Kam až může člověka dohnat strach ze stárnutí? Toto téma zpracovala francouzská režisérka Coralie Fargaet, jejíž body horor Substance nedávno vstoupil do českých kin. Bývalá hollywoodská hvězda Elisabeth, kterou ve snímku představuje Demi Moore, právě oslavila padesátiny a v branži o ni přestává být zájem. V zoufalství propadá zázračné substanci, díky níž se vrací mladší a krásnější verze jí samotné, která s sebou ale nese i nehezké vedlejší účinky.
Téma je aktuálnější než kdy dřív. Podle reportu Mezinárodní asociace estetické medicíny ISAPS vzrostl mezi lety 2019 a 2023 celosvětový počet chirurgických i nechirurgických estetických zákroků o 40 %. Nejoblíbenějším operativním úkonem je liposukce, kdežto mezi neoperativními procedurami vévodí aplikace botulotoxinu a kyseliny hyaluronové. Oba tyto méně invazivní zákroky se často používají právě ke zmírnění známek stárnutí.
Krom toho, že přibývá lidí, kteří vyhledávají péči plastických chirurgů či chiruržek, se posouvá věk, v němž ji podstupují, a to oběma směry. Někteří lidé chtějí vylepšit svůj vzhled ještě hluboko v důchodovém věku, jiní si zase přejí zmírnit vrásky, které zatím ani neexistují. U těch prvních hraje roli mimo jiné prodlužující se průměrná délka dožití. My se zaměříme na ty druhé - rostoucí počet mladých lidí podstupujících procedury, které mají bojovat proti toku času.
Již zmiňovaný dokument mezinárodní asociace uvádí, že aplikace botoxu je nejoblíbenějším neoperativním zákrokem mužů i žen ve všech věkových kategoriích. Nejčastěji za něj platí lidé ve věkové skupině 35 až 60 let. Ale stává se také nejoblíbenějším kosmetickým úkonem, o který žádají klienti ve věku 18 let a mladší, čímž botox v předchozích letech překonal plastiku nosu. Také podle americké CNN vzrostl mezi lety 2019 a 2022 počet devatenáctiletých a mladších lidí, kteří vyhledávají modulační injekce, o 75 procent.
Stále častěji se tak můžeme setkat se souslovím baby botox nebo preventivní botox. Jedná se o tutéž jedovatou látku, pouze aplikovanou v menším množství pro "mladší klientelu bez hlubokých vrásek". K sedmadvacátým narozeninám si jej nadělila třeba gymnastická hvězda Simone Biles - a výplň už alespoň prozatím znovu neopakovala, protože zjistila, že při vystoupeních nemůže ovládat svou mimiku.
Kdo tráví čas na sociálních sítích, ví, že tlak na to mít mladou tvář je ohromný. Referenční věk už přitom není pětadvacet; takto staré ženy se nezřídka chlubí, že vypadají na devatenáct - ať už zásluhou injekční stříkačky či přirozeně. Jejich o pár let starší souputnice zase ukazují do kamery, jakou úlevu cítí, když botox ve tváři začne konečně účinkovat a se zvednutím obočí se jim nezkrabatí čelo.
A pak je tady kontrakultura - dvacátnice, které na videích předvádějí mimická cvičení, aby demonstrovaly, jak vypadá "normální osmadvacetiletý obličej bez botoxu a výplní". Nebo také třicátnice a čtyřicátnice s dokonale vypnutou pletí, které tvrdí, že za to nemůže chirurg, ale obličejová jóga, na niž vám poskytnou slevový kód.
Botoxový paradox
Jeden by mohl celé téma smést ze stolu s tím, že je to povrchní záležitost. Ale ohromný tlak na mladistvý vzhled, kterému ženy čelí, není radno podceňovat nejen kvůli psychickým, ale i zdravotním dopadům předčasné prevence stárnutí. Plastičtí chirurgové upozorňují, že aplikace botoxu každé tři nebo čtyři měsíce po celé roky, ba dokonce dekády, může paradoxně vést k předčasné atrofii obličejových svalů, tedy jejich tenčení. A tak se dostáváme do začarovaného kruhu, kdy je třeba "napumpovat" botoxem svaly ochablé kvůli téže látce.
Nemá se jednat o démonizaci omlazujících zákroků. Ale asi všichni tušíme, že před třicítkou je na omlazení ještě trochu brzy. Jenže pokud vídáme desítky minut denně, jak do přední kamery telefonu mluví obličeje, na nichž se neobjeví jediná rýha, a jsme přitom konfrontováni s vlastními prohlubujícími se vráskami, je těžké injekční stříkačce odolat. Zvlášť když to stojí pár tisíc a ani nemusíte pod narkózu.
Letošní studie Boston University Chobanian & Avedisian School of Medicine ukázala, že čas strávený na sociálních sítích souvisí s pravděpodobností, zda člověk podstoupí estetický zákrok. Vliv má také sledování influencerů, celebrit a účtů estetických klinik, ale i to, jestli a jak často používáme aplikace pro editování vlastních fotografií. Vzniká pak nesoulad mezi tím, jak jsme zvyklí vídat naši tvář v digitálním prostředí a co pozorujeme v zrcadle.
Celkově jsme vlastním obrazům i obrazům jiných lidí vystaveni násobně častěji, než tomu bylo kdykoliv v historii. Závěr by tak mohl znít, že za rostoucí počet omlazujících a jiných estetických zákroků mohou sociální sítě a technologie. To by ale bylo příliš jednoduché. Jak často upozorňuje digitální antropoložka Marie Heřmanová, sociální média mohou za máloco samy o sobě. Většinou jen zesilují již existující tendence.
Britská komentátorka Martha Gill si dokonce myslí, že sociální sítě ani standardy krásy za rostoucí oblibu plastik a výplní vůbec nemohou. Načasování podle ní nesedí, protože nejsilnější tlak na ženský vzhled masmédia a popkultura produkovaly v nultých letech. Skutečným důvodem, proč více a více lidí svěřuje svou vizáž do rukou lékařů, vidí ve větší finanční dostupnosti zákroků a opadajícím stigmatu - dnes už se nechodí do estetických klinik zadními dveřmi. Řada lidí dokonce klidně umístí na sociální sítě video "před a po".
Tyto důvody pravděpodobně hrají nemalou roli, ale argumentace Marthy Gill má dvě zásadní slabiny. Za prvé se vliv masmédií se sociálními sítěmi nedá srovnávat. Televize tak, jak jsme ji znali na začátku milénia, je ve srovnání s personalizovaným obsahem sítí nebo realistickými filtry asi jako vzduchovka proti atomové bombě. A za druhé se tlak nultých let týkal hlavně toho, aby byly ženy co nejštíhlejší, kdežto tvář byla druhotná. I když kult štíhlosti v určité podobě a míře stále přetrvává, v posledních letech se proti němu alespoň s částečným efektem vymezilo hnutí za pozitivní vnímání těla.
Teď jde ale především o obličej. Nerealistické představy o jeho vzhledu se zatím diskutují jen málo. Na sociálních sítích vídáme čím dál stejnější tváře s plnými rty, zvýrazněnými lícními kostmi a vyplněnými vráskami. Má to už dokonce i své označení - instagram face. Celý tento kolos nejistot a jejich vyplňování botulotoxinem pohání hlavně dva procesy: masivní tlak na ženský vzhled a posedlost mládím.
K tomu se obě tyto tendence prolínají a posilují navzájem. Kromě toho, že má být žena konvenčně krásná, musí být také mladá; v reprodukčním věku. Řada žen po padesátce trpí stejně jako filmová (a možná i skutečná?) Demi Moore tím, že začínají být pro okolní svět neviditelné. Jakmile skončí jejich plodné období, přestávají být zajímavé. Nezáleží totiž na jejich schopnostech, intelektu nebo empatii, ale jen na mladistvé kráse a činnosti reprodukčních orgánů. Muži zrají, ženy vadnou, znáte to.
Nelze se tak mladým ani starším ženám divit, že s tímto tlakem bojují, jak mohou, a že mu také někdy podléhají. Třeba feministická influencerka Lainey Molnár otevřeně mluví o tom, že chodí na botox, protože vnitřní boj, který by jinak sváděla se svým stárnoucím obličejem, by ji příliš vyčerpával a neměla by sílu působit na jiných frontách ženského hnutí. "Plně si přitom uvědomuji ten rozpor. To, že vím o mocenských strukturách a snažím se je narušit, ještě neznamená, že jsem proti nim imunní," napsala před časem na Instagram.
Bojujme proto každá a každý tak, jak můžeme - s injekcemi nebo bez. Je ale potřeba vybudovat minimálně tak silné hnutí za normální obličeje a oslavu stárnutí jako přirozeného a krásného procesu, jako se to podařilo s těly. Výsledky nejsou dokonalé, ale přinejmenším vídáme modelky různějších tvarů než dříve a v Česku vznikl třeba skvělý projekt Moje tělo je moje. Nestyďte se a ukažte světu své vrásky.
