David Rath v úterý pronesl v Poslanecké sněmovně nejdůležitější řeč své politické kariéry. O jejím obsahu se dalo před úterním odpolednem jen spekulovat. Nepodařilo se nám předem získat text jeho skutečného projevu, a proto jsme oslovili člověka, který má s psaním klíčových vystoupení pro české politiky velkou zkušenost - Petra Dimuna. Na naši žádost sepsal řeč, jíž by se dle jeho soudu měl David Rath před poslanci „obhájit".
"Vážená paní předsedkyně, vážený pane premiére, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení občané!
Předstupuji před vás dnes v situaci, kterou bych nikomu z vás nepřál. Média přinášejí celé dny, od rána do večera, podrobnosti o tom, co jsem měl udělat, a já se nemohu bránit. Nejdříve to vypadalo, jako by zatkli teroristu se samopaly a s miliony pod podlahou, pak přišly údajné odposlechy, kdy jsem těmi miliony měl šustit, pak jsem měl cinkat zlatem, aby se vždy druhý den ukázalo, že vše bylo tak trochu jinak.
Jsem zvyklý bojovat. Sám a se všemi výzvami, které považuji za důležité. Ať již jako člověk, jako lékař, či jako politik. Možná jsem to někdy přehnal, možná jsem se vás někdy dotknul, ale nikdy jste mě nemohli podezřívat z toho, že bych se něčeho či někoho bál. Proto je pro mne dnešní situace, kdy se bránit nemohu - a toto je v podstatě první možnost -, nesmírně obtížná.
Ačkoliv vím, že mnozí z vás pochybovali vůbec o tom, zda se takto bránit mohu, jsem rád, že tak dnes mohu učinit. Jsem za tuto možnost vděčný, i když mne překvapuje, jaký chaos tato samozřejmost, totiž že poslanec, ústavní činitel, váš kolega, se takto bránit může, vyvolala. Leccos to vypovídá o stavu naší politiky, o nedostatku úcty k principům a všeobecně o nedostatku úcty nás politiků k politice a k nám samotným.
Nebudu vás dnes zatěžovat svojí konkrétní obhajobou. Nejste soud a navíc já ani mí advokáti dodnes neznáme celý obsah spisu, tudíž by mé dnešní vystoupení mohlo pomoci těm, kdo o mé vině nepochybují a chtějí mne od prvního okamžiku vidět v poutech, s doprovodem eskorty ozbrojenců a nejlépe na popravišti. Řeknu jen jediné: svoji vinu odmítám a nemíním se vzdát.
Nejen proto, že okolnosti začátku vzniku celé kauzy i těch policejně-bezpečnostních manévrů či následný ping-pong mezi státními zástupci a jejich příslušností, nesou všechny znaky manipulace. Ruku na srdce, nasadit tyto prostředky na kohokoliv z vás, na kauzy IZIP, armádní zakázky, na miliardové tunely v dopravních stavbách, na tak zvanou privatizaci dolů, ať již mosteckých, či ostravských, Škody Plzeň, na lumpačení v ČEZ, nebyl bych asi na litoměřické pryčně tak sám.
Dámy a pánové, nepřipadá vám absurdní, že o mém vydání rozhodují lidé, kteří mají ve všech těchto zlodějinách namočeny nejen prsty, ale kteří přímo chrochtají ve svých žlabech? Nepřipadá vám absurdní, že tu stojím a zpovídám se lidem jako pan Bárta, Kalousek či Vondra? Nepřipadáte si trapně vy ostatní, kteří máte své kmotry, co vám dojí tu městský, tu krajský, tu ministerský rozpočet, organizují vám výběrová řízení, hlídají vám stranické organizace, financují vám každou volbu, a tedy i židli, na níž sedíte?
Nepřipadáte si trapně, mí kolegové z ČSSD, když do mne dnes kopete, zříkáte se mne, jako kdybych vůbec nebyl kdy váš ministr, podruhé váš poslanec, váš hejtman? Ruku na srdce, a stenozáznamy budiž mi svědkem, kolikrát jste tady tleskali mým vystoupením, kolikrát jste si říkali „je to nuda, čekám, až vystoupí David"? Kolikrát jsem slyšel pomyslné dunění kamenů, co vám spadly ze srdce, když jsem se tu pouštěl do Miroslava Kalouska! Ruku na srdce, kolikrát jste mne pak venku, před dveřmi tohoto sálu, plácali po zádech, vy všichni, co dnes chodíte a vyprávíte novinářům, že jsem nikdy nebyl sociální demokrat?
Mnozí z vás, a teď napříč lavicemi, jste mi tu nechtěli umožnit dnes ani vystoupit. Prý že to bude ostuda, přijedou zahraniční novináři a o naší zemi se do světa pošlou záběry poslance v poutech. Víte, nemyslím si, že by mělo být trapně mně. Já se obhájím. Trapně by mělo být vám. Já jsem byl vždy sám sobě kmotrem, nikomu než svým voličům jsem se nikdy nezpovídal. Nikdy jsem neměl svého Dalíka, vždy jsem stál sám čelem odpovědnosti, kterou nesu i dnes. Já se obhájím, já se nebojím, ale co vy? Schválně, podívejte se na své ruce, kolik z vás má na nich pomyslná pouta?
Nikdy jsem se nebál. Koneckonců, když jsem byl ministr zdravotnictví, vyrovnal jsem hospodaření Všeobecné zdravotní pojišťovny během několika měsíců. To nedokázal žádný ministr zdravotnictví přede mnou ani po mně. Předtím VZP před sebou valila dluhy mnoho let za pravicových i levicových vlád. Kumulativní dluh narůstal. VZP jako dominantní plátce zdravotní péče to řešila tím, že poskytovatelům zdravotní péče - zdravotnickým zařízením - prodlužovala termíny splatnosti, což bylo dlouhodobě neudržitelné. Bylo to jen placení dluhu dluhem.
Přitom VZP má rozhodující vliv na úhrady v systému veřejného zdravotního pojištění. Tehdy jsem zajistil alespoň na určitou dobu jistotu pacientům, lékařům i zdravotnickým zařízením. Podívejte se dnes, jak je na tom VZP, jak okolo přešlapuje ministr zdravotnictví a jak se prohlubuje problém, který - když nepřijde další Rath - skončí buď naprostým krachem českého zdravotnictví, či nalitím miliard z peněz nás všech do cedníku, jehož díry nikdo nechce ucpat. Nechce, protože se bojí.
Zajistil jsem kladné hospodaření fakultních nemocnic, které jsou páteřní sítí poskytování zdravotní péče v České republice, a stabilizoval jsem je. Nastavil jsem systém, který vedl k zodpovědnému hospodaření fakultních nemocnic a jejich vyrovnanému hospodaření. Můj sankční a bonusový řád odměňování dal jasně najevo, že schopní manažeři nemocnic budou oceněni a trafikanti politických stran v pozicích ředitelů nemocnic budou mít smůlu.
Všichni, kdo se pohybují ve zdravotnictví, vědí, že jsem tlačil na využívání generických léčiv, čímž jsem šel proti zájmu velkých zahraničních farmaceutických firem. Úspory v této oblasti umožňují dodnes léčbu pacientů, které jinak české zdravotní pojišťovny opomíjejí.
Jako středočeský hejtman jsem byl možná někdy tvrdý, někdy nesnesitelný, ale své sliby, které jsem dal voličům, jsem vždy plnil. Slib, daný voličům, totiž považuji za podanou ruku. Středočeský kraj sice není po mém hejtmanství rájem na zemi, ale vždy jsem se snažil o jeho rozvoj. Někteří hejtmani mají za sebou pomníky v podobě ukradených nemocnic či honosných penzionů. To ve Středočeském kraji nenajdete.
Dámy a pánové,
podezřívat mne můžete z čehokoliv, vaši kmotři také, ale ze strachu mne podezřívat nemůžete. Nebojím se, že se u soudu neobhájím a že neprokážu svoji nevinu. Mrzí mne, že se nemohu hájit veřejně, že je na mne a mé blízké a spolupracovníky házena špína, které se jen těžko můžeme zbavovat, protože té možnosti jsme kvůli vazbě zbaveni. Žádám vás proto vůči sobě o dvě věci: když nemůžete mluvit pravdu, raději, prosím, mlčte. A co se týče souhlasu k trestnímu stíhání, nečekám nic jiného, než že mne tato sněmovna - kde vedle sebe sedí kmotr a kmotřenec, jen tam vzadu je výjimka, tam sedí vedle sebe dva kmotři - vydá."
(Petr Dimun je konzultantem v oblasti PR a marketingu, v minulosti pracoval jako tiskový mluvčí ministerstva pro místní rozvoj a ministerstva spravedlnosti. Byl také vedoucím PR a marketingu ČSSD.)
