Ministr průmyslu Jan Mládek se pustil do řešení problému limitů uhelné těžby v severních Čechách. Slovem „problém“ budiž rozuměn dlouholetý nátlak na zrušení limitů, a tím pádem nejistota lidí, kteří v okolí povrchových dolů žijí a pracují. Limity jako takové problémem, který by bylo třeba z podstaty vyřešit, nejsou. Mohly by klidně platit dál, pokud by vláda chtěla a přizpůsobila tomu surovinovou a energetickou politiku.
Ale je dobře, že vyložila karty na stůl a rozhodla se říct A, nebo B. Mládek, zdá se, přistupuje k věci zodpovědně. Objíždí města a obce, rozdává rozhovory, vysvětluje. Vyložil karty na stůl. To je správné.
Být to v některými byznysmeny vzývané „dynamické“ a „regulacemi nesvázané“ Číně, nikdo by se nejspíš s lidmi nebavil, Horní Jiřetín by se zboural a uhlí vytěžilo. Ve vyšším zájmu roztočených kol ekonomiky a domnělé prosperity. Takový přístup známe, bohužel, z dob socialismu i od nás. I jeho drsné „neekonomické“ následky – zničenou zemi, vykořeněnost, rozvrácená měřítka hodnot.
Jakkoli by mělo jít o samozřejmost, je v souvislosti s limity úlevné slyšet ministra, jak říká, že „politika je slaďováním zájmů“. Čili zájem rubat, obchodovat s uhlím, topit v elektrárnách a tak dále není nijak nadřazen zájmu zachovat Horní Jiřetín a Černice. Aspoň že tak.
Při „slaďování zájmů“ by se ovšem mělo vycházet z axiomu, že bourání obcí je barbarské a nebudeme opakovat chyby předků. To je základ. Devastace paměti se nedá porovnávat s energetickou bilancí a příslibem zachování pracovních příležitostí v hornictví a příbuzných oborech. Buď jedno, nebo druhé. (Zbourání Horního Jiřetína by mimo to znamenalo nejen kulturní a morální, ale i čistě ekonomickou škodu.)
Jan Mládek zájmy zatím vyladil tak, že doporučí vládě výběr mezi zrušením limitů (a povolením nové těžby) na dole Bílina a tímtéž na Bílině plus na dole ČSA, který je na dosah Horního Jiřetína a sousedních Černic. Rozšíření ČSA by zasáhlo „jen“ jižní cíp Jiřetína.
Zbylé možnosti, tedy zachování současných limitů anebo jejich úplné zrušení, kterého se domáhají důlní zaměstnanci, jsou podle Mládka nepravděpodobné. Na stole nejspíš budou obě „střední“ varianty. I mezi nimi je ale podstatný rozdíl.
Limity na dole Bílina dnes chrání území, na kterém nejsou žádná lidská sídla (ministr řekl, že se tam byl osobně přesvědčit). Čerstvě zvolení starostové, konkrétně Mariánských Radčic a Braňan, dokonce podle Mládka o těžbu v katastru svých obcí stojí, protože si od ní slibují vylepšení rozpočtu.
U dolu ČSA je situace úplně jiná. Nad uhlím stojí Horní Jiřetín a Černice. Ve volbách tu zvítězila reprezentace, která prolomení limitů odmítá (starostou Jiřetína je Vladimír Buřt ze Strany zelených). Stovky místních na ně přísahají, jiní by je naopak klidně zrušili, nemovitosti prodali a odstěhovali se. V každém případě je to pro tamní lidi mimořádně citlivá otázka. Není přehnané říct, že bytí a nebytí.
Možnosti, že by se prolomily limity na dole ČSA, ale Horní Jiřetín by, možná až na pár domů, zůstal stát, ministr Mládek říká „malé prolomení“. Přeložme to: malé, ale prolomení. Těžební jáma, prach a hukot rypadel by se přiblížily na samý okraj dvoutisícového městečka. Životní prostředí by se nemohlo nezhoršit, kvalita života by klesla. Působilo by to spíš jako předzvěst dalšího prolamování a bourání. Vzkaz – tady to dřív nebo později zanikne, nemá to cenu.
Je tu ještě jeden faktor – zatímco Bílina patří polostátnímu ČEZu, důl ČSA Severní energetické, ve které má největší podíl miliardář Pavel Tykač. Muž, na kterého eufemismus „kontroverzní finančník“ opravdu sedí. Kdyby měla vláda prolomit limity u Jiřetína, musela by zároveň obhájit, proč jde vstříc nejen horníkům, ale také Tykačovi. Do toho se některým politikům možná úplně nechce.
Pochopitelně, pokud by vlastník velkolomu ČSA o „malé prolomení“ vůbec stál. Je možné, že usoudí, že by se mu „malé“ stejně nevyplatilo, a bude - s podporou horníků - hrát všechno, nebo nic.
Za prolomení nebo přímo zrušení limitů budou lobbovat zaměstnavatelé a odbory. Ale i jejich zájmy, jakkoli někdy to vypadá tak, že stát řídí „tripartita“, jsou jen dílčí. Zaměstnanost je důležitá, ale ani v Podkrušnohoří přece není jediným řešením uhelná ekonomika na věky věků. Vláda by neměla ustoupit od „slaďování zájmů“ a nanejvýš by měla prolomit limity na dole Bílina. Ne na dole ČSA, a bourání v Horním Jiřetíně nepřichází v úvahu už vůbec. Není důvod, kromě zachování pracovních míst v hornictví po roce 2022 (a Tykačova byznysu).
Sám ministr Mládek přece řekl: „Pokud je to o tom, jestli jsme schopni zvládnout bez prolomení limitů na dole ČSA zásobování elektřinou a teplem - tak jsme.“
Takže, o čem je tu vlastně řeč?
