Petr Fischer Petr Fischer | Komentáře
27. 1. 2021 11:30

Vakcína měla zachránit svět, změnila se ale v pramen zlé krve

Tance kolem očkování připomněly, že všichni jsme sobci, jen se nám to občas daří zamaskovat. Pokud nám ale i v nové situaci zůstane košile bližší než kabát, brzo přijdeme i o ni.
Očkovací místo zřídili v Anglii přímo v gotické katedrále.
Očkovací místo zřídili v Anglii přímo v gotické katedrále. | Foto: Reuters

Protože je covidová krize globální katastrofou, bylo by nejúčinnější čelit jí globálními zbraněmi - spojenými silami, souhrou všech, kterých se dotýká. Jenže v praxi začíná vítězit přesný opak, jak názorně ilustrují aktuální problémy s rozdělováním vakcín.

Očkování mělo být hlavní zbraní proti nové nemoci. Vzhlížely k němu všechny státy světa, které kvůli pandemii trpí ekonomicky i sociálně. Proto také na vývoj vakcín přispěli všichni, kdo mohli. Rychlost, s jakou se očkovací látky podařilo vyvinout, bere dech. Na čem se jindy usilovně pracovalo dlouhé roky, zvládla světová věda díky bezprecedentní mezinárodní spolupráci za pár měsíců.

Vakcína byla v této fázi velkou ideou, která spojovala. Ale jen do chvíle, než se stala výrobkem, zbožím a předmětem obchodu. Z léku na nemoc tu najednou máme příčinu celoplanetární zlé krve.

Špagety a morální hazard

Nedostatkové věci probouzejí i v jindy docela klidných a empatických lidech sobce. Stačí vzpomenout, co se na jaře různě po světě dělo kvůli droždí, toaletnímu papíru nebo špagetám. A když se hraje o vakcínu, která má moc ochránit člověka před nemocí, bezohlednost jen graduje, jak právě můžeme pozorovat.

Vůbec přitom nejde jen o problém "malé" České republiky. Prakticky všude na světě se očkovací látka, která měla být široce dostupnou globální medicínou, stala exkluzivní komoditou pro ty, kteří se umějí postarat.

V Evropě je jí málo, ale v Británii dost, stěžuje si například německý ministr zdravotnictví Jens Spahn a žádá nápravu. Argumentuje, že když Brusel poskytl britské společnosti AstraZeneca na výrobu látky 336 milionů eur, měl by za to dostat své.

Zatím nevíme, zda jsou za momentálním nedostatkem vakcíny jen dočasné výpadky v některých výrobních provozech, nebo čachry s distribucí. Nervy už ale tečou, závod zemí s časem běží naplno, spěchá se. A opět, jako v této pandemii už tolikrát, k tomu pomáhá informační inscenace věci: všechny ty žebříčky a čísla, kdo je první, kdo uprostřed a kdo na chvostu. Jde o velké peníze i o politické body, protože všichni věří, že vakcína pustí lidi z domova zpátky do společenského života a otevře závory radikálních uzávěr. Místo koordinované spolupráce tu tak máme soutěž utrhni, co můžeš.

Podle původních plánů by celkem miliarda lidí z 92 nejnuznějších zemí planety měla k očkování proti covidu získat přístup v rámci solidarizačího programu Světové zdravotnické organizace. Ta ale už dnes varuje, že vakcína na chudší státy nezbude. Mluví proto o morálním hazardu bohatých. Ti zase u sebe doma podezřívají z morálního hazardu firmy, jež vakcíny vyrábějí, protože je pak prý přednostně dodávají tam, kde je to pro ně nejvýhodnější. A všechny nás nakonec pohoršuje morální hazard "VIP občanů", kteří si příslušnou injekci umí zařídit mimo pořadníky.

Voják se stará, voják má

Zimní očkovací hysterie je sice na první pohled stejně směšná jako jarní křečkování mouky a rýže, ve své podstatě je ale samozřejmě mnohem vážnější. Ohrožuje zdraví lidí, snižuje důvěru, že politici jsou schopni usměrňovat obchodní zájmy velkých firem, a vrací globální problém na lokální úroveň ve stylu pořekadla voják se stará, voják má!

Evropská unie zkraje společnými nákupy vakcín demonstrovala, jak užitečným nástrojem může v globální krizi být, když dokázala za mnohem méně peněz zařídit mnohem více muziky pro všechny. Její úvodní ladný souzvuk se teď ale mění ve stále disharmoničtější akord, který kazí dojem z prvotního úspěchu. V běhu za imunizací celých společností je přitom každé zaškobrtnutí bráno jako osudový pád, jež dává za pravdu těm, kdo říkají, že je vždy lepší, když si stát pomůže sám bez ohledu na ostatní.

Covidová pandemie je ostrou zatěžkávací zkouškou státních systémů, stejně jako jejich schopnosti sdílet společný civilizační rámec, bez něhož si svět neporadí ani s virem, ani s dalšími hrozbami, jež plynou například ze změn klimatu či masové migrace.

Civilizace sdílení zatím vzniká jen velmi obtížně a často docela neochotně. I "my" pozdní doby - zdá se - má své pevné hierarchie: 1. my firma, 2. my stát, 3. my globální společenství. Když se civilizaci sdílení nedaří ve vztahu k relativně málo ničivému viru, naděje na to, že se to kdy podaří vůči ohrožení ekosystémů, opravdu není velká. Naléhavě potřebujeme pochopit, že globální kabát je dnes důležitější než nažehlená a krásná lokální košile, protože bez něj se i ona brzo roztrhne. Kdo z nás je toho ale schopen?

Dobrovský: Ztrácíme vakcínu proti zhovadilosti. Z totálních pitomostí děláme argument (video z 1. ledna 2021)

Společnost se změnila v bezbřehou pocitovou platformu, která umožňuje zbavovat se frustrací. Stačí kliknout a můžete urážet, říká Jan Dobrovský. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

před 1 minutou

Novou hlavní hygieničkou bude ředitelka moravskoslezské hygienické stanice Pavla Svrčinová, uvedl Babiš pro ČT. Rážovou vystřídá v polovině března

Zdroj: ČTK
před 40 minutami

Junior Lamparter předčil na MS dospělé sdruženáře, Vytrval byl 22.

Rakušan Johannes Lamparter udržel vedení po skoku a stal se sdruženářským mistrem světa na velkém můstku. Devatenáctiletý Rakušan mezi dospělými triumfoval jen tři týdny po té, co získal juniorský světový titul. Nejlepším českým reprezentantem byl tentokrát Jan Vytrval, který obsadil 22. místo, což je jeho nejlepší umístění na vrcholné akci.

před 45 minutami

Štafeta běžkyň na lyžích byla na MS osmá, vyhrály Norky

České běžkyně na lyžích zajely na mistrovství světa nejlepší štafetu od Sappora 2007. Čtveřice Kateřina Razýmová, Petra Nováková, Kateřina Janatová a Petra Hynčicová skončila v Oberstdorfu osmá. Na světový trůn se v závodě na 4×5 kilometrů vrátily Norky, tentokrát ve složení Tiril Udnes Wengová, Heidi Wengová, Therese Johaugová a Helene Marie Fossesholmová. Naopak selhaly obhájkyně titulu Švédky, které obsadily až šesté místo.

Štafetu skvěle rozjela Razýmová, která po prvním klasickém úseku předala na prvním místě. Nováková se snažila udržet Norky Heidi Wengové a Rusky Julie Stupakové, ale v závěru prvního dvouapůlkilometrového okruhu odpadla a v tom druhém jí došly síly. Propadla se na osmé místo. O další příčku pak klesla Janatová, ale finišmanka Hynčicová dostala Češky na osmé místo před Kanadu. V elitní desítce byly na MS Češky naposledy před čtrnácti lety, kdy ještě s Kateřinou Neumannovou obsadily pátou příčku.

Další zprávy