V pondělí večer premiér Andrej Babiš oslovil národ, který prožívá krizi. Poprvé mluvil jako státník, neprýštilo z něj jeho obvyklé "já - já - já", ale "my". Možná už to s ním nikdy nezažijeme, ale bylo dobré takový projev slyšet.
Nepeskoval, nemachroval (nebo jen snesitelně), nenadával. Nekopíroval vystoupení prezidenta Miloše Zemana, jeho cílem nebylo národ rozdělovat, ale ve zlé době spojovat a stmelovat. Babiš se omlouval a takřka bez ustání děkoval. "Odvaha, ohleduplnost a vzájemná pomoc, to je to, co vidím dnes. Dnes, každý den a v každém, s kým se v těchto dnech potkávám. A za to chci s velkou pokorou poděkovat."
Projev pronesl v den, kdy vláda prodloužila omezující, tvrdá opatření, která nás mají chránit před nekontrolovaným, exponenciálním šířením koronaviru Covid-19. Zároveň s ním Babiš přišel po četné kritice, která se na vládu snesla. Po chybách, o kterých dnes asi jen málokdo pochybuje. Premiér řekl: "Nikdo z nás nebyl na něco takového připravený." Dodal, že si "vedeme velice dobře". Snad má pravdu.
Nestrašil občany. I to se počítá. Situaci nelakoval jako obvykle narůžovo. "Pandemii tak enormního rozsahu řeší celý svět a my, stejně jako vy, se na to teprve učíme reagovat. Proto nám, prosím vás, odpusťte dílčí chyby nebo problémy. Je jich spousta. Aby ne."
Babiš si uvědomil, že musí změnit styl, nesmí dál "babišovat". Jednak jsme se my všichni ocitli ve velmi vážné, neznámé situaci, a za druhé je ohrožen i on sám, jeho politická kariéra. Spojit se s lidmi, se všemi, i se soupeři a kritiky, je od něj nejen rozumný, ale i chytrý politický krok.
Ve chvíli, kdy stát lidem v první linii nedodal základní ochranné pomůcky, premiér jim vzdal hold: "Máme skvělé doktory, zdravotní personál, hygieniky, policisty, hasiče, vojáky a epidemiology! Ti všichni jsou nesmírně odvážní, protože přímo v poli nasazují vlastní život za nás ostatní." A přiznal problém s rouškami a respirátory.
Mluvil ne jako Zeman, ale jako Merkelová
Děkoval a děkoval a děkoval. Dokonce i ministrovi vnitra Janu Hamáčkovi, jehož vyštípal z čela Ústředního krizového štábu. Samo sebou poděkoval i Zemanovi za Čínu. (Jestli Babiš v krizi něco nepotřebuje, tak válčit s čínským Hradem.)
Děkoval ženám, které šijí roušky, rodičům, kteří se "musí starat o děti", seniorům, "potřebujeme vás, ani nevíte jak", dobrovolníkům, kteří jsou "bezejmenní hrdinové každého dne". Firmám, "které nabízejí své kapacity pro boj s koronavirem", prodavačkám, "které teď jedou asi nejtěžší směnu v životě".
Důkaz, že to nebyl zemanovský projev: Babiš poděkoval i umělcům, a dokonce také "všem veřejnoprávním médiím, která byla připravena a zareagovala na situaci spuštěním nových pořadů, výukou dětí, ale i informačním kanálem pro seniory", a "všem dalším médiím za uklidňování našich občanů". A ani nevypadal, že by se musel moc přemáhat.
Ne, Babiš není nemocný. Jen pro jednou pochopil, co znamená hovořit jako státník, který nese za zemi politickou odpovědnost. Nejsme na to u něj zvyklí, proto je dobré mu za to poděkovat. Nerozeštvával jako Zeman. Upevňoval společnost (snad poprvé) a povzbuzoval.
Slyšeli jsme úplně jiného Andreje Babiše. Jako by ze starého zůstala jen slupka, vzhled, a uvnitř seděl nějaký cizí, nový duch. Kéž by to tak zůstalo, kéž by se tomu duchu v Babišově slupce zalíbilo.
Je jasné, co mu bude vyčítáno. Že "přečetl nejlepší projev svého života". Že mu věty napsal někdo jiný, nejsou jeho. Tak určitě. Jsem však s dovolením vděčný, že se tenhle proslov nepodobal mnoha předchozím, namachrovaným tiskovkám, kde Babiš často nemluvil pravdu, peskoval svoje kolegy jak malé děti a dělal, že je největší king na světě.
Tón toho projevu má i další rozměry. Babiš mluvil podobně jako kancléřka Angela Merkelová 18. března v Německu (u ní to je ovšem normální). On i lidé, kteří pro něj pracují, si zjevně uvědomují, v jak vážné situaci jsme se octli. A že to bez nás, ale taky bez opozice, nezvládnou.
