Šok. Nemám to slovo rád, používá se na všechno, ale dnes se hodí. Šok. A zároveň otázka: jak je tohle vůbec možné? Kde to žiju? Bylo oznámeno, že Jana Nečasová, dříve Nagyová, bývalá šéfka kabinetu premiéra Petra Nečase a jeho tehdejší milenka, dostala roční podmínku se čtyřletým odkladem za zneužití Vojenského zpravodajství (VZ), přesně řečeno za organizátorství onoho zneužití.
Naprosto nepochopitelné, skandální pak je, že bývalí ředitelé VZ, tedy Ondrej Páleník a Milan Kovanda, nebyli soudem potrestáni vůbec, jen přenecháni k „vyřešení“ ministerstvu obrany. Čili trestněprávní odpovědnost žádná. Bývalému zpravodajci Janu Pohůnkovi soud trestní stíhání zastavil. Věc rozhodla trestním příkazem soudkyně Helena Králová. To jméno bychom si měli dobře zapamatovat.
Dodejme ještě, že olomoučtí státní zástupci si v případě Jany Nečasové podají odpor proti trestnímu příkazu (Nečasová byla soudkyní odsouzena) a v případu vojenských zpravodajců podají stížnost k Městskému soudu v Praze.
Vrchní státní zástupce v Olomouci Ivo Ištvan k podivnému, minimálně odůvodněnému verdiktu řekl toto: „Máme tu trestní příkaz, který přiznal jednu osobu vinnou, přesně dle obžaloby. Soud nám dal za pravdu, že došlo k zosnování trestného činu. Pokud jde o ostatní osoby, soud zaujal stanovisko, že v jejich jednání absentuje subjektivní stránka, což my se nedomníváme, a rozhodnutí určitě napadneme opravným prostředkem.“
Co se to tedy stalo? Jak rozhodnutí soudkyně Heleny Králové rozumět? Je srozumitelné? Absolutně není. Z několika důvodů. 1. Vydala trestní příkaz. Ten se používá, když vám ukradnou kolo, chytí pachatele a všichni tu patálii chtějí mít co nejdřív z krku. Nikoli u kauzy, kde celá veřejnost s napětím čeká, jak proběhne veřejný soud, veřejné líčení, neboť se to týká zneužití tajné služby!
2. Vinnou byla uznána Jana Nečasová. Minimálně stejnou vinu, spíš však mnohem větší, by ale logicky měli nést ředitelé zneužité tajné služby. Nebo ne? Buď byla vojenská tajná služba zneužita, nebo nebyla. Pokud Nečasová dostala podmínku za organizování zneužití, pak soud míní, že VZ bylo zneužito. Pak ale nemohou odejít bez trestu jeho ředitelé a agent, který tajné, nelegální sledování prováděl či organizoval.
Zneužití tajné služby se musí soudit veřejně
3. Žalobci si byli velmi jisti v kramflecích. Spis, který poslali k soudu, měl 3300 stran, žaloba 65 stran. Odůvodnění padesát stran. Soudkyně ale vše vyřešila trestním příkazem, jako by šlo o nějakou bagatelní věc. Během tří týdnů. Podivné. U tak sledované kauzy by člověk čekal, že jí bude věnována maximální pozornost a hlavně že půjde před veřejný soud.
Tady však jsme svědky totální blamáže. Soud dal žalobě za pravdu, že Nečasová (v tu dobu ještě „jen“ Nagyová) organizovala zneužití vojenské tajné služby, tedy organizace mimořádné síly a mimořádných možností, ale ředitele nechal vyklouznout. Jak to působí? Šíleně. Takový „rozsudek“ by člověk čekal od hlavní kanceláře ODS, ale ne od nezávislého soudu. Trestní příkaz nemá žádnou logiku.
Žalobci si byli velmi jisti v kramflecích. Spis měl 3300 stran, žaloba 65 stran. Odůvodnění padesát stran. Soudkyně ale vše vyřešila trestním příkazem, jako by šlo o nějakou bagatelní věc. Během tří týdnů.
Člověk by pochopil, že budou generálové a manželka Petra Nečase buď odsouzeni, nebo osvobozeni. Osvobozeni v případě, že by se před soudem ukázalo něco zcela nového. Dejme tomu, že paní Nečasová číslo jedna, tedy bývalá manželka bývalého premiéra, o sledování věděla, ale tajila to a vyšlo to najevo až nyní. Jenže nic takového se podle odůvodnění trestního příkazu nestalo.
Důvěra v českou justici je minimální, ale po trestním příkazu soudkyně Heleny Králové nabyla nejspíš záporných hodnot. Je to rozhodnutí, jež připomíná jiný šok – to když Nejvyšší soud (NS) tři exposlance ODS Petra Tluchoře, Ivana Fuksu a Marka Šnajdra vyňal z pravomoci policie a žalobců. Extenzivním způsobem vyložil indemnitu poslance (nestíhatelnost za projevy ve Sněmovně). Extenzivně též vyložil, co je to „projev“ poslance. Králová, zdá se, má našlápnuto na Nejvyšší soud.
Divák má pocit nejen bezpráví v případu zneužití tajné služby, ale také toho, že u nás neplatí žádná pravidla. Když jde o VIP, zákony najednou fungují nějak jinak, nakřivo.
Na tom, jak dopadne odpor a stížnost státních zástupců, se ukáže zásadní věc. Jestli jsme právní stát, ve kterém soudí občas velmi nedůvěryhodní soudci a soudkyně, nebo nejsme doopravdy právní stát. Veřejnost má právo na veřejný soud, když byla premiérovou milenkou zjevně zneužita tajná služba. Ještě ke všemu proti jeho vlastní manželce, kterou pak vystřídala.
Soudy mají soudit rychle a spravedlivě. Soudkyně Helena Králová soudila velmi rychle. Ale nějak šejdrem.
