Zajímavě se vyvíjejí informace o úniku odposlechů kmotra Romana Janouška pořízených v pražské Galerii Myšák. Po zveřejnění textu „Policie děravá jak cedník. Unikly odposlechy Janouška“ (22. dubna) se mi ozvali dva vysoko postavení státní zástupci, jeden z Prahy, druhý z Olomouce. Oba považuji za slušné. Naznačili mi, že únik odposlechů Janouška nemusí pocházet z policie, v daném případě z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), který řídí Robert Šlachta. Oba ovšem nějak s touto složkou spolupracují.
Sdělili mi zhruba toto: nemohou zcela vyloučit, že by přepisy nahrávek unikly z policie, ale upozorňují mě, že spis, který se týká kauzy „Nagyová“, tedy obviněné Jany Nečasové (dříve Nagyové) a dalších osob, byl nedávno zpřístupněn obhajobě. Později se ukázalo, že údajně celkem tři advokáti nejen nahlédli do spisu, ale také si ho okopírovali. Stíhán je v této části kromě Nečasové také pražský kmotr Ivo Rittig a další podezřelí. Celý spis si měl okopírovat též advokát Petra Nečase (ODS).
Vrchní státní zastupitelství v Olomouci k únikům odposlechů nedávno vydalo tiskovou zprávu, v níž stojí: „Obhajoba realizovala své zákonné právo ve smyslu § 65 trestního řádu nahlížet do trestního spisu a pořizovat si jeho kopii.“ Dále: „V následujícím období došlo ke zveřejnění některých písemností v médiích, tato současně předem informovala o plánovaných termínech výslechů konkrétních svědků.“
VSZ Olomouc píše, že „bude pokračovat analyzování uveřejněných údajů v návaznosti na okruh osob, kterým musely být při respektování práva na obhajobu zpřístupněny, aby tak státní zástupce a policejní orgán mohli pro potřeby příslušných orgánů šetřících zveřejňování informací dokladovat, že jejich původcem jsou osoby mimo orgány činné v trestním řízení.“
Jeden za všechny, všichni za ÚOOZ
Odtud plynou dvě zásadní věci: VSZ Olomouc považuje otištění přepisů odposlechů za velký problém. Takové jednání je skutečně odporné, silně připomíná metody StB v minulém režimu. Policie a žaloba má dokázat trestný čin, ale nikoli skandalizovat podezřelé. A byla to policie, kdo má a měla ony odposlechy na starosti. Pořídila je.
Druhé zásadní a nové zjištění je, že státní zástupci a policejní důstojníci po mnoha letech soubojů tentokrát drží při sobě, jedna složka druhou podporuje, dokonce se z ní snaží sejmout podezření, že snad kšeftuje s citlivými informacemi obsaženými v policejním spisu.
Tuto sounáležitost zřejmě vyvolala také masivní politická antireakce, kterou kauza Nagyová a kauza tří údajně korumpovaných poslanců ODS vyvolala. Policie i žaloba čelí tvrdým atakům ODS a TOP 09, mimo jiné útokům bývalého předsedy vlády Nečase a bývalého ministra financí Kalouska. To zřejmě spojilo část vrchních státních zástupců s detektivy z ÚOOZ a jejich šéfem Šlachtou.
Doufejme, že si žalobci ponechali dostatečnou míru objektivity. Tu nutně potřebují při dozorování policejní práce. Na několika místech začala protimafiánská policie s žalobci kooperovat, začali si věřit. To je velká změna.
Ve své zprávě o únicích VSZ Olomouc sdělilo, že „příslušné orgány“ ono nechutné zveřejňování informací vyšetřují. I to je důležitá okolnost, únik není přehlédnut, pominut. Věc vyšetřuje Generální inspekce bezpečnostních sborů. Ta, jak víme, má naopak s ÚOOZ vztahy nepříliš přátelské, je tedy velmi pravděpodobné, že detektivy šetřit nebude.
Doufejme, že si žalobci ponechali dostatečnou míru objektivity. Tu nutně potřebují při dozorování policejní práce.
Sdělení žalobců z Olomouce nevylučuje, že informace utekly z policie. (Jinak by ostatně únik nevyšetřovala GIBS, která smí jen na policisty a členy bezpečnostních sborů.) Objevuje se však nový možný zdroj úniku. Už v minulém textu o otištěných přepisech hovorů kmotra Romana Janouška, podnikatele Martina Ulčáka a bývalého vysoko postaveného žalobce Libora Grygárka bylo řečeno, že advokáti těchto lidí neměli zájem na tom, aby se jejich nechutné, sprosté dialogy objevily na serveru Lidovky.cz. Všem třem přepisy škodí, ukazují je v tom nejhorším světle, jako přihlouplé mafiány, kteří chtějí ovlivňovat věci ve svůj prospěch a využijí veškerých klik, vazeb, konexí.)
Žalobci z Olomouce naznačují
Pokud tedy přepisy neunikly z ÚOOZ nebo od dohlížejících státních zástupců, pak je mohl pustit některý z advokátů, kteří Janouška a Grygárka nehájí. Zároveň by to musel být advokát, který měl k oněm přepisům přístup a pořídil si jejich kopie. Proč by to dělal? Aby odvedl pozornost od svého klienta. Jinými slovy, aby si lidi řekli: Ne tamten (dejme tomu Jana Nečasová, Petr Nečas, Ivo Rittig), ale jiní jsou zloduši. Což se asi podařilo. Z nechutných nahrávek se stal hit.
Připomeňme: obhajoba v případu Nagyová „realizovala své zákonné právo ve smyslu § 65 trestního řádu nahlížet do trestního spisu a pořizovat si jeho kopii“. VSZ Olomouc nám naznačuje: nebyla to policie, kdo informace předal novinářům.
Čtenáře možná mate, že o Nagyovou, Nečase a další jde v nahrávkách jen málo. (Janoušek kupříkladu říká, že byl za „carevnou“, jak se ředitelce Nečasova kabinetu tehdy přezdívalo, jindy se jen zmíní, že za Nagyovou půjde ředitel ČEZ Daniel Beneš. Nebo je tam zmínka, že za ní chodil „Ivoš“ Rittig s kabelkami.) Ale právě o to jde; Nečasové, Nečasovi a jiným zveřejněné přepisy odposlechů nijak neubližují. Naopak rozmlouvající aktéři nahrávek vypadají jako ti skuteční, nebezpeční padouši, které je potřeba zavřít.
Stále dál ale platí i původní možnost: nějaký detektiv či analytik ÚOOZ mohl materiály pustit ve chvíli, kdy už věděl, že budou nebo byly oficiálně okopírovány advokátům obviněných. Tuto variantu nelze škrtnout. Ostatně bývalý premiér Nečas se cítí zveřejněnými nahrávkami poškozen stejně tak jako jeho žena. Jak v rovině osobní, tak v rovině trestně právní. A připomíná, že informace ze spisu unikly už dříve (jiné), než byl předán obhajobě.
Návrat to doby StB
Vraťme se k advokátům. Pokud by vypouštěli takové informace na veřejnost, škodili by jiným obviněným (v daném případě třeba bývalému náměstkovi pražského vrchního státního zástupce Liboru Grygárkovi). Při takovém postupu by nemohli využít obezličku, že tak činí „ve prospěch svého klienta“. Kdyby tedy GIBS či jiná vyšetřovací složka prokázala, že informace vypouštěla obhajoba, bylo by to naprosto nepřípustné. Co s tím?
Především by měla následovat stížnost advokátní komoře. Takový advokát by měl být obratem vyloučen. Dál: přepisy odposlechů obsahují soukromá, osobní data (jména hovořících osob jsou tam většinou známá, víme, o koho jde). Jejich ochranu zaručuje zákon a musí být vymáhán.
Poněkud jiný je loňský případ advokáta Tomáše Sokola a jeho klientky. Vlasta Parkanová (TOP 09) byla obviněna ze zneužití pravomoci a porušení povinnosti při správě cizího majetku v případu letadel CASA. V srpnu 2013 zveřejnila na svých webových stránkách záznamy výpovědí svědků i obviněných ve své kauze. Zřejmě jí to doporučil Tomáš Sokol. Sám o tom tehdy řekl: „Je to naprosto adekvátní způsob reakce obviněného, který chce přesvědčit takříkajíc široké okolí.“ Mezi dokumenty jsou výpovědi asi 40 svědků, expremiéra Petra Nečase, exministra financí Miroslava Kalouska a dalších.
Lidem se zdá, že je ta vynesená šmíra normální. Není. Pořád jsou to soukromé hovory, mnohdy velmi intimní. Nejenže to není normální, je to odporné, nechutné a vrací nás to do časů StB, do minulého režimu.
Pokud to Tomáš Sokol Parkanové poradil, udělal to proto, že jednal v její prospěch, chtěl ukázat, že je nevinná. Parkanová nezveřejnila špínu o jiných, aby sama vypadala lépe. Je to zcela jiné jednání, než když jsou pokoutně, nelegálně uvolňovány přepisy odposlechů, které tajně pořídila policie a poškozují další osoby.
I tak ale Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) od Parkanové žádal pokutu 16 tisíc korun. Podle úřadu se dopustila přestupku, porušila zákonem uloženou povinnost zachovávat mlčenlivost o osobních údajích. Zasáhla tak prý do práv lidí, jejichž údaje zveřejnila. – Jak již řečeno, je to jiný, byť v něčem podobný případ.
Zatím nevíme, jestli přepisy pustila policie, nebo advokáti, případně někdo jiný. Zpráva VSZ Olomouc však ukazuje, že to detektivové ÚOOZ být nemuseli.
Mnoho čtenářů si myslí, že je dobře, když přepisy „vytečou“. Podobný názor vyjádřil dokonce i ministr Jiří Dienstbier (ČSSD). To zní strašlivě. Prý lidé aspoň vidí, jak stát funguje. Omyl, lidé vidí, jak stát nefunguje, neumí ochránit citlivé materiály.
Odposlechy unikají do médií velice často, také informace z policejních spisů, na jejich základě vyšly celé knihy. Lidem se ta šmíra zdá normální. Není. Jsou to soukromé hovory, mnohdy velmi intimní. Nejenže to není normální, je to odporné, nechutné a vrací nás to do časů StB, do minulého režimu.
Policie je povinna své informace chránit, zodpovídá za ně. Když je vydává advokátům, má si je pojistit, aby případně věděla, kdo z obhájců obviněných tyto materiály pouští ven. Doufejme, že GIBS tentokrát viníky najde. Pro naše právní vědomí a duševní zdraví je to hodně potřeba.
