Tento týden bude Sněmovna volit dva kandidáty, které navrhne Senátu do rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Poslední slovo ve výběru radních mají však senátoři. Pokračuje snaha ČSSD a jejich lidí v Radě ÚSTR o úplné ovládnutí ústavu. Jenomže oranžoví dnes vládnou s lidovci. Za ně ve vládě sedí Daniel Herman, který byl z ÚSTR loni vyhozen. Bez lidovců vláda padne. Sociální demokraté nechtějí předčasné volby - ANO už je v průzkumech tvrdě válcuje. Dnes by byl premiérem Andrej Babiš. Hra o ÚSTR ale setrvačně pokračuje a je urputná.
Při volbě chybějících členů rady půjde o hodně. Buď rada zůstane extrémně levicová a ústav postupně „zkonsoliduje", utlumí. Nebo do ní pronikne vyslanec jiné strany než ČSSD. Ta deleguje profesorku středověkého umění Milenu Bartlovou, dceru Rity Klímové a Zdeňka Mlynáře. Lidovci kandidují historika Eduarda Stehlíka. Býval prvním náměstkem exředitele ÚSTR Hermana. Nově dosazená ředitelka Pavla Foglová ho, zřejmě nezákonně, vyhodila. Nyní se soudí s ústavem. Kdyby byl zvolen, stal by se zázrak - vždyť v ČSSD má nálepku „mašínovec". A zatímco Jana Palacha oranžová strana uctívá, bratry Mašíny nebere.
Nějaký „jiný", nikoli extrémně levicový radní je pro dnešní radu nebezpečný. Překážel by jí v nápadech, jako je převod digitalizace pod Archiv bezpečnostních složek (ABS). Stal by se veřejným svědkem událostí v radě. Proto můžeme čekat, že levicový Senát nebude ochoten Eduarda Stehlíka za radního zvolit ani omylem. Ale nechme se překvapit, třeba se ukáže, že lidovci mají větší sílu, než se zdá. KDU-ČSL navrhuje ještě bývalou vedoucí odboru zkoumání totalitních režimů v ÚSTR Ivanu Koutskou. (Pro pučisty v radě nepřijatelná.)
Plán puče není plněn
ANO navrhuje ředitelku odboru pro válečné veterány ministerstva obrany Ivetu Hláseckou. Topka evangelického faráře Zdeňka Bártu, který coby senátor proslul pokusem udělat z Václava Klause vlastizrádce. ODS nabízí Jaroslavu Janderovou. Ta jako právnička pomáhá obětem II. a III. odboje. Úsvit Tomia Okamury navrhl Jaroslava Nováka Večerníčka...
Po loňském levicovém převratu se nové radě a její ředitelce podařilo vyhodit pár dalších lidí, zbrzdit práci ústavu, částečně ho paralyzovat. Ale jinak se ovládnutí ústavu zas tak moc nedaří a puč poslední dobou ztrácí dech.
Plán byl vyhodit Hermana, nastrčit „dočasné" vedení, vyházet nepohodlné zaměstnance, ústavu vzít odbor digitalizace (převádění materiálů StB a dalších složek do elektronické podoby). Digitalizace měla být převedena pod ABS, celý proces se měl zásadně zpomalit a zřejmě víc kontrolovat. Důvod: ČSSD se připravovala na vládnutí s podporou KSČM.
Jak plán pokračuje? Rada vypsala výběrové řízení na ředitele ústavu. Radní utajili jména uchazečů (ven unikla velice rychle) a utajili také jména komise, která má radě vybrat nejlepšího kandidáta (jejich jména unikla o málo později).
Rada ÚSTR má špatné jméno, opakovaně se zesměšnila. Na začátku vykonstruovaným, neodůvodněným odvoláním Daniela Hermana. Vnímána je (až na jednu členku) jako oranžově pučistická. Jako „mstící komando", které má zničit práci Pavla Žáčka, tedy prvního ředitele ústavu. Ten je naopak viděn jako pravičák, člověk ODS. I mezi svými lidmi má pověst šéfa, který to neumí s lidmi. Zároveň se však těší pověsti kvalitního historika a znalce naší nedávné minulosti.
Ředitele má rada vybrat do konce dubna. Nyní je neúplná, zřejmě chce počkat, až bude kompletní. Výběr ředitele probíhá katastrofálně. Přihlásilo se trapně málo lidí - pět. (Adrian Portmann, Muriel Blaive, Zdeněk Hazdra, Viktor Meca a Karel Světnička.) Čekalo se okolo dvaceti zájemců. Kdo by se ovšem hlásil na místo ředitele, jehož životnost je v průměru jeden rok? Který historik či manažer by se chtěl stát stéblem ve vichru revoluční rady?
Paní na špinavou práci zůstane déle
Je zde ještě další potíž. Ředitel má být vybrán do 30. dubna, ale rada prodloužila mandát ředitelky Foglové až do konce července, tedy o celé tři měsíce. Takže ředitel bude vybrán, ale Foglová bude na jeho místě z nesrozumitelných důvodů sedět dál. Pochopit ty důvody můžeme jen tehdy, když víme, oč v puči šlo. Krom ovládnutí ÚSTR se hrálo o převedení digitalizace pod ABS. To je důležitý moment.
Převedení digitalizace jinak než zákonem by bylo nelegální. Ze zákona je součástí ústavu. V tomto smyslu dalo ještě za ministra Jana Fischera jasné právní stanovisko ministerstvo financí. Proto také nechtělo dát ústavu peníze na převod digitalizace pod ABS. Pavla Foglová ale zřejmě jedná dál. Termín převodu byl konec února. To se nejspíš nestihne, proto byl mandát současné ředitelky protažen o tři měsíce. Nabízí se otázka, jak se zachová ministerstvo financí pod vedením Andreje Babiše (ANO). Dá nový ministr peníze na nezákonný převod? Těžko.
Typické je, jak to celé probíhá. Foglová chystá převedení části ústavu jinam. Bez toho, že by přesun umožnila změna zákona (ta by trvala dlouho a výsledek je nejistý). Vidíme metodu, kterou pučisté a Foglová v ústavu používají. Herman byl odvolán nezákonně. Nebylo mu nabídnuto odpovídající místo v ÚSTR. Soudí se. Žalobu podali i další vyhození. Foglová s vysokou pravděpodobností soudy prohraje. Ale nevadí, Herman je pryč, Stehlík a další také, účel byl splněn. I když soud dejme tomu konstatuje, že vše proběhlo proti zákonu, vracet se nebudou.
Samo sebou by taková ředitelka měla hned skončit. Ale ona byla přesně pro tyto úkony vybrána. Stejně je to vymyšleno s převodem digitalizace. Foglová ji přesune. Až se u soudu ukáže, že porušila zákon, věci se ale zpět změní jen strašně těžko. Podobně jako u Hermana a dalších vyhozených.
Útlum
Ředitelka Foglová se snaží zbavit dalších nepohodlných, rozdává vytýkací dopisy, po nichž má následovat vyhazov. Potkalo to historika a předsedu Odborové organizace vědeckých pracovníků ÚSTR Petra Blažka i místopředsedu nezávislých odborů Mirka Vodrážku. Vyhodit odborové funkcionáře není jen tak, ale nevadí, může se použít „metoda Herman", tedy kašleme na zákon, děláme si, co chceme, tím věci nevratně změníme.
Omezují se peníze na výzkum, podle zdrojů z ústavu celková suma klesla skoro o polovinu proti loňskému roku. Na co zkoumat? Naopak se zvyšují peníze na cestování. Autoři expozic sedí v Praze, vedení létá. Nařízením ředitelky se komplikuje práce kmenových badatelů ústavu. Znovu se začíná utajovat (materiály desítky let staré, kupříkladu z bývalé zahraniční rozvědky). Za ředitele Hermana nemyslitelné.
Zatímco za Pavla Žáčka se ročně digitalizovalo 6 - 7 milionů stránek estébáckých materiálů, nyní počet klesl na zhruba 2 miliony stránek. Přitom podle znalců se dá bez potíží, v klidu a s péčí digitalizovat 4 - 5 milionů stran za rok.
Foglová podle informací z ústavu zastavila obsazování volných míst v ÚSTR; nejsou peníze. Zároveň se však zvýšily platy vedení a vyplaceny byly vysoké odměny. Ředitelka také nijak neřeší podezření, že její náměstek Zdeněk Hazdra opsal rovných 41 procent své vlastní diplomové práce v disertační práci.
Mění se i veřejný diskurs. Čtyřiadvacet let po pádu komunistického režimu mají znovu silné slovo levicoví intelektuálové. Antikomunismus je pro ně rouhání. Antikomunismus je pro ně cosi jako kapitalismus, silný, bezbřehý pojem, ideologická nálepka. Kdo je prohlášen za antikomunistu (kupříkladu Daniel Herman nebo první ředitel ÚSTR Pavel „Pažout" Žáček), je vyřízený. Kdo kritizuje antikomunismus, ten je O.K.
Potíž tkví v tom, že podstatná část obyvatel Česka komunismus zažila. Není to jen ideologický pojem, pro mnohé to byly roky, desítky let života. Pro mnohé zničené životy. Doba strachu. Zmařené šance, dusivý útlak. Totalita. Nejde jen o řeči, jde o zážitky a paměť. Jistě, jinak se na to dívá František Čuňas Stárek a jinak Andrej Babiš. Ale pořád platí, že to byla prožitá totalita. A teď najednou slyšíme, že nebyla, že „myšlenka komunismu" není špatná. Atd. Kecy.
Spojily se dva trendy, jeden ideologický, levicový, nadšení staří i mladí intelektuálové. Dnes tvoří většinu rady ÚSTR. K tomuto trendu se loni přidal intenzivní strach levice, že po volbách zase nebude mít s kým vládnout. Ty dva trendy dohromady začaly likvidovat ústav pro studium totality. Pokoušejí se měnit i pohled na totalitní minulost. Antikomunismus už není moderní, žádná totalita u nás nebyla. Teď frčí levice.
