Nemělo by smysl snažit se přebít události, které se ve středu odehrály ve washingtonském Kapitolu nějakým dramatickým slovníkem. A bylo by to i marné, útok zdivočelého davu na americký Kongres byl šokujícím vyústěním už tak politicky a společensky z kloubů vymknutého prezidentství Donalda Trumpa. Vyplatí se tedy maximální věcnost.
Svou vlastní vinou Trump prohrál Bílý dům. Jen a právě jeho vinou republikáni přišli o většinu v americkém Senátu. A jen svým vlastním přičiněním začal prezident ztrácet kontrolu nad republikánskou stranou mnohem dříve, než kdokoli mohl ještě uprostřed tohoto týdne předpokládat. Trump si nasadil dvojitého nelsona a praštil sám sebou na lopatky.
Nemohl za to, že s únorovým úderem epidemie koronaviru v USA šla do té doby dobře šlapající ekonomika (s historicky nízkou nezaměstnaností) do kolen. A Američané mu to také nevyčítají. Pokud byl jeden jediný ukazatel, v němž hodnotili před listopadovými volbami jeho výkon stále většinově kladně, pak to byla právě ekonomická politika.
Lidé zbytečně umírali
Jenže svým přístupem k pandemii Trump tuto velkou výhodu, která se mu nabízela v souboji s Joem Bidenem, zcela prohospodařil. Skutečné nebezpečí koronaviru vědomě utajil, a i když se to Američané dozvěděli až se zpožděním z knihy Boba Woodwarda, tušili to tak nějak od začátku.
Z nošení roušek Trump nesmyslně učinil jedno z bojišť kulturní války. Vědce ve svém týmu potlačil, a doporučil místo toho lidem, aby si píchli dezinfekci do žil. Když se pak sám nakazil, vyléčil se díky exkluzivní kombinaci léků, která je jeho spoluobčanům naprosto nedostupná.
To nebyl krizový management, ale politické šarlatánství. Hazard, který zdravotní dopady epidemie v USA zhoršil, lidé umírali zbytečně. Proto také Trump prohrál prezidentské volby.
Vlastně neprohrál. Protože to byl samozřejmě podvod, on přece neprohrává. Nikdy! S mlhou před očima prezidenta od voleb nic jiného nezajímalo. Ani souboj o dvě senátní křesla ve státě Georgia. Trump jen markýroval, že mu záleží na republikánských kandidátech, ale ve skutečnosti to zase bylo celé jen o něm.
Právě na Georgii soustředil svou umanutou energii, že volby byly zmanipulované, zmanipulované a ještě jednou zmanipulované. Postavil proti sobě tamní kandidáty do Senátu s republikánským vedením státu. Kandidáti navíc měnili svoji předvolební "message" podle toho, jak Trump zrovna pískal. A stalo se, co se muselo stát.
Část republikánských voličů nakonec pořádně nevěděla, proč by měla jít volit, a zůstala doma. Zatímco účast černošských demokratických voličů, kteří v Georgii tvoří přes třetinu obyvatel, byla toto úterý v senátním rozstřelu vyšší než v prvním listopadovém kole senátních voleb. U republikánů to bylo naopak - přišlo jich méně.
Historický otisk bude menší, mělčí
Trump tak politicky prohospodařil vše, co se dalo. Před čtyřmi roky měl Bílý dům a republikánskou většinu v obou komorách Kongresu. O dolní Sněmovnu reprezentantů přišel už v roce 2018, o Bílý dům před dvěma měsíci, a teď bezohledně zahodil i Senát. A to skutečně jen pro svoji marnivost.
Místo republikána tak bude šéfem rozpočtového výboru Senátu demokrat Bernie Sanders. Místo republikána bude jednací agendu Senátu určovat jeho nový šéf, demokrat Chuck Schumer. Místo vyšetřování podnikatelských aktivit Huntera Bidena v Číně a na Ukrajině se bude vyšetřovat Trumpův rodinný klan.
Trumpovy politické zisky projdou demolicí. Jeho největší legislativní úspěch, daňovou reformu, mu demokraté nejspíše zruší. Trumpovo deregulační tažení obrátí o 180 stupňů, stejně tak i energetickou politiku. A když budou hodně při chuti, posunou zdravotnickou reformu Baracka Obamy (tu, již chtěl Trump odvolat) o další krok k všeobecnému zdravotnímu pojištění evropského typu.
Trumpova stopa v americké politice nezanikne, desítky jím jmenovaných federálních soudců a navrch k tomu tři noví konzervativci v Nejvyšším soudu USA zde zůstanou na roky. Ale mnohde jinde bude Trumpův otisk umenšen, někde i docela zmizí.
Vlastně nezmizí. Vždyť na světě ještě nebylo a není většího z prezidentů! Žádný politik lidu nerozumí jako on, a nikdo není na oplátku lidem tak milován jako on! Přesně v této pyšné víře Trump ve středu vyslal své voliče na Kapitol, aby zákonodárcům ručně vysvětlili, komu Amerika navzdory listopadovým volbám říká a bude říkat pane. A připomenout to měli především republikánům, kdyby snad nevěděli, komu patří jejich strana.
Do lodi začalo téct
Trump, Trump, Trump!, dunělo Kongresem. Ale ani v tom virválu nešlo přeslechnout prasknutí. Zajatecká želízka, která Trump před čtyřmi roky nasadil republikánské straně, se právě rozlomila.
Viceprezident Mike Pence, republikánští senátoři, lidi z Trumpova kabinetu…, najednou vypovídají smlouvu naprosté loajality a slepé oddanosti, odcházejí. A je jedno, zda zbaběle opouštějí loď, nebo skutečně našli vlastní páteř. V prvním i druhém případě to shodně ukazuje, že Trumpovo sevření, kterým dosud jako had Ká z Knihy džunglí hypnotizoval republikánskou stranu, povolilo.
Trump není ani zdaleka vyřízen. Jeho příznivci, i když i jejich řady po středě patrně prořídly, stále představují obrovskou moc. Ale jestli si ještě před pár dny bylo jen těžko možné představit, že by někdo z vůdčích republikánů oznámil záměr kandidovat na prezidenta v příštích volbách, pak dnes už není.
Když se Trump teď podívá ve své samotě do zrcadla, uvidí tam slovo lúzr. A to hned třikrát. Jednou za ztracený Bílý dům, jednou za Senát, jednou za pád z podstavce nedotknutelného lídra sil až nadlidských. Trump sestoupil mezi obyčejné politické smrtelníky. Mnozí republikáni teď už nemají strach z jeho politické síly, ale z jeho nebezpečné až destruktivní lidské slabosti.
