Minulý týden měli někteří optimisté v Česku dojem, že je co slavit. Krajský soud v Brně rozhodl: policie nesmí žádat předložení dokladů bez zákonného důvodu. Rozsudek se týkal právničky Zuzany Candiglioty, jež se ve vlaku odmítla legitimovat a již pak odvezli na služebnu. Buzerace, jakou zná nemálo místních občanů.
Do kupé, kde seděla Zuzana Candigliota, přišli policajti a žádali doklady totožnosti. Prý běžná policejní kontrola. Posléze dodali, že probíhá akce „Morava“, kontrola nelegálních migrantů. Candigliota je právničkou Ligy lidských práv a odmítla předložit papíry. Strávila dvě hodiny na služebně, podstoupila dvakrát osobní prohlídku.
Podle soudu není možné vynucovat kontrolu totožnosti jen proto, že se osoba nachází v prostoru, kde by se mohli vyskytnout i nelegální migranti, když je i slepému jasné, že ona osoba není ilegál. Policie si trvá na svém (na buzeraci máme právo). Podala kasační stížnost. Není divu, na občany je zvyklá se kasat.
Jde o výhru občana nad systémem? Trochu to tak vypadá, leč nemylme se. Hned několik faktorů tu radost zpochybňuje. Zuzana Candigliota je právnička, nakládá s paragrafy, navíc se zabývá přímo lidskými právy. Exportní souběh, umí se bránit.
Za druhé je tu ta neochota policie rozsudek uznat. Za třetí podle náhodných průzkumů (jeden dělal kupříkladu web iDnes.cz) značné síle lidí vůbec nepřijde divné předkládat své osobní doklady, i když k tomu není důvod.
TV Nova se ptala lidí na ulici, jestli by jen tak ukázali občanku. Některé odpovědi: „Blbá doba, když přijdou, tak já jim ji klidně dám.“ „Asi by mi to nevadilo, no, když je to takový dneska všechno složitý a napjatý.“ „Myslím si, že opravdu by měl člověk ukazovat doklad policii kdykoliv.“
Cosi jako božská kontrola
Část tuzemců vyznává pojetí policie jako jakési božské kontroly: nezdáš se jí? Tak koukej navalit občanku a drž zobák, nebo tě zhaftne. Strašné. Smysl policie je úplně jinde. Má nás chránit před riziky. Ne otravovat, když má blbou náladu, ne předvádět svou moc.
Dalším důvodem značně krotícím přílišný občanský optimismus je zákon o policii, paragraf 63, který hovoří o prokázání totožnosti a o tom, kdy a od koho je policista oprávněn je vyžadovat. Podívejme se na body, které lze zneužít či natahovat.
Hned na začátku, v písmenu b) se píše o osobě „zdržující se v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky“. Na ten se mimochodem zřejmě odvolávali policisté z akce "Morava". A jak dopadli.
Klasický „gumák“, gumový bod. Prostorem, kde se mohou zdržovat cizinci-ilegálové, je dnes celé Česko (celá Evropa). Jenomže když na kontrolujícího příslušníka Policie ČR promluvíte plynulou češtinou a vypadáte, že jste se narodili v Podolí, tak zjevně důvod chybí. Nevadí.
Písmeno c) říká, že občanku musí vytasit osoba „bezdůvodně se zdržující v bezprostřední blízkosti policií chráněného prostoru nebo v místě, z něhož lze tento prostor účinně ohrozit“. Co to je „bezdůvodně se zdržující“? Jdete si koupit mléko; jste bezdůvodně se zdržující? Závisí to jen na posouzení policajta.
Mimořádně kvalitně vyrobenou zákonnou pryží je písmeno e) pojednávající o osobě „odpovídající popisu hledané nebo pohřešované osoby“. Potíž je v tom, že tohle policajt může říct každému. Bránit se? To chce čas a pevné nervy. Museli byste donutit strážce zákona, aby vám ukázal fotku onoho hledaného muže či ženy. A příslušník pořád může tvrdit: Má nos? Má. Má uši? Má. Má bradu? Má. Aha!
Poslanec to neřeší, rád vytasí průkaz
Písmeno h) je pologumák týkající se osoby „zdržující se v blízkosti místa, kde došlo ke spáchání trestného činu nebo správního deliktu, k požáru anebo jiné mimořádné události“. Zneužitelné, i když pochopitelné.
V pořádku se na první pohled jeví písmeno j) hovořící o osobě „která je oznamovatelem podezření ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu“. Fotograf Ludvík Hradilek je však důkazem, že i tento bod je z gumy. Šel se zeptat policejní hlídky, jestli by neměla oddělit hádající se demonstranty. Nešel nahlásit ani správní delikt, ani trestný čin. Jen se zeptal. Výsledek dotazu? Chtěli občanku, on ji odmítl dát, odvezli ho na stanici atd. atd.
Znát totožnost oznamovatele může být vhodné či nutné. Ale ne v situaci, kdy policajt kouká na to, jak pár lidí přímo před ním úmyslně narušuje povolenou demonstraci.
Písmeno l) mluví o prokázání totožnosti „při plnění jiného úkolu, je-li to nezbytné k ochraně bezpečnosti osob a majetku, veřejného pořádku nebo pro předcházení trestné činnosti“. Vypadá taky jako kvalitní pryž.
Odtud plyne: lepší to hned tak nebude. Málokdo z nepoddajných má čas se s policajtem hádat, jít do konfliktu, který skončí na služebně či v poutech. Važme se lidí, jako je Candigliota nebo Hradilek, že do toho jdou.
Zákon o policii připomíná gumu do praku. Dá se neobyčejně dobře natahovat. Pokud by se mělo něco změnit, musel by být přepracován paragraf 63. Práce pro ministra vnitra či pro poslance. Kteří ovšem při namátkové policejní kontrole pyšně vytáhnou poslanecký průkaz, a je vymalováno.
