Na začátku tohoto týdne USA oslavily své narozeniny. V pondělí 4. července uplynulo 246 let od chvíle, kdy třináct původních kolonií v roce 1776 vyhlásilo nezávislost a sjednotilo se ve Spojené státy americké.
Výročí svého vzniku si ovšem země letos nepřipomínala v dobré chvíli. Přímo během slavnostního průvodu severně od Chicaga osamělý střelec zabil sedm lidí a takřka dalších padesát zranil. Tyto nesmyslné tragédie se staly průvodním jevem života v dnešní Americe, která se navíc v poslední době stále více rozděluje na dva světy, než že by mohla oslavovat jednotu, společné hodnoty a sdílené vidění, jak by se slušelo právě na Den nezávislosti.
Nedávný výnos Nejvyššího soudu USA, který zrušil ústavní právo na interrupce a rozhodování o nich nechal na jednotlivých členech unie, Ameriku rozetnul. Přes dvacet států potraty zruší nebo drasticky omezí. Ve dvaceti jedna státech zůstanou legální a v takřka polovině z nich ještě rozšíří jejich dostupnost.
Tento přelomový soudní verdikt, který zvrátil bezmála padesát let starý precedent z roku 1973, ale nespadl z čistého nebe. Je součástí trendu, který lze v USA sledovat už zhruba posledních patnáct let. Vžily se pro něj různé termíny, například historik David Blight z Yaleovy univerzity mluví o "balkanizaci". Politický publicista Ronald Browstein zase píše o "velké divergenci".
V zásadě jde o to, že Amerika, kde děti ve školách během Přísahy vlajce stále deklamují, že jsou "jedním národem pod Bohem", tím jedním národem ve skutečnosti přestávají být nebo už ani nejsou.
Potratový verdikt byl nejjasnější, ale vůbec ne jedinou názornou ukázkou, že Nejvyšší soud, do kterého bývalý prezident Donald Trump prosadil tři členy, teď zahájil éru konzervativního výkladu základního zákona. Tribunál tak kromě jiného zrušil i sto let starou normu státu New York, která stanovovala restriktivní podmínky, za nichž lidé u sebe smějí mít na veřejnosti zbraň.
Trumpovo dědictví
V ještě jiném čerstvém verdiktu se pak konzervativní většina usnesla, že federální Agentura ochrany životního prostředí (EPA) nemá právo stanovovat emisní limity, v rámci čehož by producenti energií postupně museli přecházet z fosilních na čisté zdroje. Ať už se Trump vrátí do Bílého domu, nebo ne, Nejvyšší soud zůstane jeho nejvýraznějším dědictvím - a to také v tom smyslu, že bude přispívat k dalšímu společenskému a politickému štěpení země.
Na obranu soudu ovšem musíme jedním dechem dodat, že tento proces sice zvýrazní, když bude obecně preferovat pravomoci a rozhodování jednotlivých států unie na úkor federální vlády. Ale za samotný fenomén a postupující trend "balkanizace" nemůže, ten začal už před lety právě na úrovni států.
Vezmeme-li několik posledních volebních období, pak ve 25 státech vládnou republikáni, tedy kontrolují jak parlament, tak úřad guvernéra, v 18 státech naopak vládnou demokraté. A když zhodnotíme, jaké zákony ty které státy přijímají, jaké společenské normy prosazují, vidíme opravdu stále ostřejší kontrast mezi republikánskou (červenou) a demokratickou (modrou) Amerikou.
Modré státy teď posilují rozpočty potratových klinik, aby zvládly zájem žen, které tam dorazí (buď přímo na zákrok, nebo si objednat prášky) z červených států, kde interrupce už jsou nebo brzo budou zakázány.
Zbraně, knihy, klima, volby
Tam, kde vládnou demokraté, zpřísňují zbraňové zákony, republikáni je zase na "svých" územích uvolňují. Zatímco v hlavním městě USA (District of Columbia) a dalších jedenácti modrých státech chtějí v reakci na poslední masové "střílečky" například zakázat vysokokapacitní zásobníky, červené státy ruší zbývající omezení a prosazují legislativy k možnému ozbrojení učitelů.
Knihy, které v červených státech vyřazují jako nevhodné z knihoven, jsou v modrých doporučenou školní četbou. V modrých státech se děti ve škole učí americkou historii s akcentem na otroctví, v červených s jeho potlačením. Se sexuální výchovou je to obdobné a stejně tak s pohledem na postavení LGBTQ lidí.
Už za dva roky se při výběru příštího prezidenta bude volit podle výrazně odlišných pravidel. V červených státech podle mnohem přísnějších než v modrých - co se registrace, možnosti korespondenčního hlasování či prokazování totožnosti týká.
A zatímco "modří" přecházejí na čisté zdroje energie, když kromě jiného vytvářejí společné regionální aliance, "červení" si urputně hají své uhelné elektrárny, například v Západní Virginii či Wyomingu. K čemuž jim teď čerstvě pomohl Nejvyšší soud výše zmíněným emisním verdiktem.
"Spojené" státy se prostě v současnosti rozpadají na dva odlišné světy, ve kterých vedle sebe žijí dva odlišné národy, modrý a červený. A základní otázkou je, co bude dál? Někteří se pro odpověď vracejí až k občanské válce a varují, že USA stojí před obdobným společenským střetem. Jiní to označují za poraženectví, které Amerika nemá v krvi, podle nich má jejich země své nejlepší dny stále před sebou.
Hořká příchuť jednoty
Ten první pohled je asi příliš pesimistický. Spojené státy ve své moderní historii po občanské válce úspěšně prošly řadou společenských turbulencí, překonaly předpovědi rozpadu - a mohou to dokázat znovu.
Druhý pohled se ovšem zdá být až moc optimistický, protože je zřejmé, že na ony lepší dny, pokud přijdou, si Amerika v každém případě teď nějaký čas počká. "Trumpův" Nejvyšší soud zatím sotva naznačil, čeho chce dosáhnout, a například konzervativní soudce Clarence Thomas se už nechal slyšet, že po zrušení práva na potraty by mohla přijít na řadu antikoncepce a také revize homosexuálních manželství.
Ale i bez těchto extrémních návrhů, které by celá konzervativní většina snad nepodpořila, je prakticky nevyhnutelné, že americké barevné rozpolcení bude v kontrastu a sytosti barev ještě gradovat, než pak snad bude moct přijít zmírnění současného nebezpečného rozkolu. Letošní Den nezávislosti ale asi nebyl posledním, během nějž Američanům zněl přívlastek "Spojené" státy americké dost hořce.
