Praha 5 se chystá zúžit o jeden pruh několik významných ulic. Respektive silnic, protože jde o komunikace, jejichž hlavním smyslem je procpat tudy automobilovou dopravu. Jinak nic moc, život tam momentálně rozhodně nekypí.
Operace souvisí s otevřením tunelu Blanka. Podle radnice půjde o to, aby ulice nenasály tranzitní dopravu, tak jako po otevření tunelů na Smíchově a v okolí před deseti lety. Naopak, aut má ubýt, pokud se zúžením podaří odradit řidiče od cest přes centrum a po povrchu.
Odpůrci záměru si ťukají na čelo. Ulicím pro auta se přece říká „tepny“, a když si je tak představíte doopravdy, po jejich zúžení logicky nemůže nastat nic jiného než ucpání, kolaps, infarkt dopravy. Má to být přece obráceně: aby krevní oběh velkoměsta fungoval, jak má, tepny je potřeba rozšiřovat. Podle potřeby, a ta stále roste.
Proti tomu stojí názor, že kolující auta žádnou životadárnou krví města nejsou a že silniční síť nejde plánovat podle anatomie. A pokud přece, tak město-pacient skončí na operačním stole a bude potřebovat jeden bypass za druhým. Čím víc asfaltu položíte, tím víc aut se vám na něj podaří přivést, to je stokrát vyzkoušená praxe.
Radní Prahy 5 Petr Hnyk výstižně přirovnává silniční dopravu k rozlité vodě: poteče, kudy uzná za vhodné. Když nechcete, aby vám déšť stékal se střechy po zdi a do základů, můžete si pořídit okap. Když nechcete, aby vám ulicí teklo tolik aut, můžete je vytěsnit tím, že ulici zúžíte. Samozřejmě že je to dílčí, pro někoho dokonce sobecké řešení, vodu jen pošle někam jinam.
Ale ve chvíli, kdy město za skoro 40 miliard postavilo autům Blanku, je snad nějaká doplňková reakce, nebo přímo protireakce, namístě, ne?
V každém případě má jít o krok učiněný předem, ne až o reakci na to, že si voda našla nové řečiště, které se bude vysušovat. Město musí při organizaci automobilové dopravy opustit defenzivní přístup. Není možné auta vypouštět na autostrády a pak řešit, jak se jim „bránit“. A dospět k názoru, že to vlastně moc nejde, protože ještě není dostavěn ten či onen kus silnice, okruhu, radiály… a do té doby to prostě lepší nebude. To je chybné schéma, které má jednu základní výhodu – dá se díky němu utratit nekonečné množství peněz po nekonečně dlouhou dobu, aniž by vedlo k nějakému hmatatelnému veřejnému, napříč společností sdílenému a oceňovanému užitku.
Ve Vizi pro Prahu 2025, dokumentu, který vloni představil Auto*Mat, najdeme i tuto zásadu: Stavby pro autodopravu slouží v první řadě ke zlepšení životního prostředí, nikoli ke zvýšení kapacity. To není, vzhledem ke způsobu uvažování o automobilové dopravě v Praze v posledních desetiletích, žádná mentální perestrojka, ale naprostá změna paradigmatu. A zcela správná. Zvyšováním kapacity (tepen), jakkoli silná je po něm poptávka, město choré automobilismem neuzdraví.
Totéž co pro širší centrum Prahy platí i ve větším měřítku. Představa, že strádání s hustou dopravou, především tou nákladní, vyléčí velký okruh kolem metropole a nové dálnice – ostatně ty se už teď z velké části budují a rozšiřují kvůli tranzitu náklaďáků – má vážné trhliny. Až, třeba jednou, budeme mít kompletní Pražský okruh, třípruhovou D1, D8 a tak dále, přivede to sem samozřejmě i tisíce kamionů, které tu zatím nejezdí, protože se jim vyplatí mezi jihem a severem kontinentu pendlovat jinudy, například Německem.
Čím víc silnic postavíte, tím víc aut čekejte. Stavba silnic sama o sobě neřeší dopravní problémy. Hrozí, že Praha za tohle banální poznání zaplatí tunelem Blanka.
