Práce
Německé zpravodajství posledních dní se zhusta zabývá otázkami spojenými s uprchlickou vlnou, od jejíhož začátku uplynulo půldruhého roku. Země ovšem prospívá, hlásí hospodářský růst a uprchlíky, tedy opravdovými uprchlíky, moc netrpí. Spolková agentura práce hlásí, že bylo dosaženo největšího počtu zaměstnaných v posledních desetiletích. A současně připravuje veřejnost na to, že během příštích měsíců se po kvalifikačních opatřeních uprchlíci začnou uplatňovat na pracovním trhu – a jak podotýká předseda úřadu Frank-Jürgen Weise, už to pro statistiky nebudou „uprchlíci“ či „migranti“, ale pracující. Ale například jedna bavorská vesnice se centralizaci ubytování uprchlíků brání: „My je potřebujeme a jejich práci na našich statcích by nikdo jinak neudělal. Nechte nám je.“
Policie
Současně s uprchlickou vlnou souvisí i systematické zlepšování kooperačních struktur policií. Policií v množném čísle, protože po válce mocnosti podpořily obnovu federálních policejních složek tak, aby nebylo možné ovládnout centrálně tu část společnosti, která má chránit individuální svobody. (Nacisté to měli nastavené jinak.) Od té doby existují na spolkové úrovni jen některé policejní sbory, jako například Spolkový kriminální úřad či Spolková policie, původně spolková ochrana hranic. Tyto zemské a spolkové struktury mají své komunikační kanály, ale i společný žargon a zkratky. A jeden z takových pojmů v novém roce vyvolal vášnivou celostátní diskusi.
NAFRIS
Kdo to jsou NAFRIS? Je to zkratka policejního pojmu pro osoby ze severní Afriky, tedy z Tuniska, Alžírska či Maroka – německy „Nordafrikaner“. Nebo také z policejní perspektivy „nordafrikanische Intensivtäter“, čili severoafričtí pachatelé, kteří „intenzivně“ porušují pravidla. Jsou to osoby, které v Německu žijí již měsíce či několik málo let, nejsou a ani nemohou být formálně uprchlíky. Spolupráce se zeměmi jejich původu zatím nefunguje tak dobře, aby je bylo možné vrátit – ale ani se v Německu neuplatňuje politika jejich integrace, jako například u opravdových uprchlíků ze Sýrie či Iráku. Tak se stávají skupinou, která se tím, že neobdrží nabídku integrace, uzavírá do vlastních kruhů a vytváří ohniska možného násilí. Patřil k nim i útočník z Berlína či skupiny násilníků, které policie v různých německých městech zadržela na Silvestra.
Rozlišovat
NAFRI je tedy osoba, která vybočuje z integračního prostředí a jejíž život v Německu, s celou možnou podporou institucí, není jistý. Na Silvestra, rok po násilných událostech z přelomu roku 2015, se policie musela zabývat stovkami mladíků bez perspektivy. Ovšem v několika případech začala interní zkratku NAFRI používat i navenek, například na Twitteru, a začalo se řešit, jestli pojem sám není diskriminační. Předsedkyně strany Zelených Simone Peterová ho kritizovala obzvláště ostře, ale po dalším průběhu veřejné diskuse poněkud ustoupila. Na celé debatě je ovšem vidět, že atmosféra nepodporuje paušální úsudky a mezi různými skupinami uprchlíků a migrantů rozlišuje, i když zkratka sama – nálepka – nevypadá moc dobře. U uprchlíků nejde o to, jak vypadají, ale co tropí.
Ochrana
Korektní či nekorektní chování je ovšem otázkou i jinde. Diskotéky v Severním Porýní-Vestfálsku zavedly ochranný systém, který má chránit ženy před nekorektním chováním mužů. Které pochopitelně není jen koníčkem některých severoafrických migrantů. Nejde o rady, že ženy nemají chodit do diskoték. Provozovatelé podniků sami usilují o to, aby u nich bylo bezpečno, protože jejich prosperita závisí na dobré pověsti podniku. Jde o telefonní linku, která může přivolat pomoc, a o sdělení hostům, že takový obranný princip existuje.
Domácí
Nejméně 22 útoků neonacistů za 17 měsíců zažila poslankyně městského parlamentu v Saské Kamenici Susanne Schaperová, která zastupuje stranu Die Linke, tedy „Levice“. Hákové kříže na omítce, vytlučená okna, internetový mobbing a jasné oživování nacistických hesel jsou opačnou stranou téhož problému s migrací. Zacházení s uprchlíky, hlavně ve zjednodušené formě bulvárních sdělení, vypadá v očích útočníků na tuto saskou političku zřejmě jako jakási „národní zrada“. Neonacisté neuvažují o tom, že na svém osobním neúspěchu nesou spoluvinu, třeba nedostatečným vzděláním a malou uplatnitelností na pracovním trhu.
Policisté v sousedním Německu to nemají lehké. Ale příkladná je jejich debata i debata o nich, při které „politicky korektní“ chování není nadávka, ale princip. Proto se diskutuje o pojmu NAFRIS. Ve srovnání s Českem, kde se pojem „politická korektnost“ používá s despektem, to vypadá jako jiný svět.
