"Co mají společného prezidenti Clinton, Bush, Obama a Trump?" ptá se americký esejista Tanner Greer z webu The Scholars's Stage. Každý z nich začínal své funkční období s přesvědčením, že Amerika potřebuje nějaký druh "resetu" vztahů s Ruskem. Každý si myslel, že to bude snadné, že stačí jen ten správný přístup a půjde to. Každý byl zklamán. A každý odešel z úřadu s horšími vztahy s Rusy, než když tam nastoupil. "Že by to bylo tím, že Rusové jsou tím problémem?" ptá se Greer.
V americkém Centru pro strategická a mezinárodní studia se podívali na dohodu o nerostných surovinách, jejíž druhou variantu nyní Washington poslal Ukrajincům a která by měla dát americkým společnostem výsadní právo na polovinu odhadovaného nerostného bohatství země. Pomineme-li etickou stránku věci, narazili autoři na několik problémů.
Zaprvé, existuje jen velmi málo údajů o tom, zda by těžba byla komerčně rentabilní. Stávající mapování provedl před 30 až 60 lety Sovětský svaz a opírá se o staré průzkumné metody.
Za druhé, válka zničila základní infrastrukturu. Těžba patří mezi energeticky nejnáročnější odvětví na světě, přičemž téměř polovina ukrajinské kapacity na výrobu elektřiny byla zničena.
A konečně, těžba je dlouhodobá a kapitálově náročná investice. V celosvětovém měřítku trvá vývoj dolu v průměru 18 let a vybudování dolu a separačního závodu stojí 500 milionů až jednu miliardu dolarů. Nový důl může fungovat více než 50 let. Bude někdo investovat tolik peněz v tak nejisté oblasti?
Americký ministr financí Scott Bessent si zjevně myslí, že ano. Nerostný "deal" obhajoval v listu Financial Times. Připomněl, že s návrhem přišel původně ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Uznal, že "Ukrajinci jsou stateční a zaslouží si prosperitu", ale k tomu je potřeba kapitál. Dohoda znamená, že Ukrajina bude odvádět příjmy z ropy, plynu, infrastruktury a nerostných surovin do fondu, který budou vlastnit a spravovat USA. To podle něj zajistí transparentnost, omezí korupci a přiláká na Ukrajinu soukromé investice. Bude to jasný signál Rusku, že USA na Ukrajině mají dlouhodobě zájmy. A výnosy budou reinvestovány na Ukrajině (ale stále ve vlastnictví USA).
Dokážeme uspokojit poptávku po obraně, pokud nám Evropa dá signál, tvrdí největší evropská zbrojovka BAE Systems. Podle agentury Reuters to řekl generální ředitel zbrojovky Charles Woodburn. Uvedl ale, že aby tak učinil, musí vlády poskytnout dlouhodobé záruky. Woodburn novinářům řekl, že veškeré problémy s rozšířením lze překonat. "Myslím, že jsou to věci, které zvládneme, pokud dostaneme jasný signál o poptávce." Analytici Deutsche Bank uvedli, že jenom náprava posledních deseti let nedostatečných výdajů členů NATO by stála 800 miliard eur.
Jeffrey Blehar, komentátor nejvlivnějšího amerického konzervativního listu National Review, vysvětluje, proč se Trump tak pustil do Zelenského. Je to všechno osobní!
Blehar připomíná, že Donald Trump kdysi kvůli Ukrajině a Zelenskému čelil v roce 2019 prvnímu impeachmentu - pokusu o odvolání. Byl obviněn z nepatřičného zasahování do voleb v roce 2020 tím, že na Zelenského tlačil, aby prozkoumal podrobnosti o finančních pletkách Huntera Bidena, "nepovedeného" syna Joea Bidena.
Zároveň čelil Trump první tři roky vlády kauze "Russiagate", podle které se na Trumpově volebním vítězství podílelo Rusko. Takže Trump cítil, že demokraté a establishment proti němu nespravedlivě využili Rusko jako klacek.
Podle Blehara je to jasné: "Promiňte, že pochybuji o tom, že Trump jen vyjednává jako velký obchodník nebo hraje geopolitickou hru šachového mistra. Vždycky jsem ho považoval za mnohem jednoduššího člověka a pokaždé se mi to potvrdilo. Jeho postoj k Ukrajině odpovídá jeho celoživotnímu postoji, kdy většinu zemí považuje v podstatě za parazitující na Spojených státech (odtud jeho pohrdání NATO a EU). Reflexivně také pohrdá 'slabou' Ukrajinou vůči historicky 'silným' Rusům. Co je však důležitější, Trump Zelenského a Ukrajinu nenávidí, protože se stali symbolem pro všechny síly, které Trumpa po léta trápily."
