám zase leckdy chybí kompetentní vyučující.
Nyní se pak vlivem zemětřesení ocitla v troskách i značná část kvalitní dopravní infrastruktury, kterou Erdogan během své dlouhé vlády vybudoval. Již beztak špatná ekonomická situace země se tedy zcela jistě ještě zhorší. A to nejen kvůli poklesu turistického ruchu, který zemi loni přinesl rekordních 46 miliard dolarů.
Turecko je totiž silně zadluženo, takže bez vnější pomoci nedokáže rychle pokročit v rekonstrukci zničených oblastí. Opozice - a zejména profesní sdružení inženýrů a architektů - poukazují na to, že stát by měl v rizikových regionech investovat především do bezpečnosti starších staveb, a ne rozvíjet další megaprojekty, jimiž jsou prezident a jeho okolí posedlí.
Bylo by však laciné přisuzovat všechny nedostatky systému vlády jednoho muže. Stavebněpovolovací řízení u lokálních staveb zůstala v kompetenci obcí a měst, které místy ovládají i opoziční strany. Problém obcházení bezpečnostních předpisů a korupce se tak týká i jich.
V místě zlomu
Již dnes lze s vysokou dávkou jistoty říci, že dopady zemětřesení v Turecku dále sníží důvěru v prezidentský systém, v jehož rámci muž na samém vrcholu mocenské pyramidy předstírá, že moudře dokáže řídit vše od měnové politiky přes justici až po dennodenní blaho občanů.
K podrývání obecné spokojenosti přispívá i fakt, že státní instituce se arogantně a přezíravě chovají nejen k běžným občanům, ale i ke zvoleným poslancům. Jeden z nich například třikrát bez reakce interpeloval ministra vnitra, pod nějž spadá zmiňovaný AFAD, ve snaze zjistit, jak je země připravena na velké zemětřesení v oblasti východoanatolského zlomu…
Připomeňme, že masivní zemětřesení, k němuž došlo v roce 1999 v Marmarské oblasti, pomohlo zvednout veřejnou vlnu, na níž se AKP - tehdy nová a nezkorumpovaná strana - dostala k moci, protože stát naprosto selhal při pomoci postiženým. Prezident Erdogan si je tohoto rizika zjevně vědom. Proto také nyní neustále zdůrazňuje, že země čelí následkům největšího zemětřesení v novodobé historii. I když ale Erdogan blížící se (a dost pravděpodobně zase odložené) volby za krajně neférových podmínek nakonec vyhraje, hlubokou krizi jeho režimu to nijak nevyřeší.
Autor, publicista a historik, napsal o současném Turecku knihu "Vzdorující demokracie".
