Donald Trump je americký prezident. Banální věta, řeknete si. Ale ne tak docela. Možná příliš často vidíme v Trumpovi, jeho rozhodnutích a jeho prohlášeních právě jen Trumpa, a ne amerického prezidenta.
Pořád představuje systém a zemi, která přes všechny rozdíly sdílí názory na svět a představy o světě většiny z nás. Těch, kteří chceme žít v demokracii a svobodě. Zní to možná stále poněkud pateticky, ale člověk obvykle pochopí důležitost některých věcí až tehdy, když je ztratí.
Spojené státy jsou pořád největší demokracií, jakkoliv se Donald Trump do tohoto obrazu moc nehodí. Je ale paradoxně znakem síly systému, že dokáže kontroverzního vůdce, jako je současný prezident, nejen přežít, ale částečně ho i vstřebat. Americkou politiku vytvářejí i za Trumpa stále lidé, kteří mají racionální pohled na dění ve světě a na způsob hájení amerických zájmů.
Už od dob prezidentské kampaně mu kritici vyčítají, že je vůči Rusku příliš shovívavý a jde Vladimirovi Putinovi na ruku. Na úkor střední a východní Evropy.
Když si ale vedle sebe položíme řadu kroků, které Trump a jeho administrativa podnikli, tak nám z tohoto puzzle proruský prezident moc nevychází. Varuje Německo před přílišnou závislostí na ruském zemním plynu a hrozí sankcemi firmám, které se podílejí na stavbě plynovodu Nord Stream 2 z Ruska do Německa.
Za Trumpova prezidentství dodaly Spojené státy Ukrajině protitankové střely Javelin, které výrazně pomáhají ukrajinské armádě na Donbasu. Tvrdě vystoupil proti venezuelskému vůdci Madurovi, kterého naopak u moci drží zuby nehty Moskva.
A ve středu uzavřel v Bílém domě dohodu s polským prezidentem Andrzejem Dudou. Do Polska pošle tisíc vojáků navíc. Přesunou se sice z jiných míst Evropy, patrně z Německa, ale ochota Američanů poslat víc síly blíž k Rusku prostě existuje i za Trumpa. Polsko také nakoupí od Spojených států dvě miliardy kubíků amerického kapalného plynu. Přeprava amerického plynu je jednou z cest, jak diverzifikovat zdroje v Evropě.
Spíš než upozorňovat na Trumpovy domnělé proruské sklony bychom bohužel měli hledat problém doma. Na naší straně. Prezidenta Miloše Zemana Trump v Bílém domě nechce, natož aby na jeho počest nechal nad budovou přeletět letoun F-35, jako se to stalo Dudovi (Polsko kromě plynu koupí také tato letadla).
Přes veškerou vzájemnou nenávist se hlavní politické síly v Polsku - vládní konzervativní Právo a Spravedlnost a opoziční liberální Občanská platforma - naprosto shodnou v důležitosti spojenectví s USA. U nás je vláda závislá na podpoře komunistické strany, která by nepochybně přítomnost tisíce amerických vojáků v České republice odmítla.
Toto je náš problém. Ne vstřícnost nebo měkkost Trumpa vůči Putinovi.
A Trumpova údajná láska k diktátorům? Ano, s výrazy úcty a uznání vůči severokorejskému lídrovi Kim Čong-unovi to přehání, ale pokus přimět Severokorejce k dohodě přece není sám o sobě ničím zavrženíhodným. Ani když se úspěch nedostaví.
Co snad lze právem Trumpovi vyčítat, je jeho ideologicky motivovaný odpor vůči Evropské unii. Ale že by kopal hrob Severoatlantické alianci a pohřbíval v něm východoevropské spojence? Nic tomu nenasvědčuje. Rozhodně ne vyslání vojáků do Polska.
