Podivuhodně se vyvíjí česká kauza "domácí úkoly". Zhruba 1500 rodičů podepsalo petici, která žádá zrušení povinných úloh zadaných na doma. Výsledek? Ministerstvo školství v dubnu rozešle školám doporučení, aby známky z úkolů zásadně neovlivňovaly výslednou známku z předmětu. Mluvčí ministerstva Aneta Lednová popsala obsah onoho doporučení: "Půjde o shrnutí toho, co nyní platí a jak mohou školy postupovat, aby se domácí úkoly nezneužívaly k nadměrnému zatěžování žáků."
K počtu petičníků: je jich, jak uvedeno, cirka 1,5 tisíce. V srpnu 2022 sdělil Český statistický úřad následující: "V uplynulém školním roce navštěvoval základní školy v Česku nejvyšší počet žáků za posledních 17 let. V září 2021 jich bylo v základních školách zapsaných téměř 965 tisíc…" To znamená, že si stěžovalo 0,15 procenta rodičů. Tolik stačí k tomu, aby ministerstvo "vzalo zpátečku" a de facto se stavělo proti povinným domácím úkolům. - Co udělá, až třeba 15 procent rodičů podepíše petici, že chce domácí úkoly?
Kantor běžně úkoly neznámkuje, pokud jsou zadány na procvičování látky. Pokud ale třeba zadává, aby si žák doma připravil referát či vyhledal informace, pak výsledek, například prezentaci před třídou, učitel logicky hodnotí. Když žák úkol nevypracuje, zřejmě dostne pětku. To ale nejspíš skončí, z přípravy doma se stane ryze dobrovolná věc. OK, s tím se dá žít, má to však důsledky. Kupříkladu ty, že se mnohem víc věcí bude muset dělat ve škole, probere se tedy méně látky. Dále ministerstvo žádá, aby se "úkoly nezneužívaly k nadměrnému zatěžování žáků". Podivná úvaha, jež počítá s kantorem, který schválně děti přetěžuje, jde proti nim.
Podle studie institutu Cerge z roku 2019 tráví čtvrťáci nad úkolem na jednu vyučovací hodinu průměrně 13 minut, žáci osmých tříd jen devět, což je nejméně ze 45 sledovaných zemí.
O úkolech jsem nedávno psal, naprosto chápu, že mohou představovat problém pro děti z rozvrácených rodin, vyloučených oblastí, pro děti, o které pečuje matka samoživitelka atd. Mohou představovat zátěž pro děti s nejrůznějšími problémy, které vyžadují větší péči. Nevím, jakou část z petičníků tvoří takoví rodiče. Pokud kantor dává úkolů moc, mučí děti, viděl bych to na jednání s třídní učitelkou, na třídních schůzkách, případně s vedením školy.
Ale tažení proti domácím úkolům? Není to postavené na hlavu? Dá se všechno naučit ve škole? Ve třídách se setkávají děti naprosto odlišných úrovní chápání, některým bystrým jistě výuka stačí, ale kolik jich napočítáme?
Argumenty proti úkolům shrnuje pedagožka Helena Zitková z Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. Úkoly podle ní děti i rodiče stresují, děti jsou unavené, nechtějí je dělat, rodiče je nutí, vyvolává to vzájemnou frustraci, křik, hádky a pláč… Úkoly jsou také diskriminační, "škola nemůže žákům v jejich domácím prostředí zajistit a zaručit rovné podmínky pro vypracování domácích úkolů", stojí v petici. Hodnocení známkou je též diskriminační, "domácí úkol mohl být vypracován jinou osobou, případně za pomoci jiné osoby". Plnění úkolů je prý "často vymáháno pod hrozbou trestu, poznámky nebo výchovného opatření" a "jedná se o manipulační a nátlakové techniky. Tyto toxické způsoby komunikace do moderní školy nepatří".
Wow! Kantor, který vyžaduje domácí úkol, porušuje zákon
Učitelé dostávají těžce naloženo, ale tím to zdaleka nekončí. Petice vychází z právní analýzy advokátní kanceláře Keltner Legal: školský zákon upravuje vzdělávání ve školách, ne ve volném čase žáků. K úkolům neexistuje právní základ, dají se zadávat pouze jako doporučení a musí být ryze dobrovolné.
Soda. Kantor je vykreslen jako tvor ničící domácí pohodu a de facto známkující rodiče. Jako žákovi za komunistů se mi o něčem takovém ani nesnilo. Jako kantor dnešní doby bych taky zajásal: úkoly buď žádné, nebo dobrovolné. Ubyde práce.
Ubyde ovšem taky dětí, které se něco naučí, protože bez domácího procvičování se třeba angličtinu, chemii, dějepis, češtinu nenaučíte. A pokud máte ve třídě 25 až 30 dětí, není čas procvičovat. Pokud děti často učí kantoři bez patřičného vzdělání a pokud ti se vzděláním nemají nástroje, jak si vynutit kázeň, bez domácího učení to zjevně nejde.
Mění se doba, mění se přístup ke všemu včetně školy. Rodiče do výuky čím dál víc zasahují. Když jim přijde domů ajťák opravit počítač, mlčí jak pěny. Pedagogy jsou však od přírody, vědí, jak se mají jejich děti učit. Rodiče - ne všichni, je jich menšina, ale hlučná, aktivní - prolamují prostředí škol a stavějí se za katedry, ač mnozí nikdy neučili. Škola je něco jako fotbal, hokej, silniční zákon - každý jí rozumí.
Typický je "legislativní průlom": školský zákon se netýká volného času žáků. Kantor, který vyžaduje domácí úkol, porušuje zákon. Vůbec se nepočítá s tím, že by mohl chtít, aby děti něco uměly. A celé to spustí 0,15 procenta rodičů. New age.
Do nového věku patří, že "děti jsou ve stresu a unavené", "rodiče jsou ve stresu a unavení" a stresuje je touha školy, aby se děti něco naučily, byly zodpovědné. Všichni jsme ve stresu a unavení, kantoři jsou ve stonásobném stresu a únavě, mleti mezi kameny komandujících rodičů, nemožnosti vynutit si kázeň, strachu vedení škol z tlaku rodičů atd.
Jsme už moderní společnost, každý má právo na všechno, na jedničky, vědění bez učení, nestres, neúnavu, možnost kecat učitelům do práce. Děti mají právo se neučit, odpočívat, nedělat.
Výsledek je snadno představitelný. Domácí úkoly buď žádné, nejjednodušší, nebo dobrovolné. Učitelka jen doporučí "tohle, pokud nebudete unavené a budete mít chuť, si procvičte, ale nemusíte". Ve třídách se prohloubí rozdíly mezi žáky, ti chytří, naučení se budou nudit, ti méně zdatní budou mnohem víc brzdit probírání další látky. Pak přijdou přijímačky na střední školu a rodiče budou křičet: "Jak to, že jste Matýska, Xeničku, Filípka nic nenaučili? Jak to, že ho nepřijali? Máme přece právo na úspěch!"
