Donald Trump se nechal v průběhu kampaně za zvolení republikánským kandidátem na amerického prezidenta několikrát slyšet, že má s politiky svou zkušenost. Že si je jako byznysmen zvykl kupovat. A že když je k něčemu potřeboval, nakupoval na obou stranách: demokraty i republikány.
Nyní, když se rozhodl stát se v 70 letech prezidentem, přistupuje s obdobnou logikou nákupčího ke sbírání voličských hlasů. Nenakupuje skrze placené reklamní kampaně, protože je chytrý a ví, že na lidi nezabírají, respektive fungují čím dál míň. Nakupuje prodejem srozumitelných a jednoduchých výkřiků, které přesně cílí na vybrané skupiny zákazníků, ehm pardon, chtěli jsme říct voličů.
Tři skupiny Trumpových voličů
Prvními jsou ti, kteří se upřímně bojí, že Amerika, jak ji znali a v jaké chtěli žít, končí. Bojí se, že Spojené státy, tato země zbudovaná z Anglie uprchlými bílými protestanty, se v rostoucím počtu přistěhovalců rozpouští. Trump jim slibuje postavit šestnáct metrů vysokou zeď na hranicích s Mexikem.
Druhými jsou ti, kteří jsou nazlobení kvůli dlouhému období stagnace příjmů, doléhajícímu na nejširší vrstvy obyvatel od nižší po střední třídu. Pro ně Trump zní ozvěnou naštvání na politiky a spokojí se s otázkou: Proč s tím nikdo z nich za pětadvacet let nic neudělal?
Třetími jsou ti, kteří se bojí dalšího vojenského angažmá Spojených států v zahraničí. Jim Trump jako potravu nabízí verbální útoky na symbol amerických intervencí ve světě, George W. Bushe. V televizní debatě se nerozpakuje prohlásit, že Bush Američanům záměrně lhal, aby je zatáhl do války v Iráku, již jedním dechem označí za katastrofu.
Trump ani v jedné z těchto oblastí nenabízí žádný vlastní plán, nebo dokonce program (pokud za něj nepovažujete zeď). Do jím vyznávaného transakčního pojetí politiky se nehodí, je v něm nadbytečný.
Psychoterapie. A zadarmo!
Říká se, že každý Američan má svého psychologa a advokáta. Ve skutečnosti si je pochopitelně spousta lidí nemůže dovolit. Trump slouží všem třem vyjmenovaným skupinám naštvaných Američanů jako psychoterapeut poskytující pomoc zdarma. Vydává se za jejich advokáta, přitom nemá vzdělání, zkušenosti ani vůli, aby jim mohl takovou službu poskytnout.
Politika jako povolání se v západním světě řídí několika organizujícími principy.
Lidé se v ní sdružují do politických stran na základě určité sady sdílených hodnot, společného pohledu na svět, na to, jak by mělo být národní či jiné společenství uspořádáno. Vedou spolu diskusi a činí kompromisy, aby se dokázali dohodnout či jen dosáhnout většinového rozhodnutí. Za nedotknutelné považují zásady, jež daly jejich společenství vzniknout.
Republikánská strana v její dosavadní podobě se vám nemusela líbit, mohli jste nesouhlasit s hodnotami, které vyznávala, s politickou praxí, k níž se uchylovala. Fungovala však s respektem k základním pravidlům politiky.
Donald Trump jako excentrický nabob okázale ignoruje principy, k nimž se republikáni společně hlásili a pokoušeli se je prosadit. Organizujícím principem jím vedené Republikánské strany je „nákup za účelem prodeje“.
Je čas se rozloučit s Republikánskou stranou
Pokud Trump své volební tažení dotáhne k prezidentské nominaci, s Republikánskou stranou, jak jste ji dosud znali, je na čase se rozloučit. Stejně tak jako s americkou politikou, která navzdory své těžko stravitelné teatrálnosti spolehlivě odfiltrovávala extrémy a oddělovala použitelné od nepoužitelného.
Pro politiky, kteří ji dodnes reprezentovali, nastává těžký čas. Situací, kdy se máte řídit čistě svědomím, není v politice mnoho. Rozhodnutí stranu kvůli Trumpovi opustit a nepodpořit ve volbách politika, jehož si dle stanovených regulí zvolila, může být jednou z takových výjimek, kde aplikace vyššího principu mravního má své opodstatnění.
Američané stojí před důležitým rozhodnutím. Mohou si vybrat podomního psychoterapeuta nabízejícího placebo na vážné nemoci, jimiž jejich společnost trpí. Nebo si mohou zvolit, že preferují politiku, s veškerou její nevábností, dohadováním, natahováním i špínou.
Těžko to k jejich sluchu dolehne, ale nejsou ve svém zvažování budoucnosti politiky sami. Rozhodují se současně s námi, kteří jsme zastupováni politiky majícími voliče za zvěř hodnou předhození té nejšpinavější kůstky nebo zaměňujícími stát za firmu hodnou korporátního řízení.
