V sobotu se v Praze sice rozsvítí vánoční strom, ale bude to taková bojovka. Organizátoři neřeknou, v kolik to bude hodin. Z bezpečnostních důvodů. Nebo přesněji: kvůli teroristům (a kvůli strachu z teroristů). Na společném rozsvěcení stromu se pravidelně shromažďovaly tisíce lidí, stala se z toho tradice.
Bezpečnostní opatření vyvolalo mezi lidem silnou kritiku. Je to ustupování džihádistům, bojíme se předem, i když nám nic nehrozí, a pokud nám něco hrozí, nenecháme si přece ukrást nám tolik drahé „křesťanské tradice“.
Pražská primátorka Adriana Krnáčová (ANO) rozsvěcení rušit nechtěla, ale podvolila se: „Na doporučení městské a státní policie jsem se i přes svůj osobní nesouhlas rozhodla pro tento rok tradiční rozsvícení vánočního stromku zrušit. Osobně to vnímám jako přehnané bezpečnostní opatření, ale na posledním jednání mi bylo zástupci policie doporučeno tuto tradici zrušit.“
Primátorka tedy míní, že policie přehání, ale pro jistotu se podvolí. Logicky; kdyby se pak na Staroměstském náměstí v Praze něco stalo, nějaký masakr, měla by to sama na triku. Riziko zjevně nepovažuje za nulové.
V Paříži nebo Bruselu by se takovému kroku občané nedivili. Pociťují tam bezprostřední nebezpečí. My máme pocit, že se nás řádění džihádistů stále netýká, že to je spíš téma hovorů. Pravdou však je, že jistotu nemáme. Jsme zemí Unie, NATO, není divu, že policie odmítá srocení deseti či dvaceti tisíc na jednom místě krátce po Paříži.
Skupina Naštvané matky, napojená na xenofobní Blok proti islámu, považuje utajené rozsvícení stromu za chybu. Na Facebooku svolává na sobotu protestní pochod. Mají přijít ti, kterým „není lhostejná snaha o odbourávání křesťanských tradic v Evropě“.
Náhle jsme vyznavači Ježíše Krista
V příspěvku Naštvaných matek stojí: „Francie je příkladem, kam vede naše demokracie bez hranic – budeme-li se řídit jejím příkladem, můžeme skončit ve státě, který bude pod hlavičkou bezpečnosti kontrolovat všechno a každého a zakazovat kdeco. První krok byl už učiněn – pod hlavičkou bezpečnosti bylo zrušeno slavnostní veřejné rozsvěcování vánočního stromu v Praze.“
Je s podivem, jak nás džihádisté jako mávnutím kouzelného proutku proměnili. Nejsekulárnější země světa se mění ve vyznavače Ježíše Krista. (Že by si ukřižovaného Boha představovala jako obří smrk ověšený balíčky a elektrickými světly, nebo jako trh se svařákem, desítkami obchodních stánků a s mírně řečeno předraženým artiklem?)
Česká nejběžnější, okamžitá reakce: ihned nadávat a kritizovat policejní krok. Pokud by policie žádná opatření nedělala a něco se pak stalo, schytá to samozřejmě ona, tajné služby i ministr vnitra, že riziko zanedbali. Bezpečnostní složky zřejmě žádné reálné avízo útoku nemají, to by omezení vypadala jinak. Ale měli bychom si zvykat, že se Evropa jako celek octla v ohrožení.
Nejsme sami s to vyhodnotit, jestli nám nějaký atak hrozí, nebo ne. Pokud to neumíme, musíme se spoléhat na policii a tajné služby. Jinou možnost nemáme. V době zvýšeného rizika se vyplácí jistá míra disciplíny. Potíž je v tom, že my policii z principu nedůvěřujeme, tajným službám taky ne. Natožpak politikům na vnitru.
Scestná je politizace, kterou utajené rozsvícení vánočního stromu provází. Primátorka Krnáčová neopomene zdůraznit svůj „osobní nesouhlas“ s opatřením policie. Jaké má informační zdroje, které jí dávají jistotu, že je to zbytečné, že se nic nemůže stát? Nejspíš žádné.
A Naštvané matky? Copak jde o útok na křesťanské hodnoty? Co až třeba policie zavře metro v obavě, že tam hrozí nebezpečí? Jaké hodnoty se budou bránit? Rozumný přístup je uznat, že život v dosavadní míře bezpečí skončil. A že se riziko může dotknout dokonce i našich konzumních zvyků.
