Leden 2019. "Naléhavě musíme bít na poplach proti žhářům duše a ducha, kteří si od Paříže po Řím, se zastávkami v Barceloně, Budapešti, Drážďanech, Vídni a Varšavě, chtějí udělat táborák z našich svobod," varovalo třicet osobností evropské kultury v manifestu, kterým apelovaly na úsudek voličů ve volbách do Evropského parlamentu: "Pokud se něco nezmění, tyto volby budou největší kalamitou, jakou jsme kdy poznali."
"Musíme bojovat za evropskou myšlenku, jinak se budeme dívat, jak mizí pod vlnou populismu," stojí v textu francouzského filozofa Bernarda-Henriho Lévyho, který mezi jinými podepsal také Milan Kundera.
Po sečtení hlasovacích lístků je zřejmé, že žádný táborák se nekoná. Jedním z vítězů voleb je také Lévyho ohnivý manifest. Bez iluzí, že by intelektuálové "pastýřským listem" přímo zmobilizovali masy voličstva, se dá říct, že úspěšně a vlivně pojmenovali situaci: Evropa v nebezpečí populismu a vlády pevné ruky. Ne že by bylo zažehnáno, ale ve světle volebních výsledků nevypadá tolik dramaticky jako Lévyho text.
Vždyť v západní Evropě - především díky mladším voličům - zhusta posílily "zelené" strany, což znamená všechno jen ne nástup tvrdě a nekompromisně staromódních autoritářů. Zelení slaví i v nejlidnatějším Německu.
Z mítinkových přátel Tomia Okamury jasně vyhrál Matteo Salvini, těsně Marine Le Penová (ale s méně procenty než před pěti lety), kdežto Geert Wilders skončil v poli poražených.
Demontáž evropských myšlenek se navzdory posílení Kotleby nekonala na Slovensku, kde zvítězila koalice neparlamentních proevropských stran. Podobně laděná aliance v Polsku jen těsně prohrála s Kaczyńského Právem a spravedlností.
Kapitolou sama pro sebe jsou britské eurovolby, protože se správně vůbec neměly konat - ale chronická brexitová nemohoucnost dvou hlavních stran nepřihrála voliče jen vítězné Farageově Brexit party, ale i druhým liberálním demokratům, kteří naopak chtějí v unii zůstat.
Ne, žháři duše a ducha Evropu neovládli, Bernard-Henri Lévy a Milan Kundera mohou být o něco klidnější.
A u nás? Všechno při starém. Po "přímo a hned" nastoupilo "tvrdě a nekompromisně" a je lhostejné, jaká příslovce si Andrej Babiš osvojí a vetkne na billboardy příště.
Potvrdilo se, že tímhle přístupem, marketingovou agresí, to neurve a že deklarované nekonečné sebevědomí, základ jeho politické prezentace, není zrcadlem podpory, jakou ve společnosti má. Babiš se - už asi pět let - tváří, jako by měl na své straně nadpoloviční většinu tleskajících. Eurovolby znovu potvrdily, že reálný obrázek je jiný.
Vládnout - respektive dělat politiku, nikde není psáno, že ANO je tu jen kvůli vládnutí - za použití konsenzu a dialogu, měkce a kompromisně, to je Babišově letoře cizí. Chce šéfovat všemu a všem sám, ale jeho přirozenost je v rozporu s jeho volebními výsledky. Babišova reakce se zatím omezuje na povolební plačky, jak jsou na něj všichni zlí.
