Je několik důvodů, proč Donald Trump zůstává po několik týdnů na špici průzkumů veřejného mínění v souboji o republikánskou nominaci na amerického prezidenta a proč to tak zřejmě ještě několik týdnů (či měsíců) zůstane.
Je jeden důvod, proč je dobře, že Trump tak intenzívně čeří vody předvolebního poměřování sil ve Spojených státech.
A je řada důvodů, proč je velmi nepravděpodobné, že Trump do finálního boje o Bílý dům nakonec skutečně postoupí, neřkuli že získá prezidentský úřad.
Vezměme to prosím po pořádku.
Americká veřejnost, zvlášť ta řadící se politicky na pravici, je naštvaná. Je naštvaná dlouhodobě a má dojem, že její naštvání (jakkoli už od Masaryka víme, že není politickým programem) není politicky reprezentováno.
Tea Party už není
Pamatujete si ještě na hnutí Tea Party? To byl takový zhruba deset let starý pokus o reprezentaci zmíněného naštvání části (lze diskutovat, jak moc podstatné) americké veřejnosti. Toto hnutí je prakticky zapomenuto. Politicky se nedokázalo prosadit – jím podporovaní kandidáti v posledním volebním cyklu naprosto propadli a nic nenasvědčuje tomu, že by tomu příští rok mělo být jinak.
Tea Party už není. Ale naštvání zůstalo.
Nyní našlo své vyjádření v podpoře, které se – podle nejen v Americe zoufale nepřesných předvolebních průzkumů – těší Donald Trump.
Podnikatel, televizní i jiná celebrita a nyní také prenatální politik onoho naštvání velmi umně využívá.
Nehoráznosti? Preference jdou vzhůru
Politici? To jsou oni! Hodni pohrdání, výsměchu, urážek. Známe z Česka, stačí si přehrát dokola omílané výroky Andreje Babiše.
Kdybychom chtěli jít ještě dál, dalo by se říct, že Trump je daleko méně kultivovanou a daleko méně inspirující variací na Baracka Obamu z roku 2008. Jeho příslib změny, toho, že politiku ve Washingtonu je radno a třeba dělat úplně jinak, to je levicová ozvěna Trumpa z roku 2015.
Jedno očekávání spojené s Trumpem už se v posledních týdnech stihlo ukázat jako mylné. Ať už se Trump dopustí jakékoli verbální nehoráznosti, jeho preferencemi to dolů nehne, spíš naopak. Důvod je zřejmý: Palivem, na nějž Trumpova kampaň jede, je naštvání. Nehoráznosti nejsou tím, co rozzlobeného člověka odradí, spíš nastartuje.
Rozšířené naštvání ale není jediným důvodem Trumpova vzestupu.
Léto celebrit
Trump je celebrita, jméno, které v Americe zná prakticky každý. A to je hodnota, která se v této velmi rané fázi předvolební kampaně počítá nad jiné. Pozornost voličů je mělká. Kampaň teď lidé nesledují buď vůbec (většina Američanů), nebo velmi zběžně (politicky uvědomělejší menšina), anebo velmi intenzivně (naprostý zlomek politicky zapálených partajních stoupenců).
Všechny tři faktory přispívají k tomu, že ten, jehož jméno je všeobecně známo, získává disproporční podporu na úkor těch, jejichž jméno známo není. Pro jiný příklad téhož úkazu se stačí přesunout na druhou půlku hřiště a podívat se na postavení Hillary Clintonové.
Další skutečností, která nepochybně žene Trumpovu popularitu výše, je zájem médií. Jeden z jeho republikánských konkurentů si tento týden posteskl, že být některý jiný kandidát na televizní obrazovce permanentně od osmi ráno do osmi večer, zřejmě by se jeho podpora v průzkumech také pohnula výše. Ano, média hrají v této věci dvojakou hru: Na oko se diví růstu popularity, za nímž minimálně z části sama stojí.
Díky, Trumpe
Jak zmíněno v úvodu, existuje jeden ohled, kvůli němuž je pro americký politický systém současný vzestup Trumpovy popularity dobrou zprávou.
Trump svou účastí v předvolebním klání plní dvojí funkci.
Politicky "kanalizuje" naštvání části veřejnosti a dává mu tak politické zastoupení. Ona nazlobenost se tak nemusí projevovat mimo politiku, ať už by měla podobu občanských protestů, či násilností nejrůznějšího druhu.
Trump navíc nastavuje zrcadlo zbylým kandidátům a ti tak mohou v čase zbývajícím do voleb zohlednit ve svých programech a veřejných vystoupeních to, co Trumpův nástup vynesl ze společenského podsvětí na světlo boží.
Navzdory výše zmíněnému, varianta, že by se Hillary Clintonové za rok a kus postavil ve finále volebního klání za republikány právě Donald Trump, patří k těm nejméně pravděpodobným.
Proč?
Přístup, kterým Trump svou prezidentskou kandidaturu pojímá, může velmi spolehlivě vynést i střednědobé prvenství v průzkumech veřejného mínění, je však zcela k nespolehnutí, pokud jde o dodání kriticky důležitých, "rozdílových" volebních hlasů.
Kochové říkají Ne
Trump se nezdržuje budováním sofistikované volební infrastruktury napříč Spojenými státy. Nevytváří místní štáby a na ně napojené, dobře zorganizované legie dobrovolníků, kteří – vybaveni detailními daty o volebním chování – promění oslovené lidi ve voliče daného kandidáta.
Trump nejenže nebuduje takovou vlastní strukturu, ale nemůže se spolehnout ani na to, že by se o ni s ním chtěl někdo podělit. Miliardářští bratři Kochové, takto nejvlivnější zákulisní hráči republikánské politiky, obdobnou mimořádně sofistikovanou mašinérii staví. Dali už ale velmi jednoznačně najevo, že jestli někomu z kandidátů nebude k dispozici, bude to právě Donald Trump.
Svatokrádežné názory Trumpa
Trump se veze na vlně popularity a taky zloby voličů, ale až přijde čas detailnějšího zkoumání politických názorů jednotlivých kandidátů, řada republikánských voličů zřejmě rychle vystřízliví.
V řadě otázek, které konzervativní Američané považují za klíčové, Trump zastával či ještě zastává "svatokrádežné" názory. Stačí jmenovat jeho postoj k potratům, k Obamově reformě zdravotnictví, politické kariéře Hillary Clintonové nebo expanzionistické politice Vladimira Putina.
Jak už jsme zmínili, Trumpovi je a bude leccos odpuštěno (co by jiným nikdy neprošlo). Popření republikánské ortodoxie však nepatří k položkám, nad kterými budou voliči ochotni v konečném rozhodování mávnout rukou.
Donald Trump se veze na vlně popularity a taky zloby voličů. Ale až přijde čas detailnějšího zkoumání politických názorů jednotlivých kandidátů, řada republikánských voličů zřejmě rychle vystřízliví.
Jak ukázal průzkum veřejného mínění z tohoto týdne, republikánští voliči se v tuto chvíli při vyslovování své preference neřídí tím, jakou šanci má ten který kandidát v pravděpodobném souboji s Hillary Clintonovou o Bílý dům. Na takovou strategickou rozvahu je pro ně příliš brzy. Je však nepochybné, že jak se volby přiblíží, tento faktor začne hrát v jejich zvažování, komu dát hlas, klíčovou roli.
Jde o model chování potvrzený mnoha předchozími volbami. Ostatně, o co jiného než o přemožení Hillary Clintonové v příštích prezidentských volbách republikánům jde?
Co potopí Trumpa
Ze všech dosavadních průzkumů vyplývá, že Trump má velmi špatné vyhlídky na vítězství nad Clintonovou (či jiným demokratickým kandidátem). Rozhodně daleko horší než jiní republikánští uchazeči jako Jeb Bush, Scott Walker či Marco Rubio.
Tento fakt dnes Trumpa nepotápí, ale pokud se neuděje v postojích veřejnosti zázračná změna, potápět ho později docela jistě začne.
A co je ještě ověřeno předchozími hlasováními, Američané činí v prezidentských volbách nakonec rozhodnutí, které je opřené o velmi osobní otázky: Je dotyčný tím, koho chci vidět v čele své země? Je tím, kdo má i mě reprezentovat a zosobňovat hodnoty Spojených států? Mohu si ho vážit, mohu mu věřit, odráží můj pohled na svět?
Právě pro tyto otázky v amerických volbách hlavy státu obvykle vítězí optimisticky naladění, kladně působící, pozitivní vizi nabízející politici.
Trumpova zloba a neotesanost spolehlivě sešikují protestní voliče. Klíčovou porci hlasů neideologicky smýšlejících, v pomyslném politickém středu se nacházejících Američanů ale nepřihrají.
Čekání na potvrzení tohoto pravidla, respektive hypotézy, se v Trumpově případě zřejmě ukáže delším než v minulosti, zůstává však nejspolehlivější vyhlídkou, hodnou sázky.
