V nejsledovanějším televizním čase, v osm hodin večer, začala zvláštní komise, která už rok vyšetřuje okolnosti útoku na Kongres ze 6. ledna 2021, tento čtvrtek sérii šesti otevřených slyšení, ve kterých americké veřejnosti představí závěry svého pátraní.
A demokraté, z jejichž iniciativy komise vznikla, sledují hned několik cílů. Zaprvé, veřejnost se prý dozví nové informace o pozadí událostí, kdy se příznivci prezidenta Donalda Trumpa loni v lednu pokusili zastavit jednání Kongresu, který právě s konečnou platností potvrzoval výsledky prezidentských voleb 2020.
Tedy vítězství Trumpova demokratického soupeře Joea Bidena. Trump ale, jak víme, svoji prohru nikdy neuznal, od samotné volební noci tvrdil a stále tvrdí, že volby mu byly podvodně ukradeny, přičemž jedním z dramatických vyústění této jeho kampaně byl právě 6. leden 2021. Trump do Washingtonu svolal demonstraci, aby pak přímo na místě dav vyzval k pochodu na Kapitol, k tomu, aby dav Kongresu "ukázal svoji sílu". Stalo se, Trumpovi příznivci vzali Kongres útokem a nechybělo mnoho, aby si "zrádné" zákonodárce skutečně ručně podali.
Vyšetřovací komise pořídila přes tisíc rozhovorů, prošla desítky tisíc různých záznamů a tvrdí, že veřejnost bude šokována tím, co se dozví. S čímž už souvisí druhý cíl demokratů. Doufají, že nejen samotný útok, ale celá Trumpova snaha zvrátit výsledky voleb, která teď prý bude odhalena v plné nahotě, se mohou stát důležitým tématem letošních podzimních kongresových a guvernérských voleb. Že by to mohl být důvod, aby demokratičtí a středoví voliči přišli k urnám a odvrátili tak možné vítězství republikánů.
Marnost demokratické naděje
Demokraté si slibují, že se tak může stát, neboť zároveň věří, a to za třetí, že mají v rukách druhou Watergate. Shodou okolností, příští týden to bude 50 let od noci, kdy se do demokratických kanceláři v bytovém komplexu Watergate nabourali muži prezidenta Richarda Nixona, aby se uprostřed tehdejší prezidentské kampaně pokusili zcizit volební plány Demokratické strany.
Jak se následně ukázalo, šlo o komplot, který začínal přímo v Nixonově oválné pracovně, a jeho snaha vše ututlat a překrýt nakonec v srpnu 1974 vyústila v jeho vynucenou rezignaci na prezidentský úřad. Demokraté teď chtějí udělat vše pro to, jak například informoval deník New York Times, aby jejich současné vyšetřování americkou veřejnost zaujalo stejně, jako ji před necelým půlstoletím uhranuly televizní přenosy z kongresových výslechů v aféře Watergate.
Jenže to je naprostý omyl. Demokratické naděje, že se zde odehrává jakýsi "Watergate 2.0", je marná. Amerika je v úplně jiné situaci, než byla v době původní aféry. Jak nezávisle na sobě upozornili autoři z různých koutů komentátorského spektra - například středový Ed Luce ve Financial Times, konzervativec David Brooks v New York Times či liberálka Katrina vanden Heuvelová ve Washington Post - základní rozdíl je v tom, že v aféře Watergate chtěly obě strany vědět, demokraté i republikáni, co se v Nixonově Bílém domě dělo a kam až sám prezident zašel.
I pro republikány bylo Nixonovo počínaní zdaleka vážnějším problémem, než byl strach z toho, že strana za jeho pád politicky krutě zaplatí. Což se pak také stalo, ale tehdejší kongresové vyšetřování bylo od počátku skutečně nadstranické. Nedlouho poté, co Nixon v listopadu 1972 drtivě (se ziskem 61 procent hlasů) vyhrál prezidentské volby, Senát jednomyslně - tedy včetně všech republikánů - odsouhlasil kvůli Watergatu zřízení vyšetřovací komise.
Fíkový list nadstranickosti
A byl to například republikánský senátor Howard Baker, kdo během vyšetřování položil známý klíčový dotaz "co prezident věděl a kdy se to dozvěděl?", který zaměřil pozornost už přímo do Nixonovy pracovny. A byl to republikánský senátor Barry Goldwater, kdo se na začátku srpna 1974 vypravil do Bílého domu, aby svému prezidentovi sdělil, že jeho lži jsou už neudržitelné. A že pokud sám nehodí ručník do ringu, bude i hlasy republikánů potupně odvolán.
Ale jaká je ve srovnání s tím situace nyní? S Trumpovou lží o ukradených volbách se ztotožnila - ať už ze zbabělosti, se skřípěním zubů nebo proto, že tomu opravdu věří - většina Republikánské strany. V republikánských primárkách před podzimními volbami je to svého druhu prověrka spolehlivosti, zda máte vůbec kandidovat.
V současné devítičlenné vyšetřovací komisi jsou dva republikáni, ale to není nadstranickost, je to jen fíkový list. Zřízení senátní komise (tedy obdoby té z aféry Watergate) republikáni zablokovali. Demokraté si ji tedy vymohli v dolní Sněmovně reprezentantů, kde mají většinu. A i když všechna čest zmíněným dvěma republikánům, Liz Cheneyové a Adamu Kinzingerovi, ve své straně jsou teď za zrádce a odpadlíky.
Je velmi pravděpodobné, že aktuální veřejná, televizí přenášená slyšení přinesou nová zjištění, že mozaika informací se zpřesní. Jenže ve skutečnosti vlastně není moc co odhalovat. Trumpovo počínání jsme měli průběžně před očima. Jeho odmítání výsledků voleb, jeho snahu přímo je v některých státech, například v Georgii, osobní intervencí ovlivnit. Sledovali jsme přepočítávání hlasů v několika státech, zaznamenali jsme desítky neúspěšných žalob a i samotný útok na Kongres jsme sledovali doslova v přímém přenosu.
Demokracie na kolenou
Na tom všem ale nezaleží. Před padesáti lety chtěli znát Američané pravdu, teď je to jinak. Dvě třetiny republikánských voličů jsou přesvědčeny, že volby 2020 byly cinknuté a že demokraté jsou odhodláni své triky a "podvody" zopakovat. Demokraté oproti tomu tvrdí, že zákony, které republikáni teď přijímají ve státech, které politicky ovládají, jsou diskriminační vůči menšinám, v prvé řadě proti černochům, že jdou proti rovnému svobodnému přístupu k volbám.
Watergate byla zkouškou, ve které tehdy Amerika obstála. Byla ale také otřesem, který Státy poznamenal, právě tehdy začal setrvalý pokles důvěry lidí ve vládu a politické instituce na současných 20 procent Američanů. Jenže nyní si lidé navíc už nerozumějí, nevěří ani sobě navzájem, uvnitř komunit. "Amerika současnosti působí jako dva národy, které jsou sotva schopny najít společnou řeč," napsal ve svém komentáři výše jmenovaný Ed Luce z Financial Times.
Je to ale možná ještě vážnější. Autor těchto řádků strávil v minulých dvou týdnech několik dnů mezi voliči v Pennsylvánii, Marylandu a v hlavním městě Washingtonu. Strašidelné je, že z obou stran cítil tiché přijetí možnosti (pro někoho už i jistoty), že americký volební proces prostě už není a nebude férový. Těžko říct, zda a jak si to Amerika vyřeší, ale pokud by se jí to nepodařilo, tak její demokracie, varuje David Brooks, "může jít do kolen". Watergate by byla ve srovnání s tím jen klopýtnutím.
