V tradičním pohledu je vyšší vzdělání automatickým předpokladem lepších znalostí a dovedností. Data Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ukazují, že dospělí s vysokoškolským vzděláním mají v průměru vyšší úroveň gramotnosti než ti, kteří mají jen středoškolské vzdělání. Jednoduše řečeno - více diplomů znamená chytřejší společnost. Jsou ale země, které výrazně překonávají ostatní.
Finští absolventi středních škol často dosahují v dospělosti lepších výsledků v testech gramotnosti než vysokoškoláci z mnoha zemí (včetně Česka). Tento fenomén neodráží jen schopnosti jednotlivců, ale především kvalitu celého vzdělávacího systému v době, kdy současní dospělí chodili ve Finsku do školy. Roli ale také hraje přístup k celoživotnímu vzdělávání, chuť se pořád učit nové věci a rozdíly ve způsobu jeho poskytování a organizaci. Nebo také to, jaké hodnoty a postoje jsou předmětem vzdělání ve škole a v rodině.
V Česku je situace opačná. Pouhá polovina patnáctiletých věří, že snaha o zlepšení se vyplatí. Chybějící růstové myšlení už v tak nízkém věku je zarážející. Systém zaměřený na výkon, nikoli na smysluplnost učení, selhává v motivaci studentů i v přípravě na reálný život. K tomu přidejme, že české děti chodí do školy s nechutí. Čeští školáci patří k těm, kteří se do školy těší skoro nejméně v celé Evropě. Skoro to vypadá, že český vzdělávací systém děti spíše odrazuje, a kdo si i po absolvování našeho vzdělávacího systému zachová růstové myšlení, je ten pravý "survivor".
Znalosti by měly být vstupenkou k lepším pracovním příležitostem a vyšším příjmům. OECD uvádí, že lidé s vysokou matematickou gramotností vydělávají v průměru 31 dolarů za hodinu, což je o 75 procent více než jejich kolegové s nízkou úrovní této dovednosti. Ovšem v České republice tato rovnice nefunguje tak, jak by měla.
Zatímco ve státech jako Dánsko, Švýcarsko nebo USA matematické dovednosti výrazně zvyšují příjmy, v Česku je tento vliv minimální. Navíc české mzdy patří mezi nejnižší v rámci OECD. Levná práce a nízká přidaná hodnota se tak stávají začarovaným kruhem. Špičkové znalosti nejsou dostatečně finančně oceněny, což snižuje motivaci lidí investovat do vzdělání.
Český model ekonomiky, postavený na nízkých nákladech, je tak přímo v rozporu s potřebami moderní doby, kde úspěch závisí na inovacích a kvalifikovaných pracovnících.
Zaostávání českého vzdělávacího systému a jeho ekonomických dopadů nelze přičíst pouze školám. Je to výsledek širšího problému - absence vize, jak propojit vzdělání s potřebami trhu a společenským rozvojem. Finsko vnímá vzdělání jako dlouhodobou investici do jednotlivců i celé společnosti. Naopak v Česku se vzdělání často redukuje na prostředek k získání titulu, přičemž chybí důraz na kvalitu a praktičnost výuky.
Levná práce jako dominantní ekonomický model dále posiluje tuto stagnaci. Český pracovní trh nevytváří dostatečný tlak na kvalifikaci pracovníků, protože mnohé pozice s nízkou přidanou hodnotou nevyžadují špičkové znalosti. Výsledkem je začarovaný kruh: vzdělání nepřináší vyšší příjmy, což snižuje ochotu lidí investovat do vlastního rozvoje, a ekonomika tím dále trpí nedostatkem inovací.
Pokud má Česko změnit svou trajektorii, musí se zaměřit na dva klíčové cíle. Prvním je zásadní reforma vzdělávacího systému. Inspirací může být právě Finsko (včetně chyb, které udělalo v posledních letech). Je potřeba klást důraz na podporu dovedností potřebných v 21. století - kritické myšlení, týmová spolupráce, schopnost učit se novým věcem. České školství by mělo opustit zastaralý model memorování a nahradit ho přístupem, který studenty motivuje a připravuje na moderní výzvy.
Druhým cílem je transformace ekonomiky směrem k vyšší přidané hodnotě. To znamená podporu inovací, výzkumu a technologií, které zvýší konkurenceschopnost Česka. Kvalitní vzdělání by mělo být základem této transformace, protože bez něj nelze vytvořit kvalifikovanou pracovní sílu schopnou reagovat na dynamické změny globálního trhu.
Klíčovou otázkou je, zda máme odvahu investovat do systému, jehož výsledky se projeví až za desetiletí. Je to však investice, která se z dlouhodobého hlediska mnohonásobně vrátí - nejen ve formě vyšších příjmů, ale také v kvalitě života a postavení země ve světě.
Budoucnost není otázkou štěstí, ale volby.
Autor je hlavním ekonomem České spořitelny.
